Argent Sister /Teen Wolf/

13. Kapitola

Hladově jsem se zakousla do pizzy. Byla tak dobrá i přes to, že jsem se asi dva roky živila jenom pizzou a nemohla jsem jí pak ani cítit. Tahle byla fakt skvělá. Ale to bylo asi tím monstrózním hladem. Seděli jsme u Stilinkiho v kuchyni. Já, Scott, Stiles a jeho táta. Ten můj odešel. Bydlel v jednom hotelu, docela daleko odsud. Díky bohu, že odešel. Já vím, že bych měla být nadšená, že tu je. A věřte, že jsem, ale nějak jsem neměla náladu na ty rodinné dojemné rozhovory. Teda oni by se ani při našich povahách moc nekonaly, ale i tak aspoň menší depresivní debata by byla.

,,A Christine, kolik ti je vlastně let." Zeptal se mě šerif Stilinsky. 

,,Šestnáct, teda za pár dní už sedmnáct." Odpověděla jsem mu s plnou pusou, ale pak jsem si uvědomila jak neslušné to je a polkla jsem, abych mohla mluvit dál.

,,Jsem o rok a pár měsíců mladší než Allison." Objasnila jsem situaci aby si to ti chytrolíni nemuseli počítat sami. Stilinski přikývl.

,,A co tě přivádí po tak dlouhé době do Beacon Hills?" Snad všichni byli obeznámení s tím, že se mě ve třinácti letech naši zbavili. Ale nikdo nebyl obeznámen s tím co se ty čtyři roky dělo. A taky jsem s tím nikoho obeznamovat nechtěla. Útěky o život, snahy si najít přátele ani by ji po měsíci nevyvraždili. Marné. Nebylo to něco s čím bych se chtěla chlubit. Život lovce který je zároveň vyvrhel kvůli své podstatě není moc vábný. A teď mám navíc podezření, že díky mé ojedinělosti jsem ještě větší terč.

,,No, rodina." Zamumlala jsem, jakoby do své skleničky. Důraz na to, že o něčem takovém se nechci bavit. Ano, naštěstí to pochopil a už se dál nevyptával na mou minulost. Oddychla jsem si. Najednou se ten kousek pizzy co jsem do sebe nacpala, zdál mnohem větší. Byla jsem plná. To byl asi tím, že jsem byla zvyklá na malé porce.

,,Já no, půjdu se projít." Oznámila jsem jim a vstala od stolu. Než stačily cokoli namítnout popadla jsem svojí mikinu a vypadla jsem ven. soumrak u rozsvítil všechny lampy a já jsem dobře viděla na cestu. Jen jsem byla trochu nesvá z toho, že kdokoliv mohl vidět mě. Raději jsem si přehodila kapuci přes hlavu abych si dodala pocit, alespoň nějaké anonymity. Měla jsem namířeno zpátky na veterinu. Deaton se se mnou rozloučil se slovy, tak tichými, že jsem si ani nebyla jistá jestli je uslyším: ,,Pak se stav, musím ti něco ukázat."

Většinou kdy tohle někdo řekl. Obvzlášť mě, neznamenalo to nic dobrého. Většinou smrt. No, vzhledem k tomu, že tady furt jsem, tak jen vážná zranění. Ale měla jsem důvod Deatonovi věřit. Věřila mu Allison. A když někomu věřila Allison, věřila jsem mu i já. No, já vím, ale k nedůvěře ke Scottově smečce mám přece důvod.

Doufala jsem, že mi Deaton objasní něco o mé existenci. A třeba mi řekne kde můžu najít další jako jsem já. Přece jenom není moc pohodlné být sama a nemít nikoho co mi může říct jaké to bude.

Netrvalo to dlouho a já stanula opět před tou známou budovou. Uvnitř se nesvítilo, teda na chodbě ne, ale zezadu pronikalo nějaké světlo. To znamenalo, že už zavřel. Tak to nebude jen chvilkovej pokec. Takže by se mohlo mé očekávání vyplnit.

Tiše jsem se dostala dovnitř a vstoupila do ordinace.

,,Deatone?" Zeptala jsem se do ticha. Jako duch se najednou z ničeho nic objevil za mnou. Leknutím jsem nadskočila. Divnej chlápek.

,,Christine, dobře, že jsi tu." Usmál se. Úsměv jsem mu opětovaladost nejistější než jsem chtěla. Deaton mě obešel a začal rovnat krabičky s práškama.

,,Jsi ve znalosti svých schopností celkem nejistá, že."

,,Ano." přikývla jsem i když mě nemohl vidět protože ke mě stál zády.

,,Rád bych tě něco naučil. Už jsem měl tu příležitost potkat se s někým jako jsi ty." Srdce mi začalo bušit jako zběsilé. Skvělé on zná někoho jako já. To mi bude moct ukázat jak ovládat své schopnosti. Moc někoho popálit aniž bych si při tom nechtěla vyškrábat oči byla lákavá.

,,Kdo je to?" Zeptala jsem se dychtivě.

,,To ti bohužel nemůžu říct. Zatím ne. Ale rád bych tě s tvými schopnostmi obeznámil a naučil tě je, alespoň trochu ovládat." Otočil se na mě. Vypadal tak vyrovnaně a mluvil velmi klidně. Musí mít už dlouholetou praxi v práci s nadpřirozenýma bytostma. 

,,Dobře." Pokývala jsem natěšeně hlavou. Asi nemělo smysl, ho přemlouvat aby mi cokoliv řekl o tom dalším fénixovi. A nakonec, já se přece konečně naučím ovládat své schopnosti.