Fifty shades of Vaďák

4Fans

                Je to tu. Naše očekávané 4Fans! Já se tak těším. Už dneska tam jedeme spolu s Týnou. Jen se stačí nasnídat a jedeme pro Týnu a pak konečně do Letňan! Já se tak hrozně těším a na druhou stranu jsem docela nervózní. Nejsem si moc jistá, jestli do sebe nějaké jídlo dostanu. Přijeli jsme pro ní, ale bohužel se jí udělalo hrozně zle a několikrát zvracela, tak že s námi přece jen nejela, i když se tak hrozně těšila. Slíbila jsem jí, že jí aspoň dovezu podpisy.

Sedíme v autě a už pomalu přijíždíme k výstavišti. Stojí tam plno lidí a já začínám být více a více nervózní. Hlavně když tu nikoho nemám a jsem na tuhle akci sama. Táta, který mě sem odvezl, mě hned vyhodil u výstaviště, aby mohl jet hned do Liberce a nemusel hledat žádné parkovací místo. Dal mi jako kapesné dva tisíce, ať si koupím něco k jídlu a pití a taky nějaké fan věci. Docela dlouho i trvalo, než jsem vlastně našla, kde se 4Fans nachází. Spolu s 4Fans tam byli i další akce jako pro děti a tak různě. Byla to hala snad až ta úplně nejdál, ale naštěstí jsem to našla. S VIP visačkou kolem poutka u džín jsem se podívala do VIP prostoru, který hlídal menší sekuriťák. Vešla jsem tam, abych se trochu porozhlédla. Prostor nebyl moc veliký. Byly tam velké sedací pytle, menší stage a stolek s gaučemi. Vadim ale nikde nebyl. Docela škoda. Zašla jsem si nejdříve na Bubble, abych měla co pít. Dala jsem si malinu s liči kuličkami a želé a šla jsem zpátky. Prošla jsem si všechny stánky až jsem skončila u stage a tam jsem konečně zahlédla Vadima. Úplně jsem ztuhla, div, že mi nevypadlo Bubble z ruky. Stála jsem jak tvrdé Y a koukala pomalu s otevřenou pusou. Musela jsem si sednout nebo bych to neustála. Nikdy bych u sebe nečekala takhle přehnanou reakci. Naštěstí mě to hodně rychle přešlo. Když na stage už nebyl, tak jsem se odtáhla do VIP místnosti. Byl tam! Neváhala jsem a šla jsem prostě za ním. Seděl na pytli a koukal do telefonu. Sedla jsem si vedle něj a představila jsem se: „Ahoj, mé jméno je Alex."
„Ahoj, Alex. Těší mě. Já jsem Vadim, ale to už asi víš.", mile se na mě usmál a já málem zrudla.
„Už hrozně dlouho tě sleduju a musím říct, že tvá videa doslova miluju! Jsi tam hlavně hrozně rozkošnej, teda až na tvoje antibalící výrazy.", musela jsem se zasmát, „Ale je fakt, že i když ty pohledy nejsou dvakrát sexy, tak mi pořád přijdou roztomilý."
„Tak tohle mi dlouho nikdo neřekl.", a zasmál se taky. „Jsi mi hrozně sympatická, Alex. Myslíš, že bys mi mohla dát tvoje číslo?"
Pane bože! On se mě zeptal na číslo! To není možný! A hlavně je od něj hrozně milé, že se mě rovnou nezeptal na facebook, ale na číslo. To je od něj hrozně milé. Vykoktala jsem ze sebe své číslo. Nestihl mi ani poděkovat a musel hned odběhnout na podpisovačku. Já jsem se mezitím šla podívat ven do stánků, jestli tam nebude něco dobrého k snědku. Dala jsem si dvě klobásy s chlebem. Aspoň něčeho jsem se mohla konečně najíst. Jen doufám, že mě takhle jíst jako prase nikdo neuvidí, protože jak se znám, tak když se na mě někdo dívá a vím o něm, tak se prostě pokecám. Pro jistotu jsem se hlídala, že jím nad stolem, ke kterému jsem si sedla, a ne na mými světle modrými džíny, které bych si opravdu nechtěla pokecat ani od kečupu a ani od hořčice. Naštěstí se na mě nikdo nekoukal, tak že jsem byla v klidu. Klobásu jsem zapila čajem z Bubble, což asi nebylo úplně ideální, ale nevadí a mířila jsem zpět ke stage, kde byl zrovna Gogo s Hoggym. Chvíli jsem se na ně koukala a pak na mě někdo vybafl. A hádejte, kdo to byl. Ne, nebyl to Vadim, ale byla to Teri. Moje dlouholetá kamarádka. Objaly jsme se a pozvala jsem jí na Bubble, protože jsem svoje zrovna před chvílí dopila. Poté jsme odputovaly do VIP zóny a kecly jsme si na pytle. Kecaly jsme o škole, kmoších, co se za tu dobu změnilo jak v Liberci, tak v praze a hlavně o youtube a jaký má názory a tak. Chtěla mě už dříve seznámit s Vadimem, ale já nevěděla, kdo to je a ani jsem moc nechtěla. V té době jsem moc nekoukala na youtube. Teri v té době ani nebyla zase tak známá. Neviděly jsme se totiž věčnost. Asi něco málo přes dva roky a proto jsme si toho měli co říct. Vyprávěla jsem jí o tom, jak jsme sem měli jet s Týnou, ale že onemocněla a nechala mě ve štychu a že jsem tenkrát měla dát na ni a seznámit se s Vadimem, ale tak to mě bylo 14 a nechtěla jsem se moc seznamovat. Nestihly jsme vše probrat a už jí sháněli další lidi tam a tam, chudinku. Chvilku jsem tam seděla sama a koukala tupě do telefonu a pak si ke mně sedl Vadim.
„Kde jsi byla? Jsem myslel, že tu na mě počkáš a ty jsi mi utekla.", pronesl zvídavým tónem.
„Och, omlouvám se vám pane, ale měla jsem hlad, tak jsem si šla sehnat něco k snědku a pak mě odchytila Teri, tak jsme se zakecaly"
„No jo. Odkud znáš vůbec Teri?"
„Ále to nestojí za řeč. Dlouholeté kamarádky, ale teď jsme dva roky nebyly v kontaktu"
„Aha. Jo to jsi ty ta pěkná kamarádka, se kterou mě Teri chtěla seznámit. Tak to mě těší ještě více, Alex!", usmál se na mě tím rozkošným úsměvem a já se musela zase začervenat. „Pojď. Na něco tě pozvu, i když tady nic moc není.", řekl Vadim.
„Tak pojďme na točenou malinovku, pokud máš čas.", mrkla jsem na něj.

Sedli jsme si venku a popíjeli malinovku. Povídali jsme si snad o všemožném. Naštěstí jsem se během chvilky uvolnila a bavila jsem se s ním, jako kdybych ho znala věčnost. Hrozně jsme si sedli. „Jdeš dneska na afterparty?", zeptal se mě. Sakra. Mám to brát jako rande? Ale ne. Blbost. Jen se mě zdvořile zeptal.
„Ano, chtěla bych jít, ale přesně nevím, kde to je. Neznám to tu totiž.", odpověděla jsem mu.
„To není vůbec problém. Tady se dají koupit přímo vstupenky, tak si ji můžeš koupit a pak když na mě počkáš ve vipku, tak tě vyzvednu a můžeme tam jít spolu, aby ses neztratila." Páni, to vůbec není špatnej nápad. Půjdeme tam spolu. No to je skvělé! Samozřejmě jsem souhlasila. Už se blížil večer a já jsem se stáhla do vipka a čekala jsem na něj i se vstupenkou. Naštěstí na mě nezapomněl a vyrazili jsme. Šli jsme pěšky, protože to nebylo zase tak daleko a navíc bylo hezky a chtěli jsme se projít. Nabídl mi svou ruku, jako na tanečních a já jsem se ho chytla. Šli jsme temnou uličkou a já jsem se k němu nenápadně přitiskla, ale samozřejmě to nápadné bylo. Jen jsem zaslechla, jak se pousmál a já jsem se přitiskla ještě víc, až jsem ho donutila se zastavit. Podíval se na mě. Podíval se mi dlouze do očí. Hleděli jsme na sebe z očí do očí a já se musela zasmát, protože mi to přišlo tak vtipné. „Omlouvám se. Musela jsem se zasmát. Nemám ráda ‚vážné' situace", zasmála jsem se znovu. „Neomlouvej se. Dělávám úplně to samé." a také se pousmál. Zahleděl se znovu a já zvážněla. Chce mě políbit, nechce mě políbit. Mám ho políbit, nemám ho políbit? Hlava se mi plnila myšlenkami a on se ke mně začal přibližovat čím dál víc.