Fifty shades of Vaďák

Liberec

Vadimův pohled:

Mrzí mě, co se vše odehrálo za těch posledních pár dní. Tolik pocitů, tolik slz. Hrozně mě to mrzí. Nejvíc mě ale stejně mrzí Alex. Prostě to, co se mezi námi stalo. Měl bych to nějak napravit, ale fakt netuším jak. Už to mám! Pojedu za ní do Liberce. Ale ne, to je fakt blbej nápad. Co když má na práci něco jiného? Nemůžu tam jen tak vtrhnout před její školu. Vlastně ani nevím, kde přesně leží, ale je fakt, že chodí na obchodku do Liberce a tam by mohla být jen jedna, tak že by na mapách nebo na stránkách mohla být adresa. Ach jo. Nad čím to sakra přemýšlím. Neměl bych to dělat. Radši jdu do školy nebo ještě přijdu pozdě.

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jestli tam mám jet nebo ne. Dneska jsem školu měl krátkou, tak že bych ten čas mohl nějak využít. Našel jsem si stránky oalib.cz a našel si její rozvrh, protože vím, do jaké třídy chodí a stejně má třídní fotky na fb, kde je napsaná i její třída. Tak už jsem se rozhodl. Jedu za ní do Liberce. Když tam dorazím, tak budu mít asi 45 minut na to tu školu najít a čekat.
Rychle jsem dojel domů na otočku. Sbalil jsem si jen pár věcí a jel jsem na čerňák na studenta (Vím, že je Váďa z Kladna, ale tady je z Prahy:) ). Naštěstí jsem měl spoje, které dobře navazovaly, tak že jsem byl na čerňáku ještě o 15minut dřív. Jízdenku jsem si zarezervoval už ve škole, tak že místo jsem měl jasný. Dojel jsem do Liberce a přede mnou stál obchodní dům. Zjistil jsem si podle map trasu, a jak bych se tam měl zhruba dostat. 

Skočil jsem ještě do toho obchodního domu, který se jmenoval Forum a šel jsem do květinářství.

Ještě jsem se tam zastavil v tescu a koupil jsem jí čokoládu. Rychle jsem běžel na tramvaj, abych ji stihnul. 

Vyjel jsem na 5. květen a tam vystoupil. Přede mnou stála jedna škola a opodál z kopce byla druhá.

Radši jsem najel ještě na mapy, protože jsem si nebyl jist, která z nich to je. Samozřejmě to byla ta, co byla z kopce. 

Měl jsem asi 10 minut, než jí skončí škola, tak jsem čekal před školou u vchodu, kde jsem viděl některé studenty vycházet. Čekal jsem asi 15 minut a pak jsem ji uviděl. Byla překrásná. Vypadala přesně tak, jak jsem si ji pamatoval. Když se na mě podívala, tak jsem myslel, že se mi prolomí kolena, protože už jen, co jsem ji uviděl, tak jsem se zamiloval do jejich očí. Přišla ke mně a..

Moc se omlouvám, že asi šest týdnů nic nevycházelo, ale nějak není nálada ani čas na psaní. Tohle jsem sepsala asi před dvěmi týdny, tak vám dám sem aspoň tohle. Je to narychlo napsaný, tak bych se ani nedivila, kdyby to nedávalo smysl:D Když tak mě na to v komentářích upozorněte:)

Snažila jsem se vám dokonce trochu ten Liberec přiblížit, tak doufám, že mi budete aspoň vděční:D

Pokusim se napsat toho více, až bude více času a více nálady. Snad mě chápete, že když není nálada psát, tak to prostě nejde:) Děkuju moc za pochopení a hlavně za trpělivost. Doufám, že se na mě tolik nezlobíte a budete se aspoň více těšit na další díl. :)

Jo a jinak fotka v mediich je mnou focena:D