Fifty shades of Vaďák

Nová tvář

„Alex. Moc mě to mrzí. Hrozně se ti omlouvám."
„Alex? Jsi v pohodě? Proč mi neodpovídáš?"
„Al?? Co tam děláš?"
„Proč neodpovídáš?"
„Prosím odpověz. Hrozně mě to mrzí.."
„Al, prosím. Bojím se o tebe.."
„Ach jo. Vím, že jsem to posral. Odpusť mi."

Divím se, že se ještě snaží, chudáček. Bylo mi ho celkem líto, i když by nemělo. Hajzl..

Pohled Vadima:
Fakt jsem to posral. Mrzí mě to. Nevím, co mě to vůbec napadlo randit s cizí holkou, kterou jsem ani pořádně neznal. Podvést holku bych si v životě nedokázal představit a teď jsem podvedl tu svou. Je mi z toho zle. A navíc mám v hlavě pořád jednu otázku. ‚Říct jí to nebo neříct?' To je hrozný dilema. Přijdu o dvě skvělé holky, kvůli jedné chybě. Jsem fakt krypl. Začínám se za to dost kvalitně nenávidět. Ale ne, nemůžu teď spadnout do depresí. Ne teď, když se chystám toho tolik natáčet. Kéž bych mohl vrátit čas. Ale na druhou stranu jsem si to s ní fakt užil. Já bych ho možná ani vrátit nechtěl. No tak aspoň vím, že svoji holku nemiluju. Tak že vlastně nemá cenu ten vztah držet. Musím se s ní rozejít. Jdu ji teď hned napsat.
Vadim: „Ahoj, zlato. Je mi to moc líto, ale musím to udělat. Myslím, že nám to poslední dobou neklape. Musíme se rozejít. Mrzí mě to."
Odeslal jsem zprávu. Sakra.. Já dement to odeslal Alex. No skvělý. Co se mi ještě může stát?

Pohled Al:
Cože? Dělá si ze mě srandu? Tak teď fakt nechápu, o co mu jde.
Al: „Děláš si ze mě srandu?"
Vadim: „Omlouvám se, to nemělo být tobě.."
Al: „Ale tvé přítelkyni, viď? A co tím prosím tě vyřešíš?"
Vadim: „Nic, neřeš to, prosím."
Al: „Ok."

Že to nemám řešit? Fajn. Ať si dělá, co chce. Vždyť mě už jeho život nezajímá. Tohle vše už jde prostě mimo mě. Nehodlám s tím mít už nic společného.
Šla jsem zpět do obýváku a pustila jsem si Óčko. Nerada koukám na ty stupidní seriály. Když jsem dojedla snídani, tak jsem se šla převléknout. Když jsem se zahlédla v zrcadle (média), tak jsem si musela pohladit Milana (břicho). Pěkně rosteš, kamaráde. Musím začít cvičit. Tohle si sice říkám už několik měsíců, ale už to nebudu odkládat. Začnu prostě cvičit teď hned. Oblékla jsem se, vzala jsem si nějaké sportovní oblečení, jako legíny, sportovní podprsenku, tílko a běžecké boty, co jsem si tehdy koupila, a vyrazila jsem do fitka. První vstup zdarma. Pecka! Šla jsem se převléknout do šatny a poté jsem zašla na recepci, jestli by mi ze začátku nepomohli, jak se na čem cvičí. Jeden mladší kluk, který na mě už koukal, když jsem do fitka vůbec vešla, byl ochoten mi poradit. Byl mi celkem sympatický. Myslím, že jsem se mu celkem zalíbila, teda asi jen v obličeji. Kdyby viděl moje tělo, no fuj.

Pohled Vadima:
Vadim: „Nic, neřeš to, prosím."

Hned jsem zamkl telefon a rukama si promnul celý obličej. (Snad chápete, co tím myslím:D) Jsem to ale fakt dement. Počkat. Ještě jsem to nenapsal své přítelkyni. Hned jsem odemkl telefon a napsal jsem jí, že se musíme sejít. Přišlo mi, že rozchod po telefonu asi nebude ideální. Napsal jsem jí, jestli se nemůžeme sejít někde po škole a souhlasila. No.. Nevím, jak to zvládnu. Moc se mi do toho teda nechce.
Škola skončila a já jel do centra. Viděl jsem ji jen z dálky a už se mi dělalo špatně. Přišel jsem za ní a ona mě hned objala a dala mi pusu na tvář. No tu situaci tím moc nezlepšila. Odvedl jsem ji beze slova na klidné místo do parku na lavičku. No celou cestu jsem byl zticha, tak že tak nějak pochopila, že se asi něco děje. Že není něco v pořádku a že jsem špatnej.

„Hele, Naty. Musím ti něco vážného říct. Asi pochopíš, kam to bude směřovat. Bylo mi s tebou vážně fajn, ale moje city k tobě nejsou takové, jaké si zasloužíš. Mrzí mě to, ale musíme se rozejít." Bylo mi z toho zle. Rozbrečela se přede mnou. Nevěděl jsem, co mám dělat. No říct jí, že jsem jí podved asi není nejlepší nápad.. Chvíli brečela, ale pak naštěstí přestala. Bylo hrozné ji vidět takhle na dně, ale já už takhle dál žít nemohl. Doprovodil jsem ji domů. Měla co dělat, aby se znovu nerozbrečela. Před její brankou jsme se ještě naposledy objali a každý si šel svou cestou. Snad se z toho brzy dostane.

Pohled Alex:
Wauu. Ten kluk je fakt sexy. Jmenuje se David a je to fakt kus. Dal mi teda pěkně zabrat. Myslím, že sem do fitka začnu chodit častěji a to už jen kvůli němu. Slíbil mi, že mi bude dělat osobní trenérku. Dala jsem mu svůj facebook ať si mě přidá, protože jsem chtěla vědět, jestli to udělá nebo ne.
Přišla jsem domů a už jsem tam měla oznámení, že si mě chce někdo přidat. Kupodivu to David nebyl..

Tak tady máte další díl. Omlouvám se, že jsem ho opět nepřidala, kdy jsem psala, ale aspoň jste se měli na co těšit:D Doufám, že se vám líbí a přemýšlím, jestli předchozí informativní část mám nechat nebo opravdu smazat, tak mi to můžete napsat do komentářů:D Doufám, že jsem vás tolik nenaštvala a že jste si tuto kapitolku užili:D Další bude snad co nejdříve:D Záleží, kdy ji napíšu. Tak se na mě nezlobte a pusu vám posílám jako omluvu:-*