Kluk od vedle....(Petr Lexa) ✔

Part #5 - Díky bohu, že to byla noční můra.

Pokračování

Jenže mě vyrušilo zběsilé klepání na dveře..

Okamžitě jsem zapomněla na pití a šla pomalým, tichým krokem ke dveřím.

,,Kájo. Kájo! Jsi tam? Není ti
nic?" říkal tlumený hlas zpoza dveří.

Poznala jsem, že to je Petr.

Můj pohled se přesunul na hodiny, které ukazovaly 1:28.

Slyšela jsem Petra a vzpomněla si na sen.

Ježiši Karolíno, byl to jenom sen! Jdi mu otevřít.

Tak jsem šla a otevřela.

Petr okamžitě vyběhl směrem ke mně, obejmul mě a přitisknul si moji hlavu na hruď.

,,Není ti nic?" zeptal se starostlivě.

,,C-co by mi mě-lo být?" vykoktala jsem ze sebe a odstrčila ho.

,,Slyšel jsem křik z tvojeho pokoje. Bál jsem se o tebe. Myslel jsem si, že se něco děje." řekl, já se jen podívala do jeho ustaraných, zelenohnědých očí.

,,Neboj, nic mi není všechno je v pořádku, jenom zlý sen."

,,Zlý sen? A co v něm bylo?" zeptal se mě.

Hned jsem zkameněla, nemohla jsem mu přeci říct, že se mi zdál o tom, že mě chtěl znásilnit.

,,Byl o. Eh.. Že-mě pronásledovali. Nějací. Chlapi. A potom mě. Chtěli zabít." zalhala sem.

Pohled Petra

"Aha. To nic neboj." řekl jsem.

Vážně jsem se o ní strašně bál. Alenproc vlastně? Vždyť. Se spolu vůbec neznáme. Ale nejspíš mé srdce začíná prahnout po tom jejím.

,,Nechceš, abych tu třeba zůstal, kdyby náhodou?" Zeptal jsem se s nadějí v hlase.

,,Ne, to ne. Běž zpátky domů, vážně nic mi není." řekla a usmála se na mě. Úsměv jsem jí oplatil.

,,Dobře, ale díky bohu, že to byla jen noční můra, vážně jsem se o tebe moc bál." a udělal jsem ustaraný pohled.

,,Nemáš se čeho bát."

,,Tak já půjdu." řekl jsem a znovu jí obejmul na rozloučenou.

A šel jsem směrem ke dveřím. Kája za mnou zavřela a já se jen smutně koukal na její dveře.

Opřel jsem se o zeď a sesunul se k zemi. Pomalu na mě šla únava a já usnul.

Pohled Káji

On se o mě bál? A proč sakra?

Nedávalo mi to moc smysl, ale udivilo mě, že mě obejmul. Dokonce dvakrát. A zase jsem měla ten pocit, že mě políbí.

No. Škoda, že to je jen pocit. Počkat, co jsem to zase řekla.

Šla jsem zpátky do postele a usnula.

Vzbudila jsem se a bylo půl osmé ráno. Zamířila jsem do koupelny, ze skříňky vytáhla ručník, svlékla se a zalezla do sprchového koutu.

Po velmi příjemné sprše se obleču, vyčistím si zuby a vyjdu z koupelny. Na snídani jsem si namazala rohlík s máslem a k tomu uvařila hrnek horkého čaje. Když jsem všechno snědla a umyla nádobí, tak jsem si obula boty a otevřela dveře.

Jenže co nevidím, když ty dveře otevřu.

Petr sedí na zemi opřený o zeď a spí. Dělá si srandu, že celou noc hlídal před mými dveřmi?

Vypadal tak roztomile, když spal. Nechtělo se mi ho budit. Jenže to nešlo jinak.

Přišla jsem k němu a klekla si.

,,Petře, Péťo vzbuď se." říkala sem a mírně s ním zatřásla.

Pomalu otevřel a oči a zívnul si.

,,Jé....dobré ráno Kájo." řekl a usmál se takovým nevinným úsměvem.

,,Co si tady celou noc probůh
dělal?" Zeptala jsem se nevěřícně.

,,Já hlídal, kdyby jsi měla zase náhodou zlý sen." řekl a podíval se do země.

,,Ježíííš. To je od tebe moc milé. To si opravdu nemusel."

Řekla jsem a pokusila se sladce usmát.

Potom se na mě Petr podíval a nahnul se ke mně.

Tak co....jak se vám tenhle díl líbil? Budu ráda za komentíky a za votes! Jste skvělý :) ;)