Kluk od vedle....(Petr Lexa) ✔

Part #10 - Na psychinu?!

Pohled Káji

Pomalu mi rozepínal knoflík u kalhot..

Když v tom někdo zaklepal na dveře a vešel.

Já a Petr jsme se jen zděšeně podívali do dveří. V nich stál šokovaný doktor.

Koukali jsme na sebe, jako kdyby jsme viděli ducha.

Doktor se omluvil a odešel. Na to jsme se s Petrem začali strašně smát.

Já si rychle zapla podprsenku, zip u kalhot a doktorovi přes okýnko ve dveřích naznačila, aby vešel.

,,Ehm..ehm.." odkašlal si.

,,Omlouvám se, že jsem tu sem, tak vtrhnul v. Eee. Nepravou chvíli." a poníženě se podíval pryč.

,,V pořádku." řekli jsme sborově s Petrem.

,,Takže. Pane Lexo mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu." řekl.

,,První tu dobrou." řekl Petr.

Pohled Petra

,,Ta dobrá zpráva je, že jste zdravotně fyzicky v pořádku a nic vám není."

,,A ta špatná?"

,,Budete muset na 1 měsíc do psychiatrické léčebny." odpověděl.

,,Na psychinu? To jako really? A proč proboha?!" vykřiknul jsem.

,,Proč? Jednoduchá otázka. Chtěl jste spáchat sebevraždu."
odpověděl mi.

Po chvilce odešel. A já začal znova bulet.

,,Já na psychinu nechci." začal jsem kňourat.

Kája se ke mně naklonila a dala mi pusu na čelo.

,,To nějak zvládneme, zlato." konejšila mě.

Doktor potom přišel znovu.

,,Zatím vás propustíme domů. Za 3 dny vás u domu, vyzvedne sanitka a odveze vás do psychiatrické léčebny." řekl mi.

Byl jsem rád, že aspoň na chvilku můžu domů.

,,A jsou tam povolený
návštěvy?" zeptala se Kája.

,,Samozřejmě, že ano." řekl doktor a usmál se.

Já si rychle pobalil věci a co nejrychleji jsem s Kájou vyrazil domů. Už mě nic nebolelo, jako když jsem se probudil.

Už jsme byli před naším panelákem. A před vchodem jsem se zastavil, podíval se na Káju a políbil ji.

Vešli jsme do dveří a jeli výtahem do svojeho patra.

Když jsme vyjeli Kája už už chtěla jít k sobě domů, ale já jsem jí chytnul za pas a jemně ji táhnul za sebou.

Otevřel jsem dveře a pustil Káju dovnitř. Na chodbě jsem jí zavázal oči a řekl jí, ať se mnou nechá vést.

Pomalu ksem jí vedl na balkon a posadil ji na židličku.

,,Počkej tu a nekoukat," poručil jsem jí.

Po chvilce jsem přišel i se skleničkami, láhví šampaňského a se svíčkami.

,,Už se můžeš podívat." řekl jsem.

Pohled Káji

Sundala jsem si šátek a nevěřila vlastním očím.

Přede mnou byly dvě sklenice a láhev šampaňského, které se lesklo v záři svíček.

,,P-Petře. Já nemám slov." víc jsem ze sebe nedokázala vypravit.

,,A k tomu ten krásný západ slunce, viď?''řekl Petr.

,,Ano, překrásný."

Když jsem se porozhlédla po balkonu byl mi povědomý.

A hned jsem si vzpoměla, že to je ten balkon s hudebními nástroji!

Petr nalil nám oboum skleničku šampaňského. Bylo moc dobré. Lepší jsem v životě nepila.

Když každý dopil svoji sklenici, tak jsme se koukali na poslední paprsky slunce tohoto dne.

Potom mě zavedl do svého pokoje.

Uff.....to by bylo pro dnešek všechno :)