Kluk od vedle....(Petr Lexa) ✔

Part #7 - Už nemám smysl žít.

Pohled Pavla

Začínám mít o Petra strach. Nevim kam odjel, ale tušim, co šel nejspíš dělat. Na 100% šel chlastat jak ho, tak znám.

Vždycky, když se stane tohle jde se někam opít.

Ale to, že mi dá facku a takhle mě setře jsem vážně nečekal. Takhle se nikdy nechoval.

Napadlo mě, že bych šel za tou dívkou o které Petr mluvil, ale nevim kde bydlí.

Pak mě napadlo, že udělám sice pěknou hnusárnu, ale za to třeba Petrovi pomůžu.

Sednul sem si k jeho komplu a šel na jeho Facebook. Díky bohu byl přihlášený.

Kouknul jsem do nových přátel. Nějaká Karolína Lentová. Podíval jsem na jejich chat, a z něho vydedukoval, že bydlí naproti.

Rychle jsem vyskočil od počítače a šel směrem k bytu naproti a 3× zaklepal na dveře.

Pohled Káji

Seděla jsem v kuchyni u stolu a brečela. Cítila jsem v sobě vztek a zároveň smutek. Nevím jestli víc kvůli tomu, co Petr udělal, nebo kvůli tomu, jak jsem se zachovala.

Líbí se mi. A já mu vpálím facku, když se pokusí se mnou něco
mít?

Já jsem, ale pěkně blbá nána!

Najednou slyším 3× někoho zaklepat na dveře.

Prosím ať to je Petr. Prosím.

Otevřu pomalu dveře. Jenže moje očekávání se nevyplnilo. Stál tam cizí muž. Trochu obrostlý vousy.

,,Dobrý den, jste Karolína Lentová?" zeptal se.

Já se zarazila. ,A-ano to jsem, co potřebujete a kdo jste?" zeptala jsem se.

,,Jde o Petra. Odjel bůh ví kam a mám o něj velký strach. Je to můj nejlepší kamarád, bydlím tu s ním. Jmenuju se Pavel Cvoliga." odpověděl.

,,Oh. Můj bože. To je kvůli mně!"

,,K-kvůli vám? Proč, Petr sice něco říkal, ale moc jsem z něho nedostal."

,,Protože tu seděl na chodbě celou noc, měl o mě strach, aby se mi nic nestalo. Zdál se mi zlý sen. Ráno jsem ho tu našla jak spí, tak jsem ho probudila a obejmul mě, jenže ruce sunul pořád dolů, tak sem mu dala facku, zrušila kafe a odešla." odpověděla jsem mu.

,,Aha, já ho totiž našel doma, jak leží na posteli a brečí. Chtěl jsem mu pomoct, jenže on se na mě zničeho nic naštval, dal mi facku a odjel." řekl trochu rozklepaným hlasem.

,,Já jsem, ale husa," A začala jsem zase brečet.

,,Jdete hledat Petra se mnou?" zeptal se.

Bleskově jsem mu odpověděla: ,,Samozřejmě, že ano!"

Vyšli jsme z paneláku a vyjeli do města. Pavla napadnul jeden bar, kam s Petrem rádi chodí. Tam, ale nebyl.

Projezdili jsme, tak až do večera, ale nikde jsme ho nemohli najít.

Já začala panikařit. Zhroutila jyem se. Neunesla jsem pocit, že by se mu něco mohlo stát!

,,Kájo klid." řekl Pavel.
,,On se určitě objeví," jenže to znělo, jako by tomu sám nevěřil.

Pohled Petra

Neopil jsem se, měl jsem jenom jedno pivo. Jedno podělaný pivo.

Barman si, ale všimnul toho jak brečim.

,,Jste v pohodě chlape?" zeptal se.

,,Co prosím?" zeptal sem se usmrkaně.

"Všimnul jsem si v jakým jste psychickým stavu. A nevypadáte zrovna nejlíp." řekl.

,,Aha. No, víte. Dneska mi dala holka, kterou miluju facku. Ona neví o tom, že ji miluju, a potom jsem se kvůli tomu pohádal s kamarádem a dal facku mu.'' odpověděl jsem a znovu se mi nahrnuli slzy do očí. Cože? Miluju. Proč jsem to řekl? Že by se mé srdce rozhodlo ji milovat?

,,To je mi líto."

Ignoroval jsem jeho lítost a šel ven. Auto jsem tam nechal.

Moje nohy mě nesly, směr Karlův most. Bylo tam docela hodně lidí. Už byla naštěstí tma, takže tam bylo špatně vidět.

Vylezl jsem na kamenný zábradlí a sednul sem si nohama směrem ven. Podíval jsem se dolů.

Pod mýma nohama se bouřily vlny Vltavy.

Posunoval jsem se pořád víc a víc na okraj, už jsem nevnímal, co vlastně dělám. A pomalu jsem se posunoval a potom už jsem necítil kamenný zábradlí.

A to je všechno pro dnešní díl ! Doufám, že se vám líbil ! :) Trochu napínavější konec.

Musím vám znovu poděkovat za podporu co od vás dostávám každý den !

Právě teď mám na příběhu 596 přečtení a 57 votes ! Jste skvělí moc si toho vážím a ještě jednou díky !!! :*