,,normal" boy {POZASTAVENO}

Máma

Seděl jsem v kuchyni na zemi až do té doby, než se začalo stmívat, ale ani to mě nedonutilo se zvednout. Už jsem nebrečel, jen mi sem tam stekla po tváři slza. A v srdci ostrá bodající bolest. I když jsem slyšel klíče vzámku nebyl jsem schopnej se zvednout. Zůstal jsem sedět na zemi a koukal do zdi. Jakmile mě mamka spatřila, rozeběhla se ke mě a začala se mě vyptávat. Já jsem se jí místo odpovědi sesypal do náruče a začal plakat. Ona už nic neříkala a jen mě k sobě tiskla. ,,Co se stalo Mikey?" ,,O-on..." ,,V klidu, já počkám uklidni se." Usmála se na mě. Pomohla mi se zvednout a posadila mě na židli. ,,O-on..." zkusil jsem to znovu, ale přes vzliky mi nebylo rozumět. Nádech, výdech Mikey to zvládneš. ,,C-calum s-se se m-mnou rozešel." Zašeptal jsem. ,,Mikey..." řekla soucitným hlasem a znovu mě objala. ,,Pověz mi to, uleví se ti věř mi." Utřel jsem si slzy, vysmrkal se a celé jí to řekl. Vynechal jsem, ale to, že jsem s ním těhotný. ,,A proč se s tebou rozešel?" ,, N-no víš..." byl jsem nervózní. ,,On se semnou vlastně tak úplně nerozešel..." Nechápavě se na mě podívala. ,, Já jsem mu řekl, že, že jsem s ním těhotný." Skrčil jsem se a čekal jsem, kdy příde řána. Ale nic. Cítil jsem, jak se okolo mě omotaly máminy ruce. Celkem mě to zaskočilo, ale oddechl jsem si. ,,Víš Mikey, ty nejsi ,,normální" kluk. Paní v porodnici mi řekla, že jsem měla mít holčičku, ale nakonec jsem měla tebe a v tobě zůstaly některé dívčí orgány." Zůstal jsem na ni vyjeveně koukat. ,, Takže proto můžu mít děti. Proč jsi mi to neřekla?!" Zeptal jsem se trochu naštvaným hlasem. ,,Pochop mě, chtěla jsem ti to říct až v osmnácti, což je až za měsíc. Ale neřekla jsem ti to proto, protože jsem chtěla aby jsi měl klidný život a nemusel se tím zatěžovat. Promiň mi to." Byla smutná. ,,Dobrý, ale příště mi takhle důležitý věci říkej trochu dřív, ano?" ,,Jo" usmála se a objala mě. Dnes už asi po páté.