,,normal" boy {POZASTAVENO}

den odchodu

Luke's POV
Přišel jsem do pokoje zrovna, když se převlékal. ,,Omlouvám se" zčervenal jsem a rychle dveře zase zavřel. Za malou chvilku se otevřely a vykoukla z nich Michaelova hlava. ,,Pojď dál, musím se tě na něco zeptat." vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou. Posadili jsme se na postel a ja na něj s očekáváním pohlédl. ,,Kde jsou rodiče?" zeptal se. ,,Když jsem jim to volal, tak mi řekli jen že je to nezajímá a že jedou na měsíční dovolenou do Itálie." zamumlal jsem ze strachu na jeho reakci. Zatvářil se ublíženě a tak jsem ho obejmul a pohladil po vlasech. ,,Nemysli na ně, oni tu pro tebe nejsou, ale já ano, takže se mi můžeš se vším svěřit jo?" zašeptal jsem mu do ucha. Na místě, kde se odrazil můj dech mu vyskočila husí kůže a lehce se zatřásl. ,,Děkuju Luku, ani nevím, co bych bez tebe dělal. Tak hrozně moc mi pomáháš." ,,To je snad jasný ne ?" řekl jsem s úsměvem a odtáhl se od něj. ,,Vem si věci a pojď, vypadnem od tud, nemam to tu rád." zvedl jsem se Michaelem a společně opustili pokoj. ,,Mám hlad jako vlk, zajdeme si na jídlo?" řeknu s úsměvem. ,,Nemám peníze." řekne smutně. ,,To je jedno, stejně jsem tě chtěl pozvat." ,,A-ale to nejde, já nech-" ,,Mě nezajímá, co chceš já ti to prostě koupím fajn?" ,,Fajn..." zabručí a dělá uraženýho. ,,Princezna se nám naštvala, jó?" vysmíval jsem se mu. Jen na mně hodil vražednej pohled a pokračoval v cestě. ,,Už na mě nebudeš naštvanej, když ti koupím zmrzlinu?" přehodím přes něj paži a nakloním se k němu. ,, Zmrzlinu?" vykřikne jak malé dítě a zahledí se mi do očí. Vidím v nich jiskřičky štěstí a ani známka po předchozím smutku. ,,Pro tebe cokoliv..."
Vím, že zase dlouho nebyla kapitola a jsem v tomhke úplně strašná, ale budete se muset spokojit s vysvětlením, že nebyl čas. ;) mimochodem na tom obrázku je strašně cute :3