Podívali jsme se na sebe a oboum nám bylo jasný, že je zle. Došourali jsme se dolů a tam už seděli v jídelně za stolem můj otec, který objímal plačící Karen. Hned, jak jsem je uviděl bylo mi jasný co se děje. ,,Děláte si srandu? Jsme tady sotva pár hodin a Karen už je z vás na prášky! Ještě jednou se něco podobného stane a nepřejte si mě!" Díval jsem se na něj, jako na zjevení. To si snad dělá srandu! Vždyť si o to koledovala sakra. Koutkem oka jsem zahlédl Michaela, jak se nadechuje, aby mu něco hnusnýho odsekl, ale chytil jsem ho za ruku a varovně mu ji zmáčkl. Jen se na mě zamračeně podíval, otočil se, vyběhl schody a práskl dveřma.
,,Michaele, ještě jednou práskneš těma dveřma, tak máš zaracha!" zaječela na něj Karen. ,,Neměli jste na něj být zlí." řekl jsem trochu naštvaně. ,,A ty se mi taky kliď z očí, místo toho, aby jsi se nás zastal, podporuješ toho zmetka!" ,,To si děláš srandu otče! Ještě mi vyčti, že jsem měl být holka a bude to perfektní!" odpověděl jsem sarkasticky. ,,Nemluv na mě tímhle tónem a vypadni!" zařval na mě můj otec, můj vlastní otec mě právě vyhodil, jen kvůli té Karen. ,,Tohle jsi přehnal." zašeptal jsem, otočil se a vylezl schody za stálého křiku, který se ozýval z kuchyně. Schválně jsem za sebou práskl dveřma.
ČTEŠ
,,normal" boy {POZASTAVENO}
Fiksi Penggemar,,Fuj, jsi nechutný. Nechci s tebou mít nic společnýho." zakřičel a práskl dveřmi...
