A jen se snažil dostat pryč...
Prudce jsem otevřel dveře od záchodu a vběhl dovnitř. Zapadl jsem do první volný kabinky. Nezajímalo mě, jestli je tam někdo se mnou. Mým účelem bylo dostat se od nich co nejdál, aby jsem se vyhnul kruté pravdě, kterou jsem si nebyl schopen připustit. Byl jsem jenom naivní zamilovanej teenager, který prožíval svojí první lásku. A taky první bolest. Byl jsem tak zaslepený, že jsem ani nepřemýšlel, že on by to mohl cítit jinak.
Zazvonilo na hodinu, ale já jsem pořád seděl v kabince a nehodlal se jen tak zvednout a odejít. Prostě jsem tam zůstal sedět s pořád nově tekoucíma slzama po tvářích.
Když už jsem se trochu uklidnil, zvedl jsem se a došoural se k zrcadlu. Jakmile jsem se uviděl malem jsem sebou sekl o zem. Z odrazu na mě zíral člevěk se zarudlýma očima, fialovými kruhy pod nimi a červenýma vlasama trčícíma do všech stran. Nedalo se s tím ani moc udělat. Umyl jsem si obličej studenou vodou, aby jsem se alespoň trochu probral. Poté jsem se snažil co nejrychleji dostat ke skříňce, chtěl jsem odsud vypadnout co nejdříve. Zrovna, když jsem vycházel ze šmoly, tak mi někdo podrazil nohy. Skutálel jsem se po schodech dolů a zasyčel od bolesti, protože jsem dopadl na břicho. Ten dotyčný ( jak jsem později pochopil Ash) se ke mě sehnul a schytal jsem pěstí ránu do obličeje. Skoro se mi až zatmělo, jak velká rána to byla. Dále už na mě dopadali jen kopance a já jsem si snažil krýt hlavně břicho. Za delší dobu, kdy jsem o sobě už skoro nevěděl mi Ash zašeptal do ucha ,,Ještě jsme spolu neskončili špíno!" a odešel...
ČTEŠ
,,normal" boy {POZASTAVENO}
Fanfiction,,Fuj, jsi nechutný. Nechci s tebou mít nic společnýho." zakřičel a práskl dveřmi...
