Když on tě opustil,
vyrostl jsem já,
abych tě utěšil,
abys ty zapomněla.
Obrazy zapadají do obrazů,
hle, na zvláštní postavu,
slza tažena dolů,
ztratila svou vůli,
ucítila smůlu.
Poleťme spolu nahoru,
tam, odkud kapky
převtělené perly,
zabránili smůle,
noční můře.
Byl jsem ten,
co tě zachránil
srdce tvé zastal,
když on tě v snu napadal.
No tak vidíš,
tvůj chrám jsem ubránil,
slib svůj obhájil,
tak shoď, znič
svou skrýš.
To jsem přece já
vždyť to víš!
Chci být tvůj princ, rytíř.
Vždyť není to jen pocit.
Proč v noci, myslím jen na tebe?
A nebe, je pro nás malé?
Nebreč.
Přes to dá se přenést
vlézt do svých snů,
tam, kde neznáme realitu.
