Probouzím se do chladného rána. Hope odleťela na lov a já zůstala sama ve staně. Vstanu, vše sbalím a zavolám Hope. Nasednu na ni, tašku jí upevním na hřbet a vzlétáme do oblak. Miluji ten uvolňující pocit, když mi vítr považuje s vlasy a já si připadá tak volná...
Letíme už asi hodinu a před námi začíná být vidět elfská vesnice. Pobídnu Hope ať zastaví a snašíme se dolů k zemi. Vezmu si tašku a Hope nechám čekat u lesa. Přehodím si kapucí u pláště přes hlavu a vyjdu vstříc elfské vesnici.
Musím nějak najít trh. Křik. Mihne se mi hlavou... no ano, z prava se ozývá křik elfů, kteří pobízejí ke koupi jejich zboží. Cestou kolem mě projde někdy nějaký elf, ale nikomu naštěstí podezřelá nepřipadám. Jednou se mi stalo, že si mě všiml nějaký elf, totiž všiml si, že jsem čarodějka a kvůli jeho hlasitému projevu si mě všimli dva démonští špehové. Zahnali mě do temné uličky a chtěli mě tam zbalit a unést, což se jim nepovedlo -musela jsem je zabít, protože kdybych utekla, začali by mě všichni démoni pronásledovat a honit, jako lovnou zvěř. Tomu elfovi jsem navíc musela vymazat paměť. Někdy má hold člověk smůlu.
Nejlepší je nevzbuzovat pozornost.
ČTEŠ
Poslední Čarodějka
FantasyJmenuji se Vanessa a jsem poslední čarodějka. Dřív nás bylo mnoho, byli jsme mocný lid, ale to je už teď minulost. Démoni nejspíš vyvraždili můj lid, ale na mě zapomněli....a toho budou jednou zatraceně litovat !!!
