Poslední Čarodějka

Kapitola 4

Zaslechla jsem kroky a něco začalo šustit v křoví. Rychle jsem poslala Hope hlouběji do lesa, aby mě případný kolemjdoucí neoznačil za nebezpečnou. Okamžitě jsem ztichla a čekala, co se bude dít. Najednou se vynořil z křoví vysoký, nejspíš podle oděvu bohatý elf.

,,Valencie měla pravdu, že jsi zvláštní." neznámý se divně usmál. Nemohla bych říct, že by se mi nelíbil, no ale teď nemůžu myslet na lásku.

,,Co po mě chcete?!" nervózně jsem vyhrkla. A pak jsem si zničehonic vzpomněla na tu starou paní.

,,Promiň, jsem princ tohoto města a  no...Valencie mi řekla, že je na tobě něco zvláštního. "

A AU, jak jen může vědět, že nejsem elfka.
,,Zvláštního ? A na mně ? To je omyl. "

,,I kdyby, tak proč se tu touláš na kraji černého lesa ?"

,,Procházím se." můj hlas bohužel nezněl moc přesvědčivě, ale co s tím asi teď udělám.

,,Ty se nebojíš, že tam podle legend straší duchové elfů, kteří ani po smrti nenalezli klid ?"

,,Ne." odpověděla jsem, ale tohle zjištění mě mírně znepokojovalo.

,,Dobrá." už chtěl odejít, když v tom se z lesa vyřítila Hope a prudce do mě narazila.

,,Drak ? Jakto ? Cože ? " princ ztratil řeč a já věděla, že již není cesty zpět. Stejně svůj původ neutajím donekonečna a navíc elfové a čarodějky měli vždy přátelské vztahy. Sundala jsem si kapuci z hlavy a odhalila tak, že nejsem elfského původu.
Podala jsem mu ruku.

,,Jsem čarodějka Vanessa."

,,To není možné!!!" řekl princ s údivem a překvapením zároveň. ,,Vždyť čarodějové a čarodějky byly uvězněni démony!"

,,Na mě zapomněli." řekla jsem s nechutí k ním.

,,Dobře, musíš jít rychle se mnou do hradu a všechno mi vysvětlit!"

,,To mám úplně cizímu elfovi najednou povědět to, co držím v tajnosti od doby, co žijí divokým životem ?"

,,Vím, že mi asi nevěříš, ale mohla by jsi nám pomoci s záchranou ostatních čarodějů a čarodějek, kteří jsou uvěznění démony."

,,Fajn, a kde je hrad ?" na tuto příležitost čekám už dlouho a teď ji mám na dosah ruky.

,,Pojď za mnou."

Šla jsem za elfem a zakrátko jsme došli k hradu. Šla jsem na krásnou zahradu za zámkem a za zády jsem najednou ucítila něčí přítomnost.

,,Taky se mi moc líbí naše zahrada."

,,Kde si tady mám rozložit stan ?"

,,Stan ?" nechápavě na mě pohlédl.

,,No, někde spát musím, za chvíli se setmí, začíná zima a pokud se to chceš dozvědět, tak už nemá cenu někam odlétat."

,,Nebudeš přece spát venku."

,,Proč ne ?"

,,Budeš spát na hradě už jsem řekl služce, ať ti přichystá pokoj."

,,A kde bude spát Hope ?

,,Může spát ve stáji, doufám, že nežere koně."

,,Dobře a mimochodem koně draci nežerou !"

,,Tak promiň, ale poprvé v životě vidím draka. Jo a nechceš jít dovnitř ? Začíná už být zima.

,,Fajn," souhlasila jsem, sice mi zima nebyla, když totiž spíte každý den venku ve stanu, tak si zvyknete.
Odvedla jsem Hope do stáje, popřála jí dobrou noc a šla za princem do hradu.