Hunger games 78.ročník Skoro jako sestra

10

Dnes ráno mě čeká poslední část tréninku a večer máme individuální hodnocení. Docela se bojím. Mám už něco málo vymyšleného, ale nevím jak skákání po větvích umělého stromu oslní porotce.

,,Scarlet? Už jsi vzhůru pusinko?" Volá na mě Vivien. ,,Jo, jsem." ,,Tak šupky dupky, ať jsi do půl hodinky oblečená i najedená!" ,,Dobře." Vůbec nemám náladu vylézt z postele. Tisknu si k hrudi peřinu a přeji si, abych tady mohla proležet celý den. 

Nakonec se přemáhám a lezu z postele. Oblékám si triko a kalhoty, vycházím z pokoje a jdu přímo do haly. U stolu sedí Rudy, Vivien a Johanna. Vklouznu na židli mezi Johannu a Rudyho. ,,Tak co miláčci? Co umíte? Co dnes večer předvedete?" ,,Asi něco se sekerou, nebo s kladivem." Začal Rudy. ,, Ach, to bude úžasné!" rozplývá se Vivien. ,, A co ty srdíčko? Co ty Scarlet?" ,, Já ještě nevím, asi polezu na ten umělej strom.",,Bezva nápad, vylezeš na strom, slezeš, ukloníš se, a za bouřlivého potlesku s deseti body v kapse odejdeš? Vzbuď se, tohle není pexeso, při téhle hře neúspěch znamená smrt. Lezením po stromě nikoho nezabiješ!" Křičí Johanna. ,, Nevím sice co je to pexeso, ale vím, že jsi má trenérka a právě ty bys mi měla říct co mám, a co nemám dělat!" Už křičím také. ,, Ale ale, takže ono to má drápky." Vítězoslavně si mě prohlíží. ,,Takhle se mi líbíš. Takže znovu. Co tam večer předvedeš?" ,,Foukačku, prak a nože." ,,Výborně! Takhle je to lepší! Ty přece nejsi jako tvá sestra. Každá jste jiná. Máte jiný osud. Jiný konec příběhu." 

                                                                                                   ***

Tahle věta mi zní v uších ještě u oběda. ,,Co je dneska s tebou?" ,,Co? Cože?" ,, Jsi myšlenkama jinde. Nejsi nemocná?" Ptá se zkoumavě Ginger. ,, Jenom přemýšlím o tom individuálním ohodnocení. Zalžu. ,, Já už mám jasno." Zazubí se. ,, Nejdřív lukostřelba, pak ta věc, kde hledáš stejné dvojice rostlin a pak možná něco s mečem. A ty bys mohla zkusit ty šipky, to ti dneska šlo." ,,Hm, asi jo." Ginger se spokojeně zakusuje do vařené kukuřice. Asi má pravdu zkusím to. Ještě dvě hodiny. Ještě dvě hodiny a ostatní zjistí jak na tom jsem. Vkládám si do pusy čtvereček čokolády. Ještě nikdy předtím jsem nic tak dobrého nejedla. Myslím na mámu. Na sestřičky, na bratra. Jak se asi mají? Dnes mě uvidí v televizi. Sice tam nebudu přímo já, ale alespoň uvidí mou fotku. A i to se počítá. 

Po obědě se vracím na pokoj, kde jsem až do dvou hodin. Jenom jsem ležela, koukala do stropu a přemýšlela. Vlastně ani nevím o čem jsem přemýšlela. Mé zamyšlení překazí až mladý avox, který mi donesl oblečení. Tiše mu poděkuju a pustím se do oblékání. Nejprve černé tílko, pak šedé úplé kalhoty. Neposlušné vlasy si češu do culíku, a pak už s Rudym míříme k výtahu. Celou cestu dolů jsme v naprosté tichosti. 

Pod výtahem na mě už čeká Ginger. Jdeme spolu k místnosti, kde musíme počkat, až zavolají naše jména. Jsme s Rudym předposlední. 

,,Perla Atledsová." Ozve se z reproduktoru nad námi a Perla se okamžitě zvedá a jde ke dveřím do výcvikového centra, kde předvede všem přítomným, co hodlá dělat v aréně. Po deseti minutách volají Mika. Přemýšlím co tam asi tak předvedu. Zajímalo by mě jestli to Rue věděla, jestli věděla, co tam bude dělat. Ach Rue. Tolik mi chybíš. Po tváři mi teče slza.,, Scarlett Barnette." Ozývá se z reproduktoru. Jako ve snu vcházím do dveří a poprvé se dívám do očí lidem, kteří mi zabili sestru. Popadá mě hrozný vztek. Rozhlížím se kolem dokola. Od stanoviště s flusačkou si beru hrst šipek a běžím přes celou místnost k praku, který si zastrkuji za pásek. ještě něco, ale co? To je ono barvy. Do ruky si naliju červenou barvu a běžím k nejbližší figuríně. Ruku jí přitiskávám na obličej a svou dlaň přikládám figuríně i na hruď. Umělohmotný soupeř má teď na sobě dva otisky mé dlaně. Bleskurychne se rozebíhám k umělému stromu a rychlostí blesku šplhám vzhůru. Vybírám si rovnou větev kterou silně obejmu stehny. Roztáhnu paže a letím k zemi. Ne tak docela. Zůstávám viset ve vzduchu jako netopýr a očima hledám svou oběť. Támhle je.Beru si jednu šipku, vkládám ji do praku a mířím. Pouštím ruku a šipka sviští vzduchem. Ozve se lupnutí. Šipka našla co hledala. Střed červené dlaně na čele figuríny. Opatrně ukládám do praku i zbytek šipek. Celou rukou objímám černou kůži, do které jsou malé šipky ukryté. Natahuji paži a pouštím. Pod rukou cítím jak kůže praská, když do vzduchu vypouští miniaturní arsenál zbraní. Mám pocit jako by se zastavil svět. Šipky letí, jakoby se snažily jedna druhou předehnat. Nakonec však všechny  končí uprostřed hrudníku přesněji řečeno v mé ruce.  Se svým dílem jsem spokojená. Povoluju nohy a pouštím se stromu s přemetem dopadám pevnýma nohama na zem. Vzhlédnu ještě k vyděšeným tvářím tvůrcům a odcházím pryč.

                                                                                                            ***

V pokoji jsem až do doby, než pro mě přijde Vivien. Na pohovku ve společenské místnosti dosedám právě včas. ,,Perla má známku 9" usmívá se moderátor. Neznám jeho jméno. Caesara Flickenmana popravil Snow hned poté, co se jeho hlas objevil v jedné z proklam. ,, A tady máme Mika. Mike má 10 bodů. Jako další je tu Karen, a ta má 8 bodů." Docela slabé na profesionálku. ,,Luen má ovšem známku deset." oznamuje moderátor a já cítím jak se mi na těle naskakuje husina. ,, Hannah má známku čtyři a Petr má šest bodů. Přejdeme na čtvrtý kraj. Tady máme Minnow s osmi body a Julliera se známkou 5." Ginger, teď bude Ginger. ,,Ginger má známku šest." To je velmi dobré.,,Sam dostal také šestku." ,,Na to žej sou z pátého kraje, jsou dobří." Říká Johanna a na obrazovce se objevuje podobizna svalnaté Amy a číslo deset. Překvapivě má ten kluk, co je s ní známku sedm. Z osmého kraje má dívenka čtyřku a kluk pětku.,, Máme tu Sue se čtyřmi body a Boba se sedmi. " Holčička z desátého kraje má známku čtyři a její spolukrajan Bady má trojku. Teď jsme my. Vůbec jsem si to neuvědomila. ,, Máme tu malou Scarlet která má osm bodů a Rudyho také se známkou osm." Cože? To nemůže být pravda. To ne.Někde udělali chybu. Já mám osmičku stejně jako Rudy? Johanna se na mě zašklebí. ,, Já věděla, že to v sobě máš." Vivien i Rudy na mě hledí s otevřenou pusou.,, Jak?" Ptá se Rudy. ,, To je na dlouho, pak ti to řeknu." šeptám. Z obrazovky mizí podobizna Maxe ze dvanáctého kraje a jeho číslo sedm. Dokázala jsi to. Dotíravě se hlásí hlásek v hlavě. Teď nejen že ví, kde tě mají hledat, ale ještě ke všemu mají důvod. Má vlastně pravdu. Tvůrci ze mě udělali zabijáka. Osmičku nedostanete za sbírání bylinek, osmičku dostanete za schopnost zabít člověka.