Hunger games 78.ročník Skoro jako sestra

15

Otevírám oči. Neumřela jsem. Rozhlížím se kolem sebe. Nikde nikdo. Koho jsem to tedy viděla? Ginger? Kouknu na své ruce. Mám na nich spoustu krve. Je moje? Rychle se zkontroluju. Nenašla jsem žádnou větší ránu, ale krev mám přesto na oblečení, ve vlasech a na obličeji.  Amy. Musí to být Amynina krev. Nemám ponětí, jak dlouho jsem byla mimo. Musím si najít úkryt dřív, než někdo najde mně. Nohy mám slabé a vyčerpáním se mi podlamují kolena. Nemám nic. Nemám zbraň, batoh a ani vodu.Musím se vzchopit. Rozhlédnu se kolem sebe a spatřím potok. Svitne ve mně jiskřička naděje. Klopýtám k potůčku a už, už se chci napít ale na poslední chvíli se zarážím. Ta voda se mi nezdá. Bublá. Je buď jedovatá nebo vroucí, ale určitě ne pitná. Třeba kdybych se teď vrátila k rohu, na profíky bych nenarazila. Třeba jsou na lovu. Celá se otřesu při té myšlence, že teď někde nahánějí ostatní. Že nahánějí třeba Rudyho nebo Ginger. Dávám se do pohybu. BUM! Dělo. Trhnu sebou a instinktivně se rozhlížím, abych spatřila, odkud poletí vznášedlo. Přes barevné koruny stromů ale není nic vidět. Obloha tmavne. Musím si pospíšit. Všímám si, jak se kolem mne mění krajina. Teď šlapu po měkkém mechu a nad hlavou mi zpívají ptáci. Tvůrci si letos dali záležet. Tak propracovanou arénu jsem snad ještě neviděla. Kéž bych neviděla žádnou.

 Mám něco v botě. Asi kámen. Opřu se rukou kmene, že kámen vyhodím, ale dlaní mi projede ostrá bolest. Vykřiknu a zvednu ruku. Na kmeni sedí žába. Bohužel ne obyčejná. Z čumáku jí trčí osten, jako roh. Ten má teď celý od krve. Mojí krve. Nevím, jestli není jedovatá. Ránu mám hlubokou. Krev prýští z rány a kane do mechu. Musím zastavit krvácení. Trhám si kus rukávu a obmotávám si jím zraněnou dlaň. 

Žába vydá příšerný zvuk. Mám pocit, jako by mi měly prasknout ušní bubínky. Něco ji zřejmě vylekalo. Musím zmizet. Nedaleko ode mne praskla větev. Lehám si na zem a přes sebe si přezahuji okolní spadlé větve. Rukama trhám mech a kryju si jím vlasy. Zranění stále krvácí. Nemám ani vodu. Bojím se, že vykrvácím. Praskání se zesiluje. Musejí být kousek ode mne. Doufám, že si mě nevšimnou. Nebo nevšimne. Někdo sem utíká. Nějaký chlapec. Nevím z jakého je kraje ani jak se jmenuje, ale vsadím pravou ruku že před něčím utíká. Nebo před někým. Chlapec si rukou drží břicho a já spatřím, jak mu mezi prsty stéká hustá krev. Slyším smích. Profíci. Určitě. Chlapec zakopl a dopadl těsně vedle mně. Vzdává to. ,,Tady je! Daleko neutek!" Ten hlas poznám je to Karen ze druhého kraje. ,,Mám ho! Tenhle je můj! Já si řekla první!" Odpovídá jí Perla. Vím co přijde teď. Srdce mi bije jako o závod. Nechci tu být. Perla hází nůž a ten se klukovi zabodává do stehna. Chlapec vykřikne. ,,Myslel sis, že nám utečeš, co?" Perla si na něj sedla a další nůž mu zabodla do zápěstí. Kluk ječí a z ruky mu teče krev. Po tvářích mu stékají slzy a já pláču s ním. ,,Uukonči to uuž!" Vřískne kluk. Zalyká se krví. Perla se v jeho bolesti vyžívá. ,,Notak dělej," přidá se Luen, ,,Musíme najít tu mrchu. Díky ní dostaneme Rudyho." Chlapec plivne krev Perle do obličeje. To ji rozčílilo a nožem klukovi přejíždí po krku. ,,Viděli jsme tě. Rozumíš? Viděli jsme, jak jsi utíkal za ní. Kde je? Kam se schovala?" ,,Tto ti řeknu jen přes mmou mrtvolu." Z koutku mu stéká pramínek krve. Jeho odhodlané černé oči se stáčí ke mně. Stachy ani nedýchám. Perla natahuje ruku a zasahuje mu smrtelnou ránu. BUM. Mrtvé oči se upírají na mne. Viděl mě. Musel mě zahlédnout. Nesmím se ani pohnout. Tělem mi cuká strach. ,,Pojď Perlo, jdeme dál. Doufám, že naše malá kamarádka dodrží slib. Ta ji najde." ,,Ale pak ji stejně zabijem, že jo?" Ptá se Perla Mika. ,,Zabijem všechny." Odpovídá chladně Mike. ,,Vrátíme se k rohu. Musíme někde přečkat noc." To je hlas Minnow. Té dívky ze čtverky.  V ruce dřímá trojzubec. ,,Třeba na ni narazíme cestou." Mike přikývne a dá povel k odchodu celé vraždící skupině.

Profíci odcházejí a já zůstávám ležet na studené zemi. Z ruky mi teče krev. Nemohu odtrhnout oči z jeho očí. Už vím kdo to je. Max. Max ze dvanáctky. Pomalu se soukám z úkrytu, oči mám pořád upřené na něj. Sedám si k němu a jemně mu vytahuji nože z těla. Prsty mu zavírám víčka. ,,Děkuju, šeptám, Děkuju." Tenhle kluk mě ani neznal a přece mě zachránil. Ale když nad tím tak přemýšlím, mysleli tou mrchou mně? Jestli ne mě, tak koho jiného? Kdy mě viděli? Kdy za mnou běžel? Musel mě sledovat až k místu, kde jsem omdlela. Byl tam celou dobu? 

                                                                                         ***

Zápolím s myšlenkou ponechání si nožů. Když si představím, že jím byl zabit Max, ne, nemůžu si je nechat. Ani jeden. Jen jeden? Ne! Ani jeden. Začínám bláznit. Po pár metrech chůze přilétá vznášedlo a odnáší Maxe domů. Nože stále leží na zemi jeden vedle druhého. Zabij, nebo budeš zabit, probleskne mi hlavou. Chopím se jednoho z nich a další dva ukryji pod spadlou větev. Na tohle místo nelze zapomenout. Do konce života se mi Maxova smrt bude zjevovat v hlavě. A že ten život nebude moc dlouhý. Kvapně běžím pryč. Za profíky. Možná jsem blázen, ale pro smrt si nejdu. Když je budu sledovat vyhnu se tomu, že jejich další obětí bude Rudy. To nedopustím.

 V dálce vidím oheň. Je jasné že patří profíkům. Ti jediní si mohou dovolit být vidět. S obrovským úsilím se mi nakonec podaří vylézt na strom. Ruka mě příšerně bolí. Na umělém nebi se objevují hvězdy. Divné hvězdy. Pohybují se. Vypadají spíše jako světlušky. Je docela možné že se jedná o tyhle malé broučky. Jsme přece v močálu. Rozezněla se hymna. Jak já ji nenávidím. Objevuje se obličej kluka ze čtverky. Oba ze trojky jsou teda naživu, to mně překvapuje. Pak se objevuje obličej kluka ze šestky. To znamená, že je Ginger naživu. Po něm i jeho spolukrajanka. Pak Amy. Stále mám na těle její krev. Chtěla mě zabít. Jestlipak byla ve spojenectví s profíky? Pak už dolů z oblohy zhlížejí dvě černé oči. Oči kluka, který mě chtěl zabít. Po smrti je taky ta blondýnka z jeho kraje. Sue i její bratr unikli. Ale neunikly děti z desítky. Zavřu oči. Prosím, ať je Rudy naživu. Prosím. Když je zase otevřu shlížejí na mě z oblohy oči Maxe. Rudy je naživu. Oklepu se. Zase vidím tu krev. Krev stříkající z Maxovy hrudi. Pak obloha potemní. Jen devět? To je dost málo. Ani nechci vědět kolik dětí teď čekají poranění na smrt. Ozval se výkřik. A pak ticho. Děsivé ticho. Žádné dělo, žádný další výkřik. Chci domů. Klepu se. Ani nevím, jestli zimou, nebo strachem. Nebudu si na nic hrát. Mám strach, ale taky mám plán. Uskutečním ho hned zítra. Zavírám oči a poddávám se nočním můrám.

Tááák je to tady. Další kapitola. :-) Co na ni říkáte. Kdo vyhraje? Potřebuju vědět, jestli vás to baví. Co byste změnili atd. Jak si užíváte prázdniny? :-D Trošku aktivity bych prosila! ;-) BaMich007