Hunger games 78.ročník Skoro jako sestra

14

Plošina se mnou vyjíždí vzhůru a já se nekontrolovatelně třesu. Do očí mně uhodí prudké světlo. Na okamžik jsem nucena zavřít oči. Když je opět otvírám, poklesne mi brada.   Kolem mne je tolik barev, kolik nebylo ani v kapitolu. Stromy rudé jako krev, fialové jako borůvčí, nebo modré jako obloha.Žlutý hmyz lezoucí kolem třpytivého zlatého rohu hojnosti. Tyrkysové a růžové batohy povalující se všude kolem. Připomíná mi to druhé čtvrtohry. Ty, ve kterých zvítězil Haymitch. Ale něco je stejně jiné. Nejsme na louce, nýbrž v bažině. Kolem plošin bublají modré výpary a nad námi poletují hnědí obrovští motýli. Mé nenápadné oblečení se rázem stává nápadným. Rozhlédnu se po splátcích. Většina je vystrašená a já se škodolibou radostí hledím na zmatené profíky. Hodiny na rohu odpočítávají posledních 30 vteřin. Vím co musím udělat. V tomto mám výhodu. Pochybuji že někdo z nich tuší, jak se pohybovat v bažině tak, aby v ní neuvízli. Rudyho nevidím, zato ale vidím Ginger. Sedí na svém podstavci, rukama si objímá kolena, houpe se a něco si mumlá. Nemám z toho dobrý pocit. Ani trochu. Deset vteřin. Očima si vybírám nějaký batoh. I zbraň by se hodila. Pět vteřin. Jsem nachystaná. Nemohou mně chytit. Ne, nemohou.  Arénou  se rozezní siréna. Skáču ze svého podstavce a do rytmu písně jdu směrem k rohu. Přejdi stráň, tam kde stojí ten hrad..  Musím jít pořád stejně. Stačí jediný chybný nebo pomalejší krok, a hrozí to, že mně bažina pohřbí navěky. Musíš jít, stále jít.. Broukám si. Odněkud za mnou se ozval srdceryvný výkřik. Nesmím se ohlédnout. Už jen pás metrů. Srdce mi bije tak, že se bojím, že mi samo vyskočí z hrudi. Už jen jeden krok. Jeden jediný krok. Hotovo. Dokázala jsem to. Stojím pod zlatým rohem. Prudce se otáčím a vidím holku z šestky, jak trčí po pás v bažině. Volá o pomoc. ,,Anabeth!" Volá na ni její malý spolukrajan. ,, Anabeth, né!"Z Anabeth už zbývá jen blonďatá hlava. ,,Tome!" Zavřeští, než ji bažina zcela pozře. První oběť.  Musím zmizet. Popadnu zelený batoh, navlékám si jej na záda a už už se rozbíhám pryč, ale padám k zemi, neschopná pohybu. Síť. Ne, to ne. Snažím se vyprostit. Ne, ještě ne. Zoufale sebou smýkám. ,,Ale ale, kohopak tu máme?" sklání se nade mnou kluk z osmičky. ,,Holčička se nám chytila do pastičky." Rukama hledám něco, co by mi zachránilo život. Nůž. Našla jsem nůž. Uchopím tvrdou rukojeť a chci ho bodnout. Síť mi to ale nedovolí. Kluk zařve. Nechápu, co se stalo. Já jsem se ho ani nedotkla. Z nohy mu trčí šíp. Využívám situace a rozřezávám síť. Jsem volná. Zvedám se a utíkám pryč. ,,Ještě jsem s tebou neskončil!" Zařve a za batoh mně strhne zpět k zemi. Vyvlékám se z popruhů a rozbíhám se pryč. Otočím se na něj. Je daleko. Většina splátců ještě stojí na podstavcích. Narážím. Narážím do splátce. Do Amy. To je můj konec. Svalnatá obryně natahuje sekeru, aby mi zasadila smrtelnou ránu. Instinktivně si rukama kryju obličej. Zavírám oči, a... Nic se nestalo. Otevírám jedno oko, a pak i druhé. Amy nade mnou stojí a z krku jí trčí oštěp. Zamrká a pak se sesune k zemi. Spadla přímo na mně. Jsem uvězněná pod chroptícím tělem. Kopu kolem sebe a podaří se mi dostat se ven. Couvám pryč, ale zakopávám o mrtvé tělo. Je to ten kluk, co mně chtěl zabít. Mrtvýma očima mně pozoruje. Musím pryč. Hned. Profíci jsou tady. Odevšad se ozývají hrozné výkřiky a bažina je plná krve. Jeden ze stromů se tyčí přímo nad rohem hojnosti. Jsem rozhodnutá. Musím tudy. Vybíhám. Přeskakuji větve, tašky a batohy. Nesmím si nic vzít. Zdrželo by mně to. Skáču na strom a šplhám vzhůru. Lezu po stromě a vzápětí skáču na jiný. Musím odsud. Pryč. Větev střídá větev a já skáču jako o život. Ono mi také o život jde.Nevím kde je Rudy. Nevím co se stalo s Ginger, ale vím, že jakmile se profíci chopí zbraní, zabijí každého, kdo včas neuteče. Dívám se na zem a vybírám si místo, kde je pevná zem. Támhle. V trávě pod červeným porostem líně teče potok. Tady si odpočinu. Ruce se mi klepou a nohy bezmocně visí. Slézám na zem a zvracím. Je mi špatně. Vyčerpáním klesnu na kolena do modré trávy. Ta se vzápětí barví do ruda. Co se to děje? Umírám? Je to moje krev? Klíží se mi oči. Zahlédnu ještě zrzavé vlasy a děsivý úšklebek, a pak už nic.