Hunger games 78.ročník Skoro jako sestra

8

Rozhlížím se kolem sebe. Co teď? Možná bych měla vyzkoušet nějaké zbraně. Vybírám si meč. Chytím rukojeť nejbližšího meče. Je o dost težší, než jsem předpokládala. Před sebou mám tři figuríny. Rozmáchnu se. Ostří sviští vzduchem a roztíná figuríně břicho. To není špatné pomyslím si. Další figuríně se ostří zabodává do hrudi.Nemohu jej vytáhnout.Nechávám ho tedy tak a mířím k vedlejšímu stanovišti. Lukostřelba. Beru si do jedné ruky luk a do druhé šíp. Rychle ke mě přibíhá nějaký kluk a ukazuje mi, jak se s takovým lukem zachází. Moc mi to nejde. Předávám tedy luk chlapci a jdu jinam. Bezva, jedovaté a nejedovaté rostliny a živočichové. To mi půjde. S přehledem poznávám rulík od borůvky, a smrtelně jedovatý liluon od břízy. Ani zvířata mi nedělají problém. Za okamžik mám na zemi před sebou dvě hromádky kartiček. Zatímco do jedné jsem zařadila třeba obyčejnou kamuchu ze druhé na mě hledí obrázek pavoukovce napuštěného jedem.

Den mi rychle ubíhá a já zjišťuji, že kromě rozpoznávání si umím postavit přístřešek, rozdělat oheň, vím jaký hmyz můžu sníst, nebo vím, kde hledat vodu. Teď se ještě musím naučit bojovat. Musím najít něco, v čem jsem dobrá. Rozhlížím se. Napravo ode mě je skupina profíků jak hází s oštěpy. Vidím Ginger jak zkouší rozdělat oheň. Pak tu jsou ti dva z dvanáctého kraje. A Rudy!  Hází nožem. Mířím tedy tam. ,,Ahoj Rudy."Pozdravím ho. ,,Ahoj Scarlet." Odpoví a mrští nožem po figuríně. Netrefil se. ,,Už zase." Zamumlá. ,,Chceš si to zkusit?" ptá se mě. Kývnu hlavou. Podává mi nůž a jde pryč. Zajímalo by mě co jde zkusit teď. Házím nůž. Ten se figuríně zabodává do břicha. No, to taky není úplně špatné.Házím znova, teď jsem zasáhla rameno.Zkouším to ještě jednou, ale nůž míjí figurínu a zasahuje stěnu.Někdo se mi směje.Tak tohle tedy ne. Začínám být bezradná. Mířím tedy k prakům. Hned první kámen nalézá svůj cíl. Trefuji se přímo doprostřed terče. A znova, a znova. Konečně. Jsem radostí bez sebe. Rozhlédnu se kolem sebe, jestli to nikdo neviděl. Nikdo to nesmí vědět. Naštěstí mají všichni plné ruce práce. Co tu máme dál? Vidím stanoviště plné dutých trubiček a maličkých šipek. Foukačky. Bezu si jednu do ruky. A taky jednu maličkou šipku. Trefuji figuríně hlavu. A pak hruď a taky krk. Kdybych šipku namočila třeba do rulíku stvořila bych smrtící zbraň.Geniální. Támhle je Ginger. Stojí u stolu s barvami. Jdu za ní. ,,Ahoj." Pozdravím ji. ,, Já jsem Scarlet" ,,Já vím" Usměje se. Namočím si prst do zelené barvy a na ruku si kreslím zelené spirály připomínající stébla trávy. Ginger mě se zaujetím pozoruje. ,, Máš už nějakého spojence?" Zeptá se mě po chvíli.,, Ne." Odpovídám. ,,Tak teď už máš" zazubí se ne mě.,,Teda jestli chceš." ,, Jasně že chci." Odpovídám. ,,Tak kam půjdeme teď, spojenče?" Ptá se mě Ginger. Krčím rameny.,, Tak půjdem tam" rozhoduje Ginger a ukazuje na umělý strom. Je to divné ani se neznáme a už mi nabízí spojenectví. Ale jsem ráda. Před námi se tyčí majestátný dub. Nahoře jsem během pár vteřin. Když se ale podívám dolů nedívá se na mě jen Ginger ale všichni včetně tvůrců a profíků. Právě jsem všem prozradila, kde mě mají v aréně hledat.