Hunger games 78.ročník Skoro jako sestra

11

,,Takže? Jak jsi to dokázala? Jak jsi to udělala?" Ptá se mě už podruhé Johanna. Skláním oči. Nechci jí to říkat. Čím mi tím pomůže? Sama svoje hry vyhrála tím že si hrála na slabou a když zbyli jen dva měla pro druhého finalistu již nachystanou sekeru. Byla to sice dobrá strategie, ale já si na rozdíl od Johanny na nic hrát nemusím. ,,Hele, jestli si to chceš nechat jako takové tvoje malé tajemství tak věz, že to bude tvoje poslední tajemství." Johanna se otočila na patě a odchází pryč. ,,Počkej!" Zavolám na ni. ,,Tak?" Otáčí se na mě. ,,Johanno? Máš nějakou rodinu?" ,,Měla jsem. Snow mi ji vzal." ,,A přátele? Máš nějaké přátele Johanno?" ,,Jo měla jsem dva. A oba mi Snow taky vzal. Víš co? Pojď se mnou." Jdu tedy se svou mentorkou kamsi dolů. Opravdu jsem nevěděla, že jí Snow provedl takové věci. Ostatně mě vzal rodinu i přítele. Mou sestru. Zatáčíme do chodby po pravé straně. Pak doleva a po schodech dolů. Konečně se zastavujeme před dveřmi, kde asi nikdy nikdy nebyl. ,, Tady jsou. Pořád tady jsou." Oddychla si Johanna. Otevírá dveře a vchází dovnitř. Jdu tedy za ní. Je tady tma. Johanna šmátrá po stěně aby našla vypínač. Cvak. Oslní mě prudké světlo. Chvíli mrkám aby si mé oči zvykly na tolik prudkého světla. Jsme v malé místnosti. Což mě však zaráží je to, že tu roste tráva. Johanna ze stěny strhává deku a pokládá ji na zem. Sedá si na ni a rukou párkrát poklepe vedle sebe. Sednu si tedy vedle Johanny. ,, Tady jsem naposledy seděla s Finnickem." ,,S Finnickem Odairem? "Nevěděla jsem že se s ním Johanna znala. ,, Jo byl to můj jediný přítel. " Ale říkala jsi, že jsi měla dva přátele." ,,Jo to je pravda. Ale ze druhého Snow vymlátil duši. "Peeta Mellark. Jasně, že mě to hned nenapadlo. Oba byli spolu v Kapitolu. Oba mučil Snow. Oba trestal, za to, že přežili. ,,Johanno? Hladové hry nejde vyhrát, že?" ,, Ne nikdo je nikdy nevyhrál. Vítězové nejsou vítězové. Jsou jen přeživší. Pochybuju že je Pierse lepší než Snow. Pochybuju, že letošního vítěze nechá na pokoji. Chápeš o čem mluvím? Tisíce lidí už potrestal jen tím, že jim vzal děti, které zabil. A těm kreří vyhráli zabil rodinu." Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlela. ,, Ty máš ještě proč bojovat. Máš bratra a sestry ne? A taky máš mámu. Ale jestli vyhraješ a uděláš něco, co se nebude prezidentovi líbit. Tak ti vezme i zbytek rodiny. A tentokrát tvé umírající sestře nikdo nezazpívá na dobrou noc. Tentokrát se ocitne tváří v tvář hlavni studené zbraně." ,,Tak tohle se stalo tvé rodině? Nechal je zabít?" Johanna pláče. Vzlyká a rukama svírá deku. Takhle ji neznám. Tohle není ta silná dívka, co přežila mučení a dvoje hladové hry. Napadá mě jen jediná věc. Objímám ji. A Johanna objímá mě. Trvá celou věčnost, než se od sebe dokážeme odtrhnout. ,,Tak a teď probereme to, co řekneš dnes tomu moderátorovi."

***

,,Dámy a pánové! Těšíte se? Já se přímo nemůžu dočkat!" Dav jásá. ,,Přivítejte Perlu!" ,,Tak co? Nachystaná?" ,,Jo myslím že jo." Ginger se směje. ,,Já se těším. Dneska mě máma uvidí v televizi. Jo a mimochodem máš krásné šaty." ,,Děkuju. Tvoje šaty jsou taky krásné." Ginger má na sobě zelené šaty s modrou krajkou. Moje šaty jsou tyrkysově modré a v pase je velká černá mašle.

,,A nyní přivítejte Luena z druhého kraje! Tak co, jak se ti líbí v kapitolu?" ,,Je to tu sice moc hezké, ale raději bych už byl v aréně." Publikum jásá. ,,Mám z něj husí kůži. Ani trošku se mi nezamlouvá." ,,Mě se taky nelíbí." ,,Na co se těšíš nejvíce Luene?" ,,Na co? No přece na korunu vítěze!"

Vidím jak Ginger lapá po dechu. Nechápu jak si někdo může být tak sebejistý vítězstvím.

,,Karen?" ,,Moc mě těší že tě poznávám Finne" Odpoví Karen moderátorovi.Tak takhle se ten moderátor jmenuje. ,,Scarlet? Myslíš, že máme šanci? Myslíš si, že to vyhrajem?" Teď teprve mi to dochází. Nikdo nevyhraje. Nikdy nikdo nevyhrál. Tohle se nedá vyhrát. V téhle hře musíš jen přežít. Přežít všechny ostatní. ,,Scarlet? Na co pořád myslíš?" Nemám to srdce jí to říct. ,,Já myslím, že šance tu je." Ginger vypadá spokojeně. Vůbec mi nepřipadá, že je stejně stará jako já. Spíš jako bych byla její starší sestra. Ještě jí to nedošlo. Nemá žádnou Johannu která by jí dala životně důležité rady. Nemá Rudyho, který by ji chránil, i když by ji vůbec neznal. Nemá sestru za kterou by bojovala. Když nad tím tak přemýšlím. Já vlastně nevím, jestli má, nebo měla sestru. ,,Ginger?" ,,Hmm?" Ginger se zaujetím sleduje obrazovku, na níž se Finn ptá Hannah ze třetího pro koho vyhraje. ,,Ginger, máš nějaké sourozence?" Vidím,jak se mé spojenkyni lesknou oči. ,,Jo, měla jsem sestru." Ale ne, to jsem nechtěla. Objímám ji. ,,Ale notak, teď nesmíš brečet, za chvilku jim všem ukážeš, kdo je letošní vítězka." Za jedenáct dní by mi bylo 14. Ginger je čerstvě 12. Není to spravedlivé. Routě bylo také 12.

,,A nyní pátý kraj. Přivítejte Sama!" ,,Scarlet? Já to nedokážu. Já se bojím." ,,A čeho? popovídáš si s Finnem, Ukážeš se sponzorům, a především, uvidí tě doma." Myslím, že to ji uklidnilo. ,,Tak jo, dobře. Jdu do toho." ,,Dámy a pánové, přivítejte tu naši sladkou Ginger!" Ginger stoupá po schůdcích nahoru na pódium, a dav jásá. ,,Dneska ti to vážně sluší Ginger." ,,Děkuji Finne, za tyhle krásné šaty musím ovšem poděkovat své skvělé vyzážistce Hope." Vůbec ji nepoznávám. ,, Tvé bodové hodnocení bylo skvělé, na druhou nejmladší účastnici letošních her. Jsi se sebou spokojená?" ,, Zatím ano, teď to ještě nezbabrat v aréně a tradá domů!" Publikum šílí. Tohle vůbec není ta Ginger, které se stýská po mámě. Tohle je hra. A kdo nehraje, nepřežije. ,,A moje poslední otázka, máš spojence, nebo pojedeš na vlastní pěst?" ,,Zatím nejsem s nikým domluvená, ale cokoliv může být jinak." ,,Tak dámy a pánové tohle byla Ginger! Těšilo mě a brzy na shledanou!" Jak není s nikým domluvená?! Takže mě podrazila? Nebo je to jenom strategie? Nevím co mám dělat. Začínám se klepat. Ona to hraje na dvě strany? Jestli je taková teď, jaká bude v aréně? Co když si se mnou jenom hraje? Nerozumím tomu.

***

Už jen jeden kraj a pak jsme s Rudym na řadě. Nejprve půjde Rudy, pak já. Celou tu dobu mám Ginger stále v hlavě. Ale teď si už nemůžu dovolit být rozhozená. Už kvůli své rodině, kvůli Johanně a Finnickovi, kvůli své sestře. Musím se vzchopit. Nádech, výdech. Nádech, výdech. Teď jde Rudy. Žmoulám si lem šatů. ,,Ahoj Rudy! Velmi mě těší, že tě poznávám!" ,,Nápodobně Finne." ,,Tak co Rudy, co děláš doma? V jedenáctém kraji?" ,, Sklízím jablka, někdy i hrušky pokud má někdo z publika chuť. " Publikum se sborově zasměje. Tohle na ně platí. Musím být vtipná. Musím se vykašlat na Ginger a soustředit se na to, co říkám. ,,A co se ti nejvíce líbí na kapitolu?",,Nejvíc se mi líbí postele. Jsou tak velké, že se tam vlezu i já." Finn se dává do smích a kapitolané také. ,,Panstvo, tohle byl Rudy!" ,,A nyní tu máme překvapení letošních her! Dámy a pánové, Scarlet!" No jo to jsem vlastně já. Jako ve snu stoupám po schodech na pódium a okamžitě mě do očí uhodí světlo reflektorů. Usmívej se. Zní mi v uších Johannin hlas. Zářivě se usměju. Publikum jásá a má nervozita stoupá. ,,Vítám tě tady Scarlet!"Podává mi ruku Finn. Sedám si na sedadlo, divadlo začíná.,,Takže Scarlet, byl jsem velmi překvapen, že právě z jedenáctého kraje se jako dobrovolník hlásí dvanáctiletá dívenka, a ještě k tomu sestra Routy, dívenky která nám vehnala slzy do očí." ,,Finne, dovol, abych tě opravila. Je mi třináct a za jedenáct dní mi bude čtrnáct! Doufám" ,,Oh, promiň." Publikum se směje. ,,A já doufám, že ty svoje čtrnáctiny oslavíš tady s námi!" Usměju se na něj. ,,Ginger povíš nám jakou máš taktiku?" ,,Ale jistě, hlavně musím zůstat naživu a neztrácet hlavu. Doslova. " ,, No jistě. To by nám totiž narušilo naši narozeninovou párty! Doufám, že jsme všichni pozvaní." ,,No jistě, musíte všichni přijít!" Řeknu a roztáhnu ruce směrem k publiku. Všichni jásají. ,,Chtěla bys někomu něco vzkázat?" Zeptá se Finn, a prstem ukáže ke kameře. A hlavně buď dojemná. To je to, co ti ubožáci nejvíc žerou. Díky Johanno. ,,Mami? Postarej se o sestry, a dohlídni mi i na Johna. Vím, že bude reptat, že je už dost starý, ale i on ví, že tě potřebuje. Mám vás moc ráda. " ,,Tak tohle byla dámy a pánové naše malá statečná Scarlet!" ,,Děkuji." Řeknu a předvedu malé pukrle.

***

Ani nevím jak jsem se dohrabala do postele. Vím, že mě Johanna chválila a Vivien mě objímala. A teď ležím na posteli a dívám se na strop. Dnes jsem se rozloučila se svou rodinou. Nevyhraju. Nesmím vyhrát. Jestli vyhraju, prezident ublíží mým přátelům, mé rodině. Jestli nevyhraju, ublížím jim já. Jenže oni mají pro koho žít. Mě by nikdo nezbyl. Jsem rozhodnutá. Letošní ročník nepřežiju. Ale musím to udělat co nejvíce bezbolestně. Co nejvíce bezbolestně pro mámu.