Prvorozená

3.Kapitola

Ve městě to opět žilo a lidé kolem si užívali všech rozptýlení, které New Orleans nabízelo. Nikdo ale bohužel netušil, že se blíží něco nedobrého. Zlo pomalu pohlcovalo a ničilo ty šťastné dny, které se zdály být nedotknutelné.

Charlotta se postupně sbližovala se všemi členy rodiny. Měla je ráda a bylo pro ni neuvěřitelně vzácné, že s nimi tráví čas. I takoví, kterým do oka zrovna nepadla, se museli smířit s tím, že jí budou vídat často. Nejvíc si jí oblíbila malá Hope, která v ní viděla starší sestru a pomyslně k ní i vzhlížela. Pokaždé, když na to přišla řeč, musela se Charlotta smát. „Ani nevíš, jak blízko jsi k pravdě, sestřenko." Probíhalo jí v hlavě. Ale nechtěla té malé zatěžovat hlavičku a proto zatím pravdu chránila při sobě. Někteří by si totiž mohli myslet, že tímhle nevinným prozrazením, se snaží pouze provokovat. Šla na všechno vlastně pomalu a chytře. Nechtěla přece nikoho zastrašit nebo odehnat. Potřebovala čas a vhodný okamžik, než řekne pravdu. Zatím pro ni bylo nejlepší to, že má svou rodinu blízko.

„Takže jsi taky čarodějka. Já to tušila hned, že je na tobě něco divného, když jsem tě viděla." Charlotta netušila, zda se má smát nebo hodit takový ten uražený výraz. „Tak teda díky, Freyo. V tom případě jsi na tom s tou divností úplně stejně." Nakonec jí to oplatí. Už asi hodinu tráví Charlotta čas se svými tetičkami, s Rebekou a Freyou. Zjistila totiž, že obě jsou úžasné a dá se s nimi řešit cokoliv. Taky jsou jedny z mála, které jí berou takovou, jaká je a nemají takové ty otravné dotazy a podezřívavé pohledy. Elijah, další bratr jejího otce, byl občas dost nečitelný. Nevěděla, co si o něm myslet. Bral jí normálně, ale někdy měla podezření, že je to z jeho strany pouze zdvořilost. Nejhůř jí bral asi Klaus. Vadilo mu na té otravné veverce, jak jí nazýval, snad všechno. Už jen to, jak se sblížila s jeho dcerou. Nevěřil jí. Měl za to, že je podezřelá a že něco skrývá. Věděl, že udělá vše pro to, aby zjistil, proč se tu tak najednou objevila a začala se mu tak trochu drze stěhovat do rodiny. Další, kdo se často objevoval, byla Hayley, máma Hope. Očividně měla i ona s Klausem problémy, tak na jeho řeči nějak nedala. V Charlottě viděla jen mladou holku, která měla dobrý vliv na její dceru. Samozřejmě ale, kdyby poznala, že je něco špatně, oblíbenost by se změnila nejspíše v nenávist a pohrdání. Komu Charlotta byla ale opravdu vděčná, byla Camille. Ta jediná byla vlastně pro její rodinu úplně cizí, ale zároveň jí znala možná mnohem víc, než by si kdo myslel. Cami totiž jako jediná docílila toho, že v její přítomnosti byl Klaus docela normální a v pohodě. To díky Cami se mohla Charlotta cítit jako oficiální člen rodiny.

Takhle to bylo skoro denně. Byl klid. Jen občas se řešili takové ty obvyklé problémy a starosti. Vypadalo to, že se i blýská na lepší časy. Jenže tohle bylo jen pomyslná neviditelná ohrada, která měla fungovat jako ochrana proti všemu zlému a nepříjemnému. Ale každý plot jde přece dost snadno zbourat. Proto se ve městě postupně začalo usazovat zlo, které se mělo brzo ukázat v tom pravém světle.

Tmavovlasá žena procházela ulicemi. Na tváři měla takový chladný úsměv. Nevypadala jako nějaký natěšený turista, kterého kultura tohohle města přilákala. Ale také nepatřila k obyvatelům. Věděla, proč tu je. Přišla tu kvůli jedné osobě, která pro ni byla vzácnou a po které toužila. Tu, kterou díky její sestry, má dostat. Nesnažila se zapadnout. Nevadily jí ani některé pohledy lidí. Nezdržovala se vlastně ničím. Ale potřebovala prostředníka. Nějakou čarodějku, která předá její vzkaz, než se sama bude moci objevit na scéně. Netrvalo jí to vlastně dlouho. New Orleans bylo rodiště čarodějek. Nehledala nějakou speciální. Bylo jí to vlastně jedno. Chtěla jen dobrovolnou oběť, která stejně bude muset nakonec obětovat svůj život. Nepatrně se usmála. Zaujala jí v davu menší, mladá dívka s hnědými, vlnitými vlasy. „Ahoj, děvče. Můžeš si gratulovat, zasloužíš se o něco výjimečného." Přistoupila k ní a začala na ní mluvit, až se dívka lekla. „Kdo jste? A co chcete?" Bylo vidět, že svou roli teprve poznává, proto se nedokázala ještě správně bránit a bylo vidět, že značně znervóznila. „Moc otázek a málo času." Najednou ta žena začne potichu říkat nějaké kouzlo. „Tak je to lepší. A teď běž a vyřiď můj vzkaz." Dívka pod vlivem kouzla poslušně kývne a bez řečí se vydá určeným směrem.

Den se konečně uchýlil ke konci. Venku se setmělo, ale na spánek bylo ještě dost času. Vlastně by to byl docela normální a klidný večer, kdyby se zničehonic u domu Mikaelsonů neobjevila mladá, ovlivněná čarodějka. Měla pouze předat vzkaz. Proto na sebe upozornila, aby všichni v domě vnímali. „Co chceš? A co tu vůbec děláš?" První se začne samozřejmě zajímat Klaus, kterému se tahle návštěva nelíbí. Dívka si všechny prohlíží. „Vy víte, proč jsem přišla. Dahlia přichází. Jde si pro prvorozené dítě." Odvypráví úplně mimo, jde vidět, že jí někdo ovládá. „Mějte se na pozoru." Dodá nakonec. Pak sáhne do kapsy, ve které má schovaný nůž. Všichni kolem zpozorní a jsou připravení se bránit. Ale dívka udělá něco, co nikdo nečeká. Nůž si prostě vrazí do srdce a její tělo padne na zem. Je na místě mrtvá. „Panebože, co to bylo?" Rebekah vykřikne a podívá se po ostatních. Hayley si přivine automaticky malou Hope do náruče, jako by jí tím chtěla uchránit a dokonce přistoupí i blíž ke Klausovi. Tohle je právě ta situace, kdy dokážou být zase rodina. „Tušila jsem to. Když jsem od ní utíkala, myslela jsem, že je mrtvá." Ozve se Freya s nešťastným výrazem. Už před tím, když se Freya v rodině objevila, jim vyprávěla o kletbě, která zahaluje jejich rodinu. A taky to, že za tohle může vlastně jejich matka Esther, která kdysi dávno uzavřela se svou sestrou Dahlií slib, že všechny prvorozené děti v jejich rodině, budou patřit jí. Proto Freya celý svůj život trávila v přítomnosti Dahlie a její rodina jí musela být cizí. „Musíme něco udělat." Promluví i Elijah, který se tváří celou dobu zamyšleně. Celé tohle divadlo pozorovala Charlotta a nervózně se při tom kousala do rtu. „Teď nebo nikdy." Dodávala si v duchu odvahu. Přišla totiž ta osudná chvíle, kdy bude muset s pravdou ven. „Dahlia si nepřišla pro Hope." Ozve se a při tom si získá od všech pozornost. „A pro koho asi tak, veverko?" Klaus se na Charlottu nehezky zadívá. Zase to podezření a ta nevěřícnost. „Ona chce mě." Najednou je ticho. Nikdo není schopen slov. Teď ví, že nesmí couvnout. „Já jsem prvorozená." I když docela šeptá, její hlas je v tom tichu neuvěřitelně silný. Jako by křičela. „Jak to myslíš?" Hayley se koukne podezřívavě na Klause, jako by se od něj měla dozvědět, že Hope není jeho jediná dcera. Všichni vlastně koukají podobně. Jediná Rebekah vypadá, že jí něco napadlo, ale chce to slyšet od ní. „Jsem Charlotta. Charlotta Mikaelsonová." Párkrát se nadechne a pokračuje. Je docela vděčná, že nikdo na tohle zatím nic neříká. „Narodila jsem se před 900 lety. A jsem jediná dcera Sage a Finna Mikaelsona." Po tomhle se jí vlastně neuvěřitelně uleví. Ale začne mít strach. Z těch pohledů, které kolem sebe vidí, má totiž docela nepříjemný pocit.

_______________

Ahojky :) Zdravíme vás s Vee s novou kapitolou :3 Doufáme, že se vám bude líbit! :) Kapitola bude vycházet každej čtvrtek :)

Votes & comment potěší :)

Máme vás rádi xx

SupernaturalGirl22 a Vee♥