Prvorozená

5.Kapitola

Rodina je základ. Když jí nemám, toužíme po ní a děláme všechno, abychom jí našli. Co když se ale v naší blízkosti objeví někdo důležitý a my ho nepoznáme? Jak po tom reagovat, když nám vytoužený cíl utíká mezi prsty?

Dny se zase daly do pohybu. Charlotta si postupně zvykala na to, že je už opravdu součást rodiny. Užívala si to a snažila si je získat víc a víc. Ale dvě nejdůležitější osoby v jejím životě jí stále chyběly. Její matka a otec byli neznámo kde. Ani nikdo z rodiny o nich nevěděl. Ale Charlotta věděla, že se jen tak nevzdá. Taky Dahlia se zase nějakou dobu neozývala a zůstávala skrytá. Jako by chtěla pouze zastrašovat. Ale všichni se měli na pozoru. Tušili totiž, že Dahlia se objeví v nějakou nejnevhodnější chvíli, kdy to budou nejméně čekat.

„Ahoj holky, co si dáte?" Charlotta dneska hlídala celý den malou Hope a po tom lítání po venku dostaly obě žízeň. Proto se usadily v baru, kde pracovala i Camille. „Teto, máš takové do doblé pití, co jsi mi dala minule?" Zaculí se Hope a nechá si pomoc od své velké sestřenice vysadit na stoličku k baru. „Samozřejmě, beruško. A ty, Charlotto?" Když si objednají obě, tak před ně postaví dvě plné skleničky. „Tak co, jak si zatím zvykáš?" Camille nepatrně prohlédne osazenstvo baru. Ale naštěstí v tuhle denní dobu tu moc lidí není. Charlotta pokrčí rameny a napije se. „Všichni jsou skvělí a na mě hodní. Až na..." Sekne se a zkousne si ret. Neví, zda by měla pomlouvat Klause před jeho dcerou. Ale Hope to vyřeší celkem snadno. „Táta je na Lottu zlý." Zamračí se roztomile, když si začne na tátu stěžovat. Cami se tomu zasměje, ale bylo jí to jasné hned ze začátku, že Klaus si na nového člena rodiny bude zvykat déle než ostatní. „Mám s ním promluvit?" Charlotta zavrtí hlavou, nechce Cami dostávat do problémů.
„Jsi hodná, ale myslím, že ani tohle by Klause nepřesvědčilo, aby se na mě přestal dívat skrz prsty." Povzdechne si. Cami se natáhne po její ruce a povzbudivě jí stiskne. „Já mu žeknu, že když bude zlý, teta mu nedá pusu." Tímhle tvrzením tahle malá potvůrka docela šokuje. Obě se na ní zadívají a neví, jak to myslí. „Co tím myslíš, beruško?" Zeptá se Camille. Možná tuší, ale nechápe to. „Nooo, táta o tobě mluví. Že jsi hodná a hezká." Hope vůbec nevadí, co tu vlastně prozradila. Přijde jí to jako normální a to, že měly tyhle informace nejspíš zůstat tajemstvím, si neuvědomuje. Camille překvapeně zamrká očima a Charlotta se začne potichu smát. „No vidíš, Cami, i to malé dítě ví, že ty a Klaus k sobě patříte." Sice tu nebyla dlouho, ale během pár dní poznala, jak to mezi Cami a Klausem jiskří, když jsou spolu. A proto je Cami zřejmě jediná, kterou Klaus docela poslechne.

Čas zase uběhne a do baru začínají přicházet další návštěvníci. „Začíná se ti to tu plnit. Neměly bychom už jít?" Charlotta si prohrábne zrzavé vlásky a zběžně si prohlédne, kdo přišel. „Ne, v pohodě. Vždyť bych se tu jinak nudila." Cami nehodlá ještě holky vyhánět. Zajde pro to obsloužit zákazníky a pak se vrátí zpátky za bar a tváří se tak nějak pobaveně. „Tam ten, co sedí s tím vysokým černochem, se mě ptal, jestli jsi prý moje dcera. A když jsem řekla, že ne, tak ti vzkazuje, že jsi sexy." Camille má co dělat, aby se nezačala smát. Charlotta se s šokovaným výrazem otočí, a když zahlédne toho ctitele, nějak neví jak reagovat. „Ehm... mám se tu skácet z židličky, abych docílila, že jsem z něj úplně nadšená?" Řekne směrem ke Cami, která se pořád tváří dost pobaveně. Jediná Hope neví, o čem nebo o kom se vlastně baví. „No vidíš, to ta tvoje barva vlasů. Na tuhle chytneš každého." Charlotta jen protočí očima a raději se tím směrem už nedívá.

U stolečku kousek od baru se mezi tím rozpoutá debata. „Vidíš jí? Víš, co se říká o zrzkách, že jo?" Ozve se světlovlasý týpek a pořád si prohlíží Charlottu, která sedí u baru. Muž tmavé pleti, sedící vedle něj si jen povzdychne. „Tvé starosti bych chtěl opravdu mít." Řekne svým klidným hlasem a napije se ze sklenice, kterou před něj postavila barmanka. Ano, té zrzavé dívky si opravdu všiml. Možná na okamžik mu někoho připomněla, ale ta jeho představa byla naprosto absurdní, proto to raději nechal být. „Trochu se odvaž, ne? Matka tu není, nemusíš si hrát na slušňáka." Po tomhle se odpověď ale nedostaví.

Malá Hope si vyprosila od Camille papír a pastelky, které tu má pro všechny případy pořád schované a tím se aspoň malá na chvíli zabaví. Mezitím si Charlotta i Cami můžou trochu víc popovídat. „A jak to jde s hledáním rodičů?" Zeptá se Cami opatrně. Ví, že je to trochu citlivější, ale na druhou stranu jí to prostě zajímá. Charlotta pokrčí nejistě rameny a podepře si rukou hlavu. „Zatím nic. Freya mi dost pomáhá, ale jako by se po nich slehla zem." Řekne trochu nešťastně. Nějak se možná nekontroluje, co říká, ale doufá, že jí nikdo neslyší. „Asi to chce trpělivost. Neboj, najdeš je." I když je Cami jenom člověk a nemá vlastně s rodinou Mikaelsonů vůbec nic společného, dokáže být velmi vnímavá a soucitná. Ještě chvíli si povídají, než se jí v kapse ozve její mobil. Když koukne na čas, uvědomí si, že zase tak trochu zaspala. „Cami, tak my půjdeme. Myslím, že Klaus bude mít stejně 250 připomínek, že jdu pozdě." Charlotta hodí na bar peníze a seskočí s barové stoličky. Pak sundá na zem Hope. „Já to pak s Klausem urovnám. Neboj. Nebude tě přece takhle trápit." Slíbí jí Cami a tím se s ní rozloučí. „Ahoj, teto. My zas pšíjdeme." Zamává jí i Hope a pak se společně s Charlottou vypraví domů. Cestou se ale stane něco, co rozhodně nečekala.

Když se obě holky dostanou domů, Hope běží popředu a hned taky na sebe upozorní „Mami, tati... Lotta je nemocná!" Křičí a tím všichni zpozorní. „Co se stalo? Co ti je, zlato?" Začne se zajímat Rebekah a po ní vlastně i postupně ostatní. Charlotta vypadá opravdu nemocně. Byla taková bledá. Hayley jí donesla sklenici vody, aby se trochu uklidnila. „Jsem v pohodě." Ozve se konečně po delší době Charlotta, kdy se trochu uklidní. „Ale mám pro vás špatnou zprávu." Podívá se na ně pořád ještě vystrašeně. „Špatných zpráv není nikdy dost. Tak povídej co je to tentokrát, veverko." I Klause tenhle povyk tak trochu donutil, nad tím přemýšlet. „Esther je ve městě. Nevím sice kde, ale je tu." Prozradí tu nemilou zprávu. „Jak to víš? Ty jsi jí viděla?" Každý chce vědět, jak na tohle ta malá zrzka přišla. „Pamatujete, jak jsem vám vyprávěla, že když mě Esther zabila, tak se kouzlo odrazilo a zabilo nás to vlastně obě?" Připomene všem něco málo z minulosti. Všichni přikývnou. „Nevím, jak se to stalo a taky proč. Ale část její moci se usadila ve mně." Oznámí dost stydlivě. Není na to moc pyšná. Ale zas na druhou stranu je možná jediná, kdo na Esther stačí. „Takže ne jen, že jsi dcerou našeho velmi oblíbeného bratra. Ale taky jsi polovina naší matky. Jak úžasné." Je vidět, že tohle se Klausovi taky vůbec nelíbí. Vidí v tom další hrozbu. Charlotta je z toho nešťastná a je to na ní vidět. Věděla, že to bude problém. „Můžeme se začít věnovat tomu, jak zvládnout Dahlii a k tomu všemu i naši matku a ne hnusnému a dost nesmyslnému pomlouvání tady zrzečky?" Díky Freyi se tohle všechno vlastně uklidní. Vlastně ona jediná se k ní může přirovnávat nejvíce. Taky jí dalo práce, než si získala oblíbenost u všech sourozenců. A proto jí hodlá bránit v každé situaci, aby jí tuhle trnitou cestu k celé rodině trochu zpříjemnila.

_______________

Překvápkooooo! :D S Vee♥ jsme se rozhodli vydat dneska ještě jednu kapitolu :) Berte to jako dárek :) Takže si nemyslete, že takhle to bude vycházet každej čtvrtek :P

Tímto vám přejeme šťastné a veselé Vánoce!♥

Votes & comments potěší :)

Máme vás rádi xx

SupernaturalGirl22 a Vee♥