Prvorozená

9.Kapitola

Vše se konečně začalo přiklánět k té lepší straně. Vypadalo to, že díky odvážným gestům a hlavně citům, bude všechno zase pozitivnější. Teď je ale důležité, abychom vydrželi a nevzdávali se.

Ta nečekaná reakce Finna přišla prostě v pravý čas. Možná schválně čekal až do téhle doby a dával tomu pomyslné napětí. Nikdo vlastně netušil, co se od toho přiznání odehrávalo v hlavě Finna. Byl opravdu hodně nečitelný. Jen on sám byl svědkem svých pocitů a skrytých reakcí. Vlastně si jí vybavil hned, když se v doprovodu jeho sestry objevila. Viděl jí tenkrát v tom baru s tím malým dítětem, jak se bavila s barmankou. Už tenkrát si uvědomil, že je až neuvěřitelně někomu podobná. Byla to Sage, na koho v tu chvíli myslel. Jenže by si nikdy nemyslel, že jeho myšlenky jsou tak blízko pravdě. A teď, když si jí znova a znova prohlížel, neměl důvod jí nevěřit. I takhle na tu malou vzdálenost cítil, že s ní má hodně společného a že k němu prostě nějakým způsobem patří. To, co ho ale zaráželo, byl fakt, jak do toho zapadá jejich matka Esther. Věděl, že jeho sourozenci k ní nikdy nenašli ty zasloužené sympatie. On tohle řešit nemusel. Matka pro něj byla skoro vším. A nedokázal si představit, že by mohla být zrovna k němu nespravedlivá. Ale až ty slova, které vyšly z úst jeho dcery, mu otevřely oči. Musel zjistit pravdu. A v tom mu bránila Dahlia, která se objevila. O té rodinné kletbě věděl. Už jen díky tomu, když si Dahlia odvedla jeho sestru Freyu. Ale nikdy by si nemyslel, že dalším prvorozeným dítětem, na které si bude Dahlia dělat nárok, bude zrovna jeho dcera. To bylo pro něj naprosto nepřípustné a nehodlal o ni teď přijít.

Dahlia nechápala ten nečekaný odpor. Nepoznávala, o koho jde. Ale když zaslechla zmínku o dceři, chladně se zasmála. „Finn Mikaelson. Druhé dítě mé drahé sestry. Ani nevíš, jak velkou lítost cítím, když ti musím odvést dceru." Dahlia se zatím nijak nebránila. Dávala si na čas a nechala, ať se Finn vypovídá. „Řekl jsem, že má dcera tu zůstane." Zase ten chladný smích ze strany Dahlie. „Ty nejsi ten, kdo by si tu mohl klást podmínky.

Charlotto, jdeme!" Všichni kolem začnou vnímat to nebezpečí, co se začne blížit. Ale i přes ty předešlá slova, které ze sebe Charlotta vypustila, najednou změnila názor. Už jí nepřišlo správné, aby odešla s Dahlií a tím znova přišla o svou rodinu, o svého otce. Teď, když se za ní postavil a vypadalo to, že projevil konečně nějaké city vůči ní, musela své rozhodnutí přehodnotit. „Ne!" Dahlia se na tu malou zrzku překvapeně podívá. „Řekla jsi ne?" Najednou se začne zvedat vítr a obloha se zatáhne natolik, že ani Měsíc ani hvězdy nejdou vidět. „Slyšela jsi. Řekla ne." Vedle Finna se postaví Freya, která má pocit, že už viděla dost. Teď je načase prostě bojovat. Postupně se kolem nich postaví i Rebekah, Elijah a Hayley. Kdo zatím zůstává pozadu, je Klaus. A taky Kol, který se ještě nevyjádřil a nikdo kromě Finna o něm zřejmě neví. Esther, která vytušila, že tohle je špatné a že se vše nakonec obrátí proti ní, využije chvilkové nepozornosti a nakonec prostě zmizí. Ale už teď ví, že se opět objeví v ten správný čas. „Takže si začnete hrát na opravdovou rodinu? Dobře, jak myslíte." Ta náhlá temnota naznačovala zlo, které se začalo rozšiřovat. Dahlia byla opravdu naštvaná a všechny ty pocity se začaly projevovat v magii, kterou proti nim začala vypouštět. Útokům se dalo bránit jen zběžně. Proti tak mocné čarodějce měli jen malou šanci. „Je moc silná." Obeznámí všechny dost nepotřebně Elijah, když se snaží pomoc Hayley, která neunikla jednomu z útoků. „Potřebujeme hodně magie. Finne, zrzečko...?" Snaží se nějak taktně naznačit Freya, co tím myslí. Charlotta nad tím myslela už dřív. Ale prostě se nějak neodvážila. „Já do toho jdu. Jinak se jí nezbavíme." Pokrčí zrzka rameny a nejistě koukne i na svého otce. Ten se na okamžik zatváří nesouhlasně. Nejraději by byl, kdyby z toho svou dceru mohl vypustit. Ale nakonec souhlasí i on. Všichni tři se tedy spojí a začnou vytvářet silnější magii, která postupně Dahlii zcela oslabí. Trvá to sice déle, než by mělo, ale všude vládne vytrvalost a trpělivost. Dahlia nakonec povolí a padne zesíleně k zemi. Hayley a Elijah pak dokončí zbytek. Ještě než se ale Freya, Charlotta a Finn vrátí zpátky na zem, začnou se, jako tenkrát u Mikaelsonů, vytvářet obrazy z minulosti. Jsou to jen záblesky, ale přesto je víc, než jasné o co tam jde. Zrzavá mladá žena, malá holčička, nenávist, vražda... Konečně se vše vrátí zpátky. Charlotta vysíleně dosedne na zem a vydýchává to. Freya vypadá podobně. Tohle bylo hodně náročné a všechny to vyčerpalo. I přes to všechno sebere Finn poslední síly a natáhne k Charlottě ruku, aby jí pomohl stát.

„Děkuji." Charlotta zatím neví, jak by se měla chovat. Koukne Finnovi do očí. Vypadá sice jinak, ale v tuhle chvíli to je pro ni vedlejší. „Vypadáš jako..." Finn se jí lehce dotkne tváře a opatrně pohladí. „Já vím, jako máma. Ale oči mám po tobě." Charlotta se pousměje. Pak jí Finn prostě přivine do náruče. Tohle je pro něj to nejkrásnější, co se mohl dozvědět. Nikdo v tuhle chvíli nic neříká. Holky se tváří rozněžněle, protože se jim tahle chvíle zdá prostě nádherná. Elijah je za svého bratra taky rád, ale nedává to tak najevo. A Klaus se tváří, jako že mu to přijde jako absurdita. I když on jediný může potvrdit, jaký je to pocit, když máte v náruči svou dceru. Tahle atmosféra by byla prostě dokonalá, kdyby to nepokazil někdo, koho si doteď vlastně nevšímali.
Po celou dobu stál Kol opodál a bavil se pohledem na všechny okolo. Docela ho překvapil fakt, že se na scéně objevila ta sexy zrzka z baru. A když se posléze dozvěděl, o koho se jedná, nevěděl, jestli se má smát nebo být naštvaný. Po zničení té čarodějnice Dahlie si docela oddechne. Nepřiznal by to, ale měl trochu strach. Ale když bylo po všem, neviděl důvod, proč konečně nezareagovat. „A já si vždycky myslel, že tvoje neposkvrněnost se stane legendární. Ale, vítej mezi chlapy." Prostě si nemohl pomoc a musel říct zrovna něco takového. „Kole?" Rebekah a vlastně postupně i ostatní sourozenci ho podle jeho rádoby vtipných řečí poznali. Tedy kromě Freyi, která si ho moc nepamatuje. „Trefila ses, sestřičko." Usměje se a všechny si prohlédne. „Tak myslel jsem, že mě budete vítat s otevřenou náručí." Charlotta se na něj zadívá a něco jí dojde. „Panebože. To ty jsi mi říkal v baru, že jsem sexy? Fuuuuj, to je fakt zvrhlé." Zkřiví obličej do znechucené grimasy, ale pak se neubrání smíchu, protože jí dojde, jak vtipně to zní. „Ty jsi balil svou neteř. Dobrý. Ale fakt je to nechutné." Ozve se znova Rebekah a zasměje se společně s Charlottou. Kdo by to byl čekal, že se takový napjatý den změní v něco tak krásného. „No, myslím, že bychom tu rodinnou sešlost měli přesunout jinam." Klausovi tohle všechno připadá, jako jedná velká blbost. Nelíbí se mu to, ale na druhou stranu jsou konečně jako rodina zase spolu.

_______________

Ahojky! :3 No my nevěříme vlastním očím :o Děláte si srandu?! Už skoro 200 přečtení?! :o no páni! :3 :o :3 Děláte nám obrovskou radost, hlavně Vee♥ Doufáme, že vás díly stále baví ♥

Votes & comment potěší :3

Máme vás rádi xxx

SupernaturalGirl22 and Vee♥