Prvorozená

4.Kapitola

Když konečně vychází pravda na povrch, je nejlepší jí nechat plynout. A snažit se dosáhnout toho, aby nám uvěřili. Jenže občas je složitější, uvědomit si, zda to, co se děje kolem nás a co slyšíme, je pravda nebo lež.

Nikdo se stále nezmohl, po tom dost nečekaném přiznání Charlotty, na slovo. To ticho, které tu teď zase panovalo, bylo místy až nesnesitelné. Jako by všichni ztratili řeč. Nebo jen nevěděli, co říct. Charlotta si připadala zvláštně. A taky přemýšlela, zda ta její odvaha nezpůsobila něco mnohem horšího, než obavy z toho, že ve městě je čarodějka, která se snaží uškodit celé rodině. Nejspíš by měla ještě něco říct, ale tohle po chvíli, co vidí pohledy ostatních, zamítá. Možná je na čase si uvědomit, že jak rychle svou rodinu našla, tak jí možná docela rychle zase ztratila. Jenže možná je brzy zahazovat všechny naděje. „Já to věděla." Z ničeho nic se do toho ticha ozve Rebekah. Pohledy se tentokrát zaměří na ní. „Co přesně jsi věděla, drahá sestřičko?" Klaus samozřejmě ničemu, co tu padlo, nevěří. „Tak si Charlottu prohlédněte. Ty oči." Charlotta překvapeně zamrká a snaží si vzpomenout, jak vlastně vypadá. Nikdo nic neříká. Až se konečně ozve Elijah. „Máš pravdu. Jsou přesně takové, jako má náš bratr." Charlotta si konečně vzpomene. Její máma jí přece tolikrát upozorňovala na to, že má oči po tátovi. Ale až teď, když se o tom začali bavit, jí to opět došlo. „To mi máma říkala taky." Konečně se odváží a promluví. Možná by mlčela a raději by se nenápadně vytratila. Ale díky Rebeky a Elijaha, kteří jí tou nepatrnou poznámkou zachránili, jí svitne malá naděje. Dokonce už si jí ostatní neprohlíží, jako by spáchala trojnásobnou vraždu. „Dobře sis to naplánovala, veverko. Skoro bych ti i uvěřil, kdyby to nebylo naprosto absurdní." Tušila, že je Klaus největší problém, přes který se bude muset dostat složitějším způsobem a vytrvalostí. „Já přece nelžu. Nevím, co bych z toho měla." Charlotta se ale nedá zastrašit. Ne, přece to tak rychle nevzdá. „Kdoví. Jsi čarodějka. A znám plno takových, kteří nás chtějí zničit." Při těch slovech se na něj všichni zaměří. „Tak znova. Co bych z toho měla? Proč bych si vymýšlela něco takového, kdybych podle tebe byla nějakým magorem, který se snaží vyvraždit rodinku Původních?" Ani Charlotta nechápe, jak někdo může mít takové hloupé názory. Klaus se na chvíli sekne. To, co Charlotta řekla, znělo vlastně logicky. Jenže jí pořád nedokáže věřit. „Můžeme to přece zjistit. Dokážu se s ní spojit, a když mi dovolí vniknout jí do mysli, uvidíme, zda má zrzečka pravdu." Konečně napadne někoho něco, co by mohlo pomoc. Freya sice Charlottě docela věří, ale chce si být jistá a ostatní by asi taky byli spokojenější. A navíc je Freya taky asi jediná, která má Finna opravdu moc ráda a nedokázala by mu odepřít vlastní dítě. Koukne se na Charlottu a ta jen souhlasně kývne. Udělala by teď asi cokoliv, jen aby jí brali, jako součást rodiny, kterou je. Díky společnému odříkávání potřebného kouzla se konečně začíná vytvářet pravda...

„Mami a proč se musíme pořád schovávat?" Zeptá se asi osmiletá zrzavá holčička mladé ženy se stejným odstínem vlasů. „Už jsem ti to přece říkala, Charlotto. Někteří nás nemají rádi." Matka pohladí dcerku po vlasech a obě se vydají někam směrem k lesu. Na okamžik se kouzlo, jako by pozastavilo, ale pak se opět objevují obrazy z minulosti. Tentokrát se doba posune o několik let dopředu. „Nevím, co pořád ode mě chceš? Zmizela jsem, nikomu jsem neprozradila o své dceři ani slovo." Začne zvyšovat hlas zrzavá žena na osobu naproti ní. „Ale ty jsi vůbec nic nepochopila, Sage. Nikdo, ani ty, nebude špinit mou rodinu. Proto bude muset tvá drahá dcera zemřít." Blonďatá žena je schopná udělat všechno, dokonce i zabít. „Finn se to dozví. A uvidíme, jak mu to budeš vysvětlovat." Sage se naštěstí nezalekne a bojuje snad do poslední chvíle. Po těch slovech vykřikne neuvěřitelnou bolestí, kterou jí způsobilo vyslané kouzlo. Najednou se objeví mladá zrzavá dívka a snaží se mámu nějak zachránit. „Mami, neee! Dost, nech jí být!" Oboří se na blonďatou ženu, která se ale jen zasměje. „Ubohá malá holčičko. Škoda, že si se nenarodila někomu jinému. Mohla si žít." Po tomhle vyšle ta žena kouzlo proti Charlottě. Nepomůžou ani výkřiky a prosby zoufalé matky. Ale stane se něco, co nikdo nečekal. Kouzlo se z ničeho nic odrazí a k zemi padne ne jenom Charlotta, ale i její protivník. Najednou se vše vrátí opět do současnosti. Charlotta vykřikne a Freya vypadá, že je docela v šoku. Všichni kolem čekají, co se bude dít a přemýšlí, co Freya vlastně viděla. „Je mi to líto, Charlotto. Tak moc je mi to líto. Já jí taky nenávidím." Z ničeho nic Freya Charlottu obejme, jako by jí chtěla ukázat, že s ní soucítí. Charlotta vděčně a spokojeně vydechne a chvíli zůstává v náručí Freyi. Ty vzpomínky jsou pro ni bolestivé, a proto jí každá upřímná maličkost pomáhá. „Tak co jsi viděla?" Rebekah se vzpamatuje asi nejdřív a proto se dožaduje odpovědí. „No, myslím, že by vám to měla říct sama." Nastane zase ticho a pak se konečně začne vyprávět...

Po celou tu dobu jí nikdo nepřerušoval. Všichni se zájmem poslouchali vyprávění Charlotty. Některé ten příběh dojal. Jiní to brali, jako fakt. Znali Esther a věděli, čeho je schopná. „A můžu vědět jak to, že jsi naživu?" I když jí Hayley věří, neubránila se tomu, aby se nezeptala. Vlastně po té její otázce si tenhle fakt uvědomil každý, kdo tu byl. „Díky Hope. Když se narodila, probudila jsem se z toho dlouholetého spánku." Obeznámí je a při tom mrkne na Hope. „Takže jsi spinkala jako plincezna, ktelou zaklela zlá paní. Já to žíkala." Po téhle poznámce se nikdo neubrání smíchu. Jako by tohle malé stvoření přesně pochopilo, o čem se tu všichni bavili. „Tak to bychom měli. Měla by ses ale chystat na cestu, veverko." Klaus to dokáže opět něčím zkazit. I když se ta malá zrzka ukázala, jako součást rodiny, on jí tak stejně nevidí. Po jeho poznámce to všem začne docházet. „Charlottu rozhodně Dahlii nedáme. Neboj, něco vymyslíme." Rebekah by neunesla, kdyby někdo ublížil jejím neteřím. „Myslím, že na tohle se tě asi ta čarodějnice ptát nebude. To si pak můžeš vyřídit s naší matkou, jak to úžasně vymyslela." Rebekah se nesouhlasně zamračí a postaví se před Charlottu. „Mě je jedno, co si kdo myslí. Ale já svou neteř na smrt posílat nebudu." Vedle ní se postaví i Freya a nakonec Hayley s Hope v náručí. „Tady jde vidět, jak moc si vážíte rodiny. Ještě, že Elijah je rozumný." Jediný Elijah se zatím nijak nevyjádřil. Klaus si je jistý, že jako vždy bude po jeho boku. Vždycky to tak bylo. „Já nevím, ale je to přece jenom ještě dítě. Nemůžeme jí dobrovolně odsoudit k takovému životu." Klaus se na svého bratra podívá dost naštvaně, jako by mu právě bodl dýku do srdce. „Fajn, jak chcete." Řekne zlostně a pak se prostě někam ztratí. „Asi jsem to zkazila, co?" Ozve se Charlotta. „Ale ne, zlato. Klaus se uklidní. Teď musíme myslet na to, jak tě ochránit." Když tohle Rebekah řekne, jako na povel začnou všichni přemýšlet. Jenže občas jsou takové situace dost těžké a řešení nejde najít tak snadno.

_______________

Zdravíme vás s novou kapitolou :) Moooc vám děkujeme, za to, že jste takový aktivní! :) ♥

Votes & comments potěší :)

Máme vás rádi xx

SupernaturalGirl22 a Vee♥