Innocent

Keep Yourself Away From That Place/part 6

Odpoledne jsem pěšky došel až před Larryho dům.

Chvíli jsem jen zíral na velké poškrábané dveře a pak jsem zmáčnul zvonek.
Ani po přibližně dvou minutách vyčkávání nikdo neotvíral, proto jsem s menšími obavami zazvonil ještě jednou.

Dům na první pohled vypadal mrtvě a tak jsem usoudil, že v něm pravděpodobně nikdo nebyl, třeba jsem si spletl adresu a Larry bydlí někde jinde.
Když se ani po druhém pokusu o zazvonění nikdo neukazoval, se zklamaným výrazem ve tváři jsem se otočil zády k domu a chystal se k odchodu.
V poslední chvíli mě však v odchodu něco zastavilo.
,,Hej! Pojď sem, ty nevychovanče!" křikl za mnou někdo chraplavým hlasem.
Podíval jsem se zpátky směrem k těm ošklivým dvěřím, v nichž stál opřený o futra starý, tlustý, rudý a hořekující chlap.
,,Pane, vy jste otec Larryho Fitzgeralda?" zeptal jsem se opovážlivě, moje hlava plná doufání, že tahle odporná věc nepatří k Larrymu a urychleně jsem se chystal k útěku, protože pravděpodobně opilý muž v ruce držel lopatu a mířil s ní přímo na mě.
,,Larryho?! Myslíš toho odpornýho fracka?! Ty ho označuješ za mýho syna?? A krucinál, jak ses dozvěděl, že bydlí tady?! " řval a mlátil lopatou do země.
,,Ehm, já-já nevím, je alespoň doma? Po-potřeboval bych s ním mluvit."
,,Ten spratek už se dávno propadl do pekel. Šel za svou podělanou matkou. A ty ZMIZ!" zaječel a vracel se zpátky do domu, ,,Hned, OKAMŽITĚ!"
Vyplašeně jsem zakoktal několik nesmyslných slov a klopýtal směrem k místu bezpečí.

Doběhl jsem domů, udýchaně si zamumlal pro sebe, že tu snad nikdo nečíhá s lopatou a celý roztřesený jsem se snažil vytočit Larryho číslo.
Jako obvykle mobil jen vyzváněl a nikdo jej nezvedal. Doufám, že se Larrymu nic nestalo, protože slova toho chlapa byla dost děsivá.

Volal jsem mu potom ještě šestkrát, máma, která se vrátila domů kolem deseti večer, si mě starostlivě prohlédla, možná si naivně myslela, že telefonuju konečně nějaké holce. Zoufale jsem zíral na modré, lampou osvícené stěny a když jeho mobil zazvonil naposedmé, vypnul mi to, což znamenalo, že slyšel vyzvánění, tudíž je asi v pořádku. Anebo se mi v téhle situaci naskýtá druhá možnost, a to taková, že držel jeho mobil v rukou někdo jiný... Larry, teď tě opravdu nenávidím.

Po půlnoci jsem pokusy o kontakt s ním vzdal a šel spát, usnout se mi ale i při velké snaze nedařilo.
Ve tři čtvrtě na tři ráno mi přišla SMS. Věděl jsem od koho je. Unavenýma očima jsem si prohlížel svítící displej a snažil se mobil odemknout. Rozklikl jsem ikonku zpráv:
Od: Larry Pro: já
Wolfe, dej mi pokoj. Nesnaž se mi dovolat a hlavně se nepřibližuj k mýmu otci.

Můj zpomalený mozek začal pracovat až po pátém přečtení všech slov. Už se stalo, pomyslel jsem si, jakmile jsem dokopal tu věc v hlavě k přemýšlení. Ze srdce mi zároveň spadl obrovský kámen. Larry je naživu a zvládá psát.
Od: já Pro: Larry
Kde jsi? Odpověz mi, myslel jsem, že se ti něco stalo.

Odpověd přišla okamžitě.
Od: Larry Pro: já
Nestarej se. Poslal jsi mě do háje, tak jsem šel.

Od: já Pro: Larry
Sakra, Larry, kam jsi odjel? Tvůj otec mi to neřekl.

Pár minut bylo ticho, žádné příchozí zprávy, myslel jsem si, že už neodepíše.

Od: Larry Pro: já
Ty jsi byl u mě doma?????

Od: já Pro: Larry
Ano, byl.

Po odeslání zprávy mi zazvonil mobil. Larry.

,,Wolfe, jak jsi se opovážil vstoupit na pozemek, kde se nachází můj otec??" křičel naštvaně, když jsem přijal hovor.
Mlčel jsem a zaslechl, jak si na druhém konci povzdechl.
,,Ty vždycky rád riskuješ život, že?" pokračoval už jiným, klidnějším tónem.
Proti své vůli jsem se usmál. Rychle jsem se ale rozhodl změnit téma a doufal jsem, že snad z něj nenápadně dostanu informaci o tom, kam odjel.
,,Proč, sakra, nechodíš do školy?? Zapomněl jsi snad na maturitu, nebo co?" prsknul jsem nepřívětivě a možná toho potom i trochu litoval. Larry zněl naštvaně, když odpovídal.
,,Wolfe, já se s tebou nechci hádat. Doufám, že jsi na mě ještě pořád naštvanej, protože já na tebe jo. Víc nervů než ty mi ale způsobil otec, proto jsem odjel, nebylo to kvůli tobě, ty magore," zasmál se, ale poznal jsem, že to byl jen předstíraný smích, ,, taky tě prosím, nechoď tam už. Vlastně tě neprosím, já ti to přikazuju. A jestli chceš zůstat živej, tak se tam už do smrti neukážeš."
,,Fajn, už nadosmrti zůstanu zavřený doma, ale jen pod podmínkou, že mi řekneš, kde jsi." Uvědomil jsem si, že jsem se ho nezeptal ani trochu nenápadně, ale plány já překopávám neustále, tak koho to zajímá.
Larry chvilku nemluvil a na moment jsem se lekl, že zavěsil, ale nestalo se.
,,Když ti řeknu, kde jsem, pojedeš za mnou. Nebo mi budeš pořád posílat balíčky s výhružnými dopisy a falešnou bombou uvnitř," uchechtl se nad vlastním nepovedeným vtipem a pokračoval, ,,prostě pochop, že ti to říct nemůžu, i kdybych sebevíc chtěl. Měj se hezky, Mozarte-"
,,Larry! Počkej, neopovažuj se zavěsit!"
,,Musím, kámo. Čus."
,,Hej, nemů-" nedokončil jsem větu, protože to típnul.
Měl jsem vztek, na sebe, protože jsem z něj nedostal, kam odjel.
Položil jsem naštvaně mobil vedle postele a zjistil, že hodiny ukazují už půl čtvrté ráno.
Potřeboval jsem se vyspat alespoň trochu, tak jsem zavřel oči a povedlo se to, vnesl jsem se do říše svých pomotaných snů.

Zdravím,
kapitola je příšerná, vím to, navíc jsem snad sto let nebyla schopná ji napsat, ale je tu. Prosím, nebuďte moc kritičtí a snažte se mi odpustit chyby. Všechno to píšu na mobilu, haha sad emoji, a mám občas obavy o životnost mého displeje.
Ježíšek mi taky nedonesl notebook, který tak moc potřebuju, takže s ničením mobilu asi budu pokračovat. Snažím se na notebook šetřit už druhý rok a budu si asi muset sehnat nějakou brigádu.
Hezký den a užívejte prázdnin. Btw. opatrně na Silvestra :-D 'crazy smiling'
M. <3