Innocent

Seeing Our Uncle Andy

Dalšího rána mi zvonil budík až patnáct minut po sedmé. S panikou, že jsem zaspal, jsem běžel do kuchyně, kde si v poklidu máma pila kávu.
Tady něco nehraje...
,,Wolfe? Kam jdeš?" zeptala se udiveně.
Ále, chystám se na Mars, venku si nahodím skafandr a odlétám.
,,Na autobus," huhlám se zubní pastou v puse.
,,Jedeš za Larrym?"
Co? Proč bych teď jezdil za Larrym?
,,Ne, vždyť mám školu, mami," namítnu a udýchaně si nazouvám tenisky.
,,Ale, zlato, dnes je přece sobota. Jedeme odpoledne za strýcem Andrewem do Green Bay. Tys zapomněl?"

........................

Ano, správně. Dnes ráno jsem chtěl jít do školy. V sobotu. Tohle mi způsobil Larry ...... a taky ta holka.
Teď sedím v našem minivanu a máma si to drandí po dálnici na sever. Cesta z Illinois do Wisconsinu obvykle netrvá dlouho, ale nám dneska v půli cesty došel benzín, tak jsme si museli udělat půl hodiny přestávku, abychom mohli natankovat.
Po více jak hodině jsme konečně zaparkovali před strýčkovým domem a pomohl jsem mámě donést před dveře velikánský koš plný koláčů, vína a květin.
Když jsme zazvonili, přišla nám otevřít cizí žena tak okolo padesáti let stará, vzala mi z rukou koš a usmála se na nás.
,,Jenny, to jsem tě ale dlouho neviděla! Jakpak se vám daří?"
Máma se zatvářila kysele.
,,Daří se nám skvěle. Máme dům, práci, něco k jídlu, takže jinak by to ani nešlo."
Máma se neumí přetvařovat, nic nepřirozenějšího jsem od ní nikdy neslyšel.
,,A co ve škole, Wolfgangu? Povídej!"
V tu chvíli jsem začal litovat, že jsem nezůstal doma. Mohl bych tátovi třeba vařit kávu, aby při práci neusnul, mohl bych zkusit napsat Larrymu dalších deset zpráv, nebo cokoliv dalšího, jen abych nemusel odpovídat na vlezlé otázky ženské, kterou jsem v životě neviděl.
Ta ženská, jak mi máma později vysvětlila, byla nová přítelkyně strýčka Andrewa, už asi dvacátá v pořadí.
Pozvala nás dovnitř, do zastarale zařízeného obýváku s květovanou zašlou pohovkou, kam si později přisedl i plešatý strýček Andrew.
Nad každou otázkou jeho přítelkyně nesouhlasně kroutil hlavou a se sklenicí koňaku v ruce se smál každému mému slovu.
Byl to opravdu nepovedený pokus o milou návštěvu a celému večeru nasadila korunu podnapilá nabídka na přespání v jejich domě.
A protože si máma nechala nalít několik skleniček vína, musel jsem uposlechnout a ustlat si v odporném pokoji pro hosty.
Celou noc jsem se snažil moc nedýchat, protože hrozilo nebezpečí otravy. A to doslova. Všude po pokoji byly rozestavěné vonné svíčky, jejichž vůně se prolínala se smradem zmoklého psa, který se uvelebil vedle mých nohou.
Spal tam celou noc a k ránu, když už začínalo svítat, jsem si přál, abych dokázal spát tak jako ten pes.
Zdrželi jsme se ještě do jedenácti a pak jsme konečně vyrazili na zpáteční cestu plnou otrávených konverzací.

,,Wolfe, doufám, že jsi nebyl nezdvořilý," mumlal ospale táta, když jsme mu vyprávěli o naší návštěvě toho příšerného domu, ,,Víš přece, že strýc Andy už není nejmladší a jeho současná paní se o něj musí trochu starat."
Měla by se starat hlavně o sebe a o množství alkoholu v krvi.

Zdravím.
Tohle je jen přestupná kapitola, abyste znali pár Wolfových příbuzných, kteří se možná v budoucích částech příběhu znovu objeví.
Jinak, děkuji vám, milí spolužáci :) a lidé, které jsem o přečtení požádala, že moje výplody vážně čtete. A ještě větší díky patří vám, kteří tohle čtete jen proto, že se vám to líbí.
Za překlepy se omlouvám a doufám, že jich moc není.
A také bych ráda poděkovala @NatalieIlnick za motivaci, o které asi ani nevíš.
Přeji vám krásný den.
M. <3