Is she a bitch? No! ://BDSM:\\-DOKONČENO

Prolog

,,A nezapomeň donést prachy" slyšela jsem za sebou hlas mé matky, než jsem opustila dům. Občas přemýšlím proč jsem se už dávno neodstěhovala. Proč jsem už dávno neopustila to monstrum, které si říká má máma. Můj příběh se skládá z málo částí štěstí. Když mi bylo 8 můj táta se zabil při atonehodě. Pamatuji si to. Byla jsem u toho s mojí takřka říct mámou. 

,,Joshi jeď pomalu, ta oslava nám nikam neuteče" pokárala ho máma a sama se více usadila do sedačky. ,,Ale prosím tě, jedu úplně normálně a nechci přijít pozdě co si pak o nás pomyslí" odpověděl jí a přidal na rychlosti. Tachometr už ukazoval 130 km/h . Nechtěla jsem nic říkat, protože by mě buď seřvali a nebo v lepším případě ignorovali. Pořád čísla na tachometru stoupali, až do té doby než se naproti nám vyřítilo auto. Táta už nestihl zabrzdit a my nabourali. Poslední co jsem slyšela byl hlas mé vyděšené matky. 

Musela jsem si protřít oči, protože až po té vzpomínce jsem si uvědomila že malé kapky slz tečou po mé tváři. Bylo mi tehdy jen osm. Něvěděla jsem co říct, nevěděla jsem skoro nic. Od té doby mě vychovávala jen máma. Máma která je už 3 roky závislá na pervitinu. Sama vím co je to za svinstvo. Ještě když jsem chodila na střední, tak nám o tom ukazovali dokument. Hodně lidí se z toho nevyléčilo a pak to zkončilo smrtí. Do 5 let závislosti se to dá ještě léčit, ale pokud přesáhnete už tu normu tak vás čeká už jen jedno. a to je smrt. Pomalu vás to užírá. Nejprve se vám na těle objevují malinkaté skvrnky. Později vás to vyšťavňuje. Mohla bych říct že je to něco jako odšťavňovač ovoce. Pomalu to z vás vyšťavňuje šťávu- život - dokud neumřete. 

Cesta nebyla nijak dlouhá. Musela jsem jen přestoupit dvakrát a byla jsem tam. Byla jsem u mě v práci. Otevřela jsem dveře a už mi do nosu vletěl pach cigaret a drahého chlastu. Došla jsem do zadní místnosti kde měl šéf kancelář. Zaťukala jsem na dveře a po tichém ,,dále" jsem vstoupila. ,,Jdeš pozdě"pokáral mě. Měla bych vám o něm něco říct. Je to tak šedesáti-letý stařec. Nechutný stařec. Nikdo ho tu nemá rád. Je známý tím jak zachází s místními zaměstnanci. mírné strniště zohizdňuje jeho - už tak ohyzdný - vzhled. Jeho bílá košile mu ta tak drží na knoflíčkách přes jeho pupek. ,,Ano vím, promiňte ale ujel mi autobus a tak jsem musela přestupovat" omluvně jsem se usmála a žmoulala kus mého trička v ruce.

,,Ať už se to nestane a jděte se připravit, čeká vás zákazník na trojce". přikývla jsem a šla do šatny. Z věšáku s mým jménem jsem si oblékla černý uplý korzet, černou minisukni, černé podvazky a černé vysoké kozačky. Otočila jsem se a mírně si rozcuchala vlasy aby nabyly sexy vzhledu. Došla jsem k salonku číslo tři. Párkrát jsem se zhluboka nadechla a vešla do místnosti. ,,Zlatíčko , tak pojď mi zatancovat" usmál se na mě muž kolem čtyřiceti. Přikývla jsem a vešla na podium. 

Takže měla bych vám o sobě něco říct. Jmenuji se Danielle Campbell. Střední jsem musela ukončit předčastně. Od té doby co má matka začala brát ten previtin. Je mi 17 a jsem děvka. Nemohla jsem si najít práci s mým vzděláním a proto mi zbylo už jen tohle. Nestěžuji si. Jsem pořád panna platí tu dobře -na to abych mohla uživit mě i mámu- a nemusím s nikým spát. Jen tancuji.