,,Nevím. Připadá mi to takové divné. Moc zvrhlé-" zčervenala jsem a pokračovala ,, a navíc neznáme se dost na to, aby si mi tak mohl říkat" zašeptala jsem a sklopila hlavu ke klínu.
Něčí-si prsty mě zachytili za bradu a nadzvedli jí ,,tak se poznáme" řekl a vstal.
Nevím co tím myslel, ale začala jsem se ho bát.
***
,,Pojď za mnou" pronesl chladným tónem a šel doleva chodbou. Šla jsem za ním. Potichu jsem za ním cupitala v dlouhém tričku a boxerkách. Připadala jsem si trapně.
Ani se neznáme a já ho zatěžuji problémy, ani se neznáme a já jsem u něj doma.
Otevřel dveře po jeho levici a přidržel je, abych mohla jít první. Jaký to gentlman. Uchechtla jsem se.
,,Něco pro smích?" z jeho hlasu mě zamrazilo. Co se to s ním stalo? Jednou je milý a po druhé zlý. Nebaví mě jeho rozdvojenná osobnost.
,,N-Ne" na sucho jsem polkla a šla dále za ním. Šli jsme po schodech níž a níž. Bála jsem se že mě tady znásilní zbije a zakope pod zem. Lidi mi říkali často, že jsem paranoidní a já jim to nikdy nevyvrátila; proč taky ano, když to byla pravda. Před námi se objevily kovové dveře. Vypadalo to tady zatím jako v márnici (PA: Děkuji Lucinko:D:-*) .
Otevřel ty ohavné dveře a mě popostrčil první. Nevím co se to semnou poslední dobou děje. Vždycky jsem byla slabá holka v tvrdé obálce. Nedala jsem najevo bolest. Ale teď? Jsem tvrdá holka v slabé obálce (PA: snad chápete)
Překvapeně jsem pootevřela ústa. Mé nejhorší představy co by se tu mohlo skrývat se během lusknutí prstu rozplynuly. Předemnou se vyjímal něco jako malý byt. Nalevo byli dvoje dveře, naproti mě byl obývák spojený s kuchyní -oddělen jen poloviční stěnou- a za kuchyní byli další dveře. Nebylo to tu luxusní, spíš takové přírodní. Aspoň na první pohled. ,,Usaď se na sedačce, hned přijdu jen ti udělám něco k jídlu, musíš být hladová" řekl a šel do kuchyně. Po pravdě jsem neměla hlad. Jen z pomyšlení na jídlo se mi zvedal žaludek.
,,Ale já nemám hlad" šeptla jsem a posadila se na hnědou, koženou pohovku. ,,Nelži mi, určitě si hladová" usmál se a dál se přehraboval v lednici. Vytáhl kečup, maso a další přísady o kterých jsem ani nevěděla že existují. Z vrchní poličky vytáhl nějaké trubičky. Byly žluté a tenké. Nevím co to bylo.
U nás doma jsme toho moc nejedli. Jen to co jsem zajela koupit do krámu. Ale tohle jsem tam ještě neviděla. Ten obchůdek byl malý a moc tam toho nebylo. Jen nějaké zmrzliny, pečivo, omáčky, koření, sladkosti, cigarety alkohol, oleje a octy, salámy a to bylo tak vše. Z mého přemýšlení mě vyrušil až jeho hlas. ,,Zlat- teda Danielle jestli se nudíš tak na stole mám notebook, buď si něco pusť a nebo jdi na Facebook, a nebo se nějak zabav"
,,Uhm dobře" nemotorně jsem vstala a chňapla po notebooku. Sedla jsem si a položila si ho na kolena. Najela jsem na YouTube a pustila si písničku (Média) . Tahle písnička byla moje nejoblíbenější. Měla něco do sebe, i když jsem mnohdy nepřemýšlela nad významem. ,,Co to je?" zeptal se mě Justin. ,,Uhm Tyga- Switch Lanes ale jestli se ti to nelíbí, přepnu to" vyhrkla jsem rychle. ,,Byl bych rád, kdybys to tam nechala, aspoň můžu trsat" hned jak to dopověděl tak začal hýbat bokama a ruce dal nad hlavu. Nemohla jsem to vydržet a vypukla smíchy. Jen si představte kluka, kluka který je naprosto překrásný, určitě úspěšný a teď vám tu tančí jeho rádoby 'tanec'. ,,Vypadáš jak opička" vyplázla jsem na něj jazyk a dál se smála. ,,A ty zase jako zmoklá vtěrka" smál se. Smál se slovům co řekl. Můj smích utichl a já s bolestnými grymasy vstala.
Měl, měl mi prostě rovnou říct že jsem ho otravovala. Notebook jsem položila na stolek a odcházela pryč. Poslední co jsem za sebou slyšela je jak na mě volá s otázkou kam jdu. Přesto-že venku pršelo, tak jsem si obula boty a vyběhla ven. V boxerkách a tričku s krátkým rukávem. Nebudu vám lhát, byla mi děsná kosa.
Utíkala jsem rovně. Přímo k mému domovu/nedomovu. Vlastně, tam já už nechci. Už se tam nevrátím. Ať se stará sama o sebe, já už jsem pošpiněná dost. Ve všech směrech. Kolem mě projelo celkem 5 aut. Dvě přibrzdili aby mě nepocákali ale ostatní tři schválně najeli na kraj aby mě kaluže vody -které byli opravdu velké- postříkali.
Taky že se jim to povedlo. Byla jsem promočená zkrz na skrz. Mé zuby o sebe drkotali a já potřebovala jen jedno. Cigáro. Běžela jsem za naší ubytovnu kde byla malá zahradní chatka do které si lidé odkládali gryly, kola a ostatní věci. Sehla jsem se a otevřela dvířka od skříňky. Chvíli jsem se v ní přehrabovala, než jsem našla to co jsem hledala. Dlouhé moonky modré se zapalovačem. Měla jsem je tu na stav nouze, která si myslím že přišla.
Justin
,,A ty zase jako zmoklá vtěrka" smál jsem se nahlas než mi došlo jakou hovadinu jsem vypustil z úst. Omáčka už byla hotová a tak jsem jí nechal na sporáku a vypl oheň. Otočil jsem se a akorát jsem viděl jak jde pryč. ,,Kurva tohle jsem posral" zašeptal jsem si pro sebe. ,,Kam jdeš?" zakřičel jsem na ní aby mě slyšela. Nic. Neodpověděla. Vyběhl jsem za ní.
***
Projížděl jsem ulicí po ulici a hledal jí. Vždyť nemá ani kabát! Doufejme že si vzala aspoň mobil. Vytočil jsem její číslo a mobil zapnul na reprák. Volaný účastník není dostupný, prosím zavolejte později v mobilu se ozval ten příšerně odporný hlas.
V tu chvíli jsem se o ní strašně bál a litoval slov, které opustily mé ústa.
ČTEŠ
Is she a bitch? No! ://BDSM:\\-DOKONČENO
FanfictionTakže. První pravidlo, Nesmíš odmlouvat či nějak být drzá. Druhé pravidlo, vždy když něco řeknu tak to uděláš bez ohledu jestli si unavená nebo ne. Třetí pravidlo, nesmíš mluvit sprostě. Čtvrté pravidlo, nikdy ale nikdy na mě nepřevrácej oči. Nikdy...