Dívka ohně [X]

Úryvek

Milý přátelé! Už jsem se vám dlouho neozvala. Bylo to kvůli nové verzi Chelly. Zjistila jsem, že jsem příliš dlouho nepsala a všechny ty útržky poctivě sesbíraných zkušeností musím znovu rozepsat. Je to jako začít od nuly...

A tak vám aspoň pošlu tenhle úryvek s Chelly, aby jste se neunudili k smrti 😁
Přeji spoustu zábavy při čtení a ozvu se zase až napíši první kapitolku V zajetí Nadání - Dívka ohně, verze 2.

„Do sfídu!" nakopnu popelnici. S rachotem dopadla na zem a odpadky se váleli u mých nohou. Takový smrad jsem necítila už dlouho. Frustrovaně si hrábnu do vlasů. Musím vypadnout dokud je čistý vzduch. Je dost velká šance, že už o tom požáru, který jsem zcela náhodou založila já, jistá organizace ví, takže tu musí slídit jejich banda skvěle vycvičených psů. Ještě jednou si frustrovaně povzdechnu a vykročím k přeplněný ulici. Zamyšleně přemítám, kam se asi vydám tentokrát. Cestu mi však zastoupí rychle oddechující mladík, který měl na sobě uniformu se znakem propíchnutého řvoucího gryfa - znak Organizace Amerického Vojenského Ústavu pro Nadané. Tedy ve zkratce OMIG. Do sfídu!
Otočím se bleskově ke zdi a bez námahy ji přelezu. Na druhé straně mě však čekalo nemilé překvapení v podobě ramenatého muže černé pleti. Jeho nezvyklé ledově modré oči se smáli ze svěho vítězství.
„Ahoj Sirko," vytáhl na mě ten svůj budha-úsměv.
„Nazdar Kene, ráda tě zase vidím," udělám dva kroky zpět. Když, ale provedu třetí dotknu se zády něčeho velmi hřejivého. Na chvíli mi nechtěně spadne kamenná tvář a já se s vyděšenou grimasou otočím čelem k onomu mladíkovi, který mě tak sprostě zahnal do kouta.
Tušila jsem, že tohle neskončí jinak, než špatně...