Dívka ohně [X]

5. ★

V kuchyni zavála vůně zeleného čaje. Posadím se ke stolu a užívám si lahodnou domácí buchtu uvařenou mou teto - mámou. Na stole ležel lísteček s omluvou, že s táto - strýcem budou pryč ještě tak na týden. Bratr jako obvykle zase zmizel neznámo kam.

Ve dveřích se objevil Lekron s divokým výrazem ve tváři.

„Jdeme!“ zavelel rázně.

Vykulím oči. Rozhodně se nikam nejde. Musím dojíst ten báječný koláč, a co teprve ten nedotčený čaj?

„Jde se na farmu a ty se mnou,“ popadl mě za loket a vytáhl mě od stolu.

Vyjeknu, ale to mu nezabrání v tom, aby mě táhl přes celý město pěšky až na farmu Old farm. Pustil mě na opuštěném dvorku a sám si odběhl do budovy. Bezradně se rozhlížím kolem, za ním běžet se mi moc nechtělo.

Najednou mi někdo zavřeští do ucha. Vyjeknu a podívám se na To. To něco bylo pestrobarevně opřené, mělo velké doširoka otevřené oči. Znovu To zavřeštělo a ukázalo mi to zobák se zuby. Velmi ostrými žaroločími zuby. Hrůzou zavřeštím a utíkám do stájí. Ani tam mě nečeká klid. Proti mě stála tříhlavá doga vypadající jako sám Cerbeus. Hrozivě zavrčela.
Znovu zaječím.
Utíkám co mi nohy stačí na druhou stranu stáje. Dovolím si pohlédnout za sebe a zkontrolovat, tak situaci. Bohužel však bolestivě nabourám do něčeho měkkého se srstí. Zasténám.

Pohlednu na svoji překážku. Stál přede mnou vysoký... Kentaur??? Zamrkám a vyvalím oči.

„Nazdárek," zazubí se na mě.

Protočím oči a propadám se do sladkých mrákot nevědomosti.

***

„Kruci, Třešničko, jestli se okamžitě neprobudíš vyleju na tebe studenou vodu," vyhrožoval mi povědomí vzdálený hlas.

Zamžourám na tři postavy stojící nad mou maličkostí. Lekron, farmář a... Kruci! Čilejší než já, už snad nikdo nemohl být. Postavím se na nohy jako blesk.

Statný kentaur se ke mě se zájmem přiblíží.

„Už ani krok," zašermuji mu prstem před nosem.

Vykulil oči a švihl ocasem, nedůvěřivě si pohlížíme do očí.

„To je Fred Chelly, Frede? Tohle je Chelly," seznámil nás farmář.

Měla jsem odtud utéct a nikdy se nevracet, kdyby nebylo, ale té přírodní hříčky... Svět je trhlý a matička Země má divný smysl pro humor a sám pán předaleké Galaxie si ze mě blbě utahuje.

„Chelly? Posloucháš mě vůbec?" zamával mi před očima Lekron.

„Proč tu jsme?" odtrhnu zrak od kenatauřího vzdalujícího se těla. Jeho hnědá srst se matně leskla v paprscích slunce. Černý žně volně plandali po zadku.

„Kdybys mě poslouchala," schválně zvýšil hlas.

„Tak bys věděla, že ti chci ukázat zvířata našeho světa," významě na mě hodil pohledem.

Maličko se zarazím. Něco je na něm divně. Něco je... Ty oči! Jsou zelené, nejsou hnědé.

„Tvoje oči!" vyhrknu.

Protočí jima v sloup. Pak, však vybuchnul smíchem. Zmateně zamrkám, co mu sakra je. Smíchy škytal. Farmář si taky všiml něčeho a rozesmál se. Šahla jsem si na vlasy. Ucítím to malý drsný šupinatý Něco. Pomalu To vytáhnu z vlasů a prohlédnu si To. Vypadal jako miniaturní pásovec jen byl bílý a měl zelené safírové oči. Pohladím ho, sladce zavrněl jako kočka, překvapeně se nadechnu.