V lásce je dovoleno všechno

Kapitola 4-Denní rutina

Hermiona

Jako každý ráno jse musela do práce. Neochotně jsem se vyhrabala z postele a podívala se na budík který ukazoval 7:43.

,,Panebože já zaspala!"

Rychle jsem utíkala do koupelny, bez váhání vyčistila zuby a rozčesala si své hnědé bujné vlasy které trčely na každou stranu. Oblíkla jsem si pracovní oblečení a přehodila přes sebe plášť.

Když jsem utíkala v tom dešti londýnskými ulicemi, tak jsem myslela jenom na to,že přijdu pozdě do práce.

V tom spěchu jsem ale nedávala pozor na cestu, šla jsem po kamenných schodech, uklouzla mi noha a já letěla dolů ze svhodů. Dopadla jsem tvrdě na zem. Bolela mě hlava a noha. Snažila jsem se zvednout ale znovu jsem spadla. Byla jsem zoufalá, už takhle jsem šla pozdě do práce a teď ještě tohle.Pršelo čím dál tím víc a mě začala být hrozná zima.

Už byla jenom jedna možnost. Rozhlédla jsem se kolem jestli mě někdo vidí a když jsem si byla jistá, že ne, tak jsem se přemístila k svatému Mungovi. Když jsem se tam objevila, všichni se ke mně nahrnuli
A začaly se vyptávat.

,,Co se stalo Herm?!?"

,,Jak si k tomu přišla Mio??"

,,Napadl tě snad někdo?"

Už toho na mě bylo moc až jsem omdlela.

Probudila jsem se až na lehátku vedle svého kolegy a velkého kamaráda Thomase.

,,Jak je ti Mio, napadl tě snad někdo?"

Usmála jsem se a přidušeně se chechtala. Thomas se na mě díval jako na blázna.

,,Co je tady k smíchu?"

Řekl už trochu naštvaně.
,,Šla jsem do práce a zakopla na schodech."

Neudržela jsem to a vyprskla smíchy. Thom se na mě podíval a začal se smát taky. Za chvilku ale přišel nás šéf pan Ettkins a podivně se na nás díval. Musel to být pohled na dva lékokouzelníky kteří se řehtají na celé kolo. Pan Ettkins se na nás opovrhovaně podíval.

,,Paní Grangerová, jelikož máte zranění tak si tu dnes poležíte a zítra vás pustíme domů. Hlava je v pořádku a ta zlomenina nohy se ihned vyléčí. Dejte si pak tři dny volno, ať se plně uzdravíte."

Falešně se usmál a odešel.

,,Thome podal by si mi noviny prosím?"

Thom se na mě jenom usmál a podal mi je.

,,Mio dojdu pro nějaké lektvary, zůstaň ležet"

Mrknul na mě já se usmála.Vzala jsem Denního věštce a začetla se.Na titulní stránce bylo velkými písmeny napsáno:

,,Draco Malfoy utekl z Azkabanu!
Jak se mu to povedlo se můžeme jenom dohadovat!"

Zamrkala jsem jestly nemám halucinace.

Draco Malfoy utekl?!?

Prolistovala jsem jsem další stránky až jsem narazila na článek o tom útěku.

,,Draco Malfoy,bývalý smrtijed utekl z Azkabanu. Nikdo zatím neví jak se mu to povedlo. Dvojice kouzelníků ho ale spatřila nedaleko přístavu kde je Malfoy napadl. Poté ho ministerstvo našlo v jeho domě v Londýně kde byl se svoji matkou.
Pozor má hůlku je smrtelně nebezpečný.Kdyby jste ho viděli ihned to ohlašte ministerstvu!
ODMĚNA 100000 Galeonů!
Draco Malfoy viz. Obrázek dole.

Pořád jsem koukala s otevřenou pusou na onen článek. Nemohla jsem tomu uvěřit že by zrovna Draco Malfoy utekl z Azkabanu. Zatím se to povedlo jenom Siriusovi Blackovi a Bellatrix Lestrangové s jejímy kumpány. I když, Denní věštec mohl lhát, bylo by jim to dost podobné.

Pořád jsem myslela na článkek když vrazil Thomas do dveří se skvělou náladou,až mu jeho černé vlasy padaly do tváře.

Měl by se nechat ostříhat ta jeho ofina je příšerné dlouhá...

Celá zesmutnělá jsem seděla na nemocničním lůžku. Thomas se na mě podíval a pousmál se.

,,Co se děje Mio?"

,,Ne, nic to je dobrý Thome." Úsměv jsem mu oplatila a lehla si.

,,Tenhle lektvar je na tu hlavu,a tady ten zase na zlomeninu. Až je všechny vypiješ, vem si ten lektvar na spaní"

Všechno jsem mu odkývala a vypila lektvar na bolest hlavy. Byl tak nechutný až jsem si myslela že se doopravdy pozvracím.Zatajila jsem dech a vypila lektvar na zlomeniny.Ta hořkost v puse nešla zahnat ani dýňovým džusem.Teď na mě čekal poslední lektvar na spánek. Neochotně jsem ho vypila do poslední kapky a začaly se mi zavírat oči. Dolehla na mě únava a já usla.

Ráno jsem se probudila a bylo mi opoznání líp.V poledne se na mě přišel podívat Harry.Popovídali jsme si a říkal že jim to s Ginny dobře vychází. Prý se mám někdy stavit.

Byla jsem ráda že tam nebyl i Ron. Rozešly jsme se spolu před pár týdny a nesnesl to moc dobře. Ale prostě jsme si pořádně nevycházeli a nebylo to ono. I Ron to asi věděl, ale nechtěl si to přiznat.

Navečer přišel Thomas a pustil mně domů. Bylo už šero a pršet nepřestalo.
Znovu jsem nechtěla riskovat a rovnou jsem se přemístila před můj dům. Nic jsem neviděla jaká byla tma, ale nakonec jsem vyšla po schodech když jde najednou o něco zakopla.

Otočila jsem se abych zjistila co to bylo. Vyndala jsem si hůlku z kabelky hůlku a zašeptala:

,,"lLumos!"

Podívala jsem se po nohy a
Nemohla jsem tomu uvěřit. V krvi tam ležel Draco Malfoy .

Tak jak se vám to líbí z pohledu Hermiony?
A co ten Draco před jejímy dveřmi?
Omlouvám se za případné chyby (Zase).
A zítra (Možná i dneska ještě nevím) Vydám další díl :)
Doufám že se aspoň někomu líbil a jestli ne tak mi napište prosím komentář co je špatně :)