V lásce je dovoleno všechno

Kapitola 14-Dopis

Draco

Hermiona přešla k oknu a vzala si dopis od sovy. Znenadání vyjekla a do očí se jí nahrnuli slzy. "Cože?!" vyřkla přerývaně.

Její pohled se stále zaměřoval na ten dopis. Proč šílí z nějakého pitomého dopisu?! Hrabe jí,nebo jo?

Trochu jsem se pousmál vlastním myšlenkám,ale její pohlední to ihned zarazil. Vůbec jsem nechápal o co jde.
"Hmmmmm....Herm? Co je to za dopis?"

Zeptal jsem se trošku nesměle. Otevřela pusu,kterou hned zase zavřela. Tohle se opakovalo několikrát než se odhodlala,popošla a dala mi onen dopis. Letmo jsem ho přejel očima. Slečna Hermiona Grangerová....Její adresa a nějaká ministerská pečeť. Z čeho ksakru tak šílí?! Vždyť je to jenom pečeť z ministerstva!!

"A kurva.." řekl jsem víc nahlas než jsem chtěl, jakmile jsem si to uvědomil. Pečeť ministerstva kouzel....
Ty už o mě stoprocentně ví a o Mie taky. Nemůžu dopustit aby jí poslali do Azkabanu! Co ale budu dělat?!
Bezmocný jsem stál na místě jako přimražený a stále se věnoval tomu zatracenemu dopisu.
"Měla by sis ho otevřít.." polkl jsem jakmile jsem se to dořekl.
Ona jenom opatrně přikývla a dopis si vzala. Nervózně si zkouslaa ret a pomalím pohybem nahlédla do dopisu. Vyndala list papíru a roztržitě začala číst. Vykulila oči které se jí zničehonic zase naplnili slzami.
"O-oni o-o to-obě ví Draco..."
Objala mě a její slzy mi smáčeli rameno. Věděl jsem že na mě přijdou,ale ne tak brzo. Ne když jsem konečně šťastný. Z pravého oka mi unikla jedna neposedná slza kterou jsem ihned setřel.
Sehnul jsem se k Hermionině pravému uchu a snažil se ji utišit.

"To bude dobrý Mio...uvidíš.." zašeptal jsem a doufal že mám pravdu.
"Mohli bychom spolu někam utéct ne? Uteču s tebou kamkoliv!..Nechci tě opustit,za nic na světě! I kdyby mě to mělo stát život,tak nedovolím aby si tě odvedli!"
Pousmál jsem se a kývnul.
"Dobře utíkej si pro věci,počkám tady." Ihned mě poslechla a už běžela po schodech. Tohle nedopadne dobře.

Hermiona

S brekem jsem vyběhla schody. Ne ty teď nemůžeš brečet! Jsi silná! Tak nebreč Mio!
Poslechla jsem svůj mozek a přestala. Je to zbytečné brečet jen tak. Došla jsem ke skříni a vyházela pár kusů oblečení pro mě a pro Draca. Teď ale do čeho je dát...Chvilku jsem dumala až mi to došlo. Vzala jsem svoji milovanou bezednou kabelku a všechno do ní naházela. Seběhla jsem schody a mířila pro nějaké jídlo. Konzervy se teď docela hodili.
Když už bylo všechno v kabelce tak už stačilo jenom vzít Draca a mohli jsme jít. Tak počkat neměl náhodou Draco čekat v kuchyni? Nervózně jsem si zkouslaa ret a rozhlédla se po kuchyni. Nikde nikdo. Najednou jsem za mnou uslyšela kroky.

Hbitě jsem sáhla do kapsy pro hůlku a byla připravena zaútočit. Očima jsem neposedně těkala po místnosti. Ze stínu vyšel bystrozor s Dracem před sebou. Jeho neznámá hůlka byla u Dracova krku. Zalapala jsem po dechu.
Ne Mio...Hlavně klid...
Ta hůlka mi byla nějak povědomá. Zamyslela jsem se kdo má 5 palců dlouhou tmavě hnědou hůlku. Napadl mě jenom jeden člověk,ale toho jsem ihned zavrhla. Když náhle bystrozor vyšel ze stínu,tak mu bylo vidět do tváře. Z jeho pohledu mě zamrazilo v zátylku. Ruka se mi třásla při pohledu na ty černé brýle . Stál tam on.

Ten s kým jsem se v mládí smála,vyrůstala s ním a prožívala největší dobrodružství mi najednou hleděl do očí. V ústech mi vyschlo. Žaludek se mi stáhl a já si div nerozkousla ret.
"Hermiono, vysvětlíš mi proč u sebe doma schováváš smrtijeda?!?" zařval na mě Harry. Zadržovala jsem slzy. Nemohla jsem mu to říct. Když mu řeknu že jsem se zamilovala do smrtijeda tak to bych si koupila jednosměrnou jízdenku do Azkabanu. V úmyslu Harrymu odpovědět jsem otevřela ústa která jsem ihned zase zavřela. Tohle se několikrát opakovalo dokud jsem se neodvážila to ticho prolomit. "Zamilovala jsem se do Draca!!"

zařvala jsem přerývaně. "Jsi buď se mnou nebo proti mě!!" Harry na mě překvapeně pohlédl. Tohle opravdu nečekal. "No víš Hermiono..." zašeptal. Tohle se mi nelíbilo..."nemůžu být proti tobě,ale když vám pomůžu tak budem mít průser oba." já to věděla...on mi nepomůže. Už dál jsem nemohla udržet své slzy které začali téct proudem. Pozvedla jsem hůlku směrem k Harrymua šeptla "pectrificus totalus" Harry najednou stál přimražený na místě. Draco zalapal po dechu a vyprostil se z Harryho sevření. Objal mě načež jsem mu položila hlavu na rameno kterou jsem smáčela svými slzami.
Po chvíli jsem ho pustila a otočila se k Harrymu. Stál pořád na stejném místě,ve stejné poloze,se stejným výrazem. Se stejným vyděšeným a hlavně zklamaným výrazem. Věděla jsem že ho zklamu,ale jinak to nšlo. Už poněkolikáté jsem v tento den propukla v pláč. Objala jsem Harryho,dala mu pusu na čelo a tichounce zamumlala
"Harry...Snad se ještě někdy uvidíme....Všechny pozdravuj, a ty víš že všechny vás moc miluju. Sbohem.."

Vytáhla jsem mu Dracovu hůlku z kapsy,chytla Draca za ruku a přemístila se. Objevili jsme se na odlehlé mýtině u lesa. Nikde nikdo. To je dobré znamení...
Došli jsme s Dracem hlouběji do lesa. Až teď jsem si uvědomila jaká mi je zima. Měla jsem k jenom tenoučký svetýrek a ošoupané džíny. Draco na tom nebyl o moc líp. Jeho černá mikina byla letní a tepláky taky moc nehřáli. Zahrabala jsem v kabelce a vylovila nějaké teplé oblečení. Jak jsme si oblékli kabáty tak jsem rovnou vyndala i malý stan který nosím pořád radši sebou. Po chvilce jsme ho s Dracem postavili. Dopadla na nás únava dnešního dne takže jsme zalezli do stanu.

Draco

Vešli jsme do stanu a sedlo si do rohu. Hermiona se ke mě přivinula a já ji pevně objal v pase. Trochu se ještě pohrabala v tašce a vyndala pletenou deku. Oba nás s ní zakryla a zanedlouho usla. Já jsem ji ihned následoval do té kouzelné říše snů.

Ráno jsem se probudil příjemně vyspale. Chtěl jsem vzbudit i Hermionu ale ta na místě kde včera usíbala,dneska nebyla. Začal jsem šílet. Sakra kde může bejt?! Co když se jí něco stane?! Musím ji najít!!
Rozběhl jsem se a prozkoumal okolí kolem stanu. Několikrát jsem i volal její jméno jestli se neztratila,ale žádná odpověď. Po hodině hledání jsem našel jenom její hůlku za nedalekým stromen.

Zdravím Amigos!
Neukamenujte mě za ten konec ale já musela😁
Ten Harry mě mrzí ale Mia se musela s nim rozloučit.
Dále se omlouvám že tento díl vydávám takhle pozdě ale několikrát po sobě jsem to přepisovala ( nějak se mi to nezdálo no...:D) potom se mi 900 slov smazalo....Jako naschvál :D
Jo už se pomalu ale jistě blížíme ke konci...
No už moc protahují takže....
Adios Mučačos!