V lásce je dovoleno všechno

Kapitola 18- Mrtvá či živá?

Draco

Koukal jsem na ní jak tam leží v kaluži krve. Slzy se mi drali do očí a já tomu nemohl uvěřit. Spalovala mě touha si něco udělat. Nedokázal jsem nic cítit. Jak se to mohlo stát? ale ty víš jak a proč... Našeptával mi temný kousek v mé hlavě. TY za to můžeš, to kvůli TOBĚ je mrtvá!  Rozeběhl jsem se k oné osobě na zemi a tiše plakal. "C-CO JSTE JÍ TO UDĚLALI!" Začal jsem řvát po všech co byli v místnosti. "Co jsem to já udělal..." Zašeptal jsem si najednou spíš pro sebe. Harry se ke mě sklonil jako by mi chtěl něco říct, ale bystrozor po něm natáhl rukou a chystal se ho odvést pryč. Harry se ale vzpíral. "Nechte mě! Musím ještě něco říct! DRACO POSLOUCHEJ! H-" Dál to už nedořekl, protože ho bystrozor přemohl, zacpal mu pusu a odváděl ho pryč. Ron se mu snažil pomoct, ale znenadání se za ním také objevil další bystrozor a odváděl ho také pryč.

Zůstal jsem tam jenom já a ona. Jenom já a zbytek co z ní  zbyl. Další tři bystrozorové se už jenom chystali kdy se na mě vrhnou. "Počkejte ještě chvíli prosím..." Řekl jsem tichým, vyrovnaným a ledově klidným hlasem. "Jak se to stalo?" Musel jsem to vědět. Musel jsem vědět kdo, nebo co jí udělalo tohle. Jaká zrůda to mohla udělat někomu jako je ona. To právě ty jsi jí to udělal... Už zase mě ten kus v mé hlavě tak týral. Všichni na mě mlčky koukali. Jakoby nevěřili že ten smrtijed, který utekl z Azkabanu má nějaké city. Těžce jsem to pořád rozdýchával. Je to jenom noční můra, je! prostě je!  zkoušel jsem se štípat jestli by ta myšlenka nemohla být pravdivá. Nic. Pořád jsem u ní klečel a po tváři se mi kutáleli slzy. 

"No víte..." Bystrozor se  nejdřív odmlčel jakoby si nejdřív musel uspořádat v hlavě jak to řekne. "Ten Potter na nás začal řvát jako by ho na nože brali, tak jsme otevřeli dveře a ona krvácela, no takže jsme jí chtěli pomoct, ale Potter nám mezitím utek a-" Zasekl se jako by to nechápal. "-A no, našli jsme ho v další chodbě kde napadl nějakou náměstkyni. Dovedli jsme ho tedy znovu sem Byl to hlupák sám proti pěti bystrozorům..." Posměšně si odfrkl ale pokračoval vážně dál."No začal jančet a klekl si před tu holku a chtěl si s ní naposledy promluvit. Skočili jsme se teda ještě podívat a zkontrolovat jí tep, ale nejevila žadný známky života. Nedýchala, srdce ji nebylo, nemohli jsme ji už probudit, zkoušeli jsme všechno... Prostě se asi zabila sama." V tu chvíli mě přemohl nával vzteku a já se naštvaně postavil. Ruce se mi třásli a ja na něj začal nepříčetně řvát. "ONA-ALE-NENÍ-MRTVÁ!"

Není. Nemohla. Nepřipouštěl jsem si pravdu která bila do očí.Otočil jsem se na ní a pozoroval potůček krve, který měla pod sebou. Ona mi umřela. Já jsem ji zabil Za všechno můžu já. Bystrozorové se chystali mě už odvést. Já jsem se ale naposledy k ní sehnul, políbil ji na čelo a tiše zamumlal. "Brzy se uvidíme...Slibuju..." Otočil jsem se k bystrozorům a usmál se. Oni se na mě dívali jako na blázna. Sáhl jsem si za pásek a vytáhl hůlku. Oni jenom strachem poskočili dozadu a také je pevně hůlky vzchopili vzhůru. "Opovaž se něco zkoušet- Nebo tě budeme muset zabít!" Vyhrožoval mi jeden z nich. "Ale to vůbec nebude zapotřebí pánové.."

Úplně s klidem jsem se jim podíval do očí, a namířil si svou hůlkou ke krku. Zavřel oči a odpočítával si v duchu čas kdy, umřu.

Hermiona

Asi před půl hodinou.

"Takže si to Harry zrekapitulujeme. Já se tímhle železným předmětem říznu do břicha aby to vypadalo jako vážné zranění. " Zvedla jsem ostrý předmět který byl až doteď částí železné postele. "Ty potom na ně zavoláš, že se mi něco stalo, oni otevřou dveře, ty vyběhneš ven na chodbu, někomu- to je jedno komu hlavně někomu, a nenápadně! ukradneš hůlku, začneš se tam s tím někým prát, ale hlavně jako mudla! Musíš do něj strčit nebo ho uhodit! Ten dotyčný nesmí vědět že si mu tu hůlku vzal! Bystrozorové tě dopadnou, odvedou tě zpět ke mě, ty nenápadně zamumláš to kouzlo co jsem tě doteď učila prostě mě omráčíš na těch pitomejch patnáct minut a vuala! To kouzlo umožní, že se nebudou moct jevit jakékoliv známky života. Nebudu moct dejchat a nebude mi tlouct srdce. Budou si myslet že jsem mrtvá! Budou mě chtít někam odnést, ty budeš jakože psychicky na dně z toho že jsem umřela, budeš si se mnou chtít naposledy promluvit, já se v tu dobu už asi zbudím měla bych být tak patnáct minut bez známek života. A pak se mě dotkneš a přemístíme se a najdeme Draca!"

Harry se na mě chvíli díval a usmíval se. Byl to moc dobrý plán a já věděla že nám vyjde. "Ach..To jsem si oddech nevím co by jsme tady bez tebe dělali Mio! Jsi opravdu génius!"

*********

Za nedlouho šlo všechno podle plánu.Já se řízla do břicha, Harry začal řvát o pomoc. Když se už konečně ty železné dveře otevřeli, Harry vyběl ven a s malým náskokem si to mířil po chodbě. Já jsem to všechno slyšela. Tři bystrozorové si to hnali za ním a po pěti minutách ho sem znovu dovedli. V tom přešel všechen zrak na mě a Harry mezitím řekl bezchybně ono kouzlo. Snažila jsem se udržet klidnou tvář a nedýchat, když v tom jsem doopravdy ztratila vědomí.

Draco

Naposledy jsem na ni pohlédl. Byla krásná jako anděl bez křídel. Ukápla mi jedna osamocená slza a ji si pro sebe tichounce zamumlal. "Slibuju..." Pak už jsem jenom řekl to co každý nejméně očekával. "Avada Kedavra!" Přišlo mi to tak rychlé. Dokonce rychlejší než usínaní. Zelené světlo ozářilo celou místnost. Zavřel jsem oči které jsem už nikdy neotevřel. Pusu semkl do přímky a dopadl na zem. Poslední moje myšlenka byla jak se v nebi uvidím s moji milovanou Hermionou.

Zdravím Amigos!

Chtěla jsem jen říct ž se stěhuju na druhou část zeměkoule. Stopro totiž asi máte chuť mě tak trošku zabít. No ale berte na vědomí že jsem to měla v úmyslu celou dobu a nehodlala jsem to měnit. Chtěla jsem napsat sice už epilog ale nějak se to sem nevešlo. No Mia ježivá :) Takže hurá ne? Chtěli jste Miu živou tak jsem vám vaše přární tedy splnila. Ne opravdu nejsem sadista. Fakt ne. Ano taky jsem u toho brečela. Ne nejsem normální já vím. A prosím, nenadávej mi tolik.

Ještě než mě všichni začnete hejtovat jak jsem blbá hrozná atd. tak chci říct že ten epilog bude zítra. Tedy už úplně poslední díl.
Začnu psát novou dremione ale už ne tak tragickou. Hlavně nezoufejte! Sami jste viděli jak jedna kapitola může všechno obrátit! No chtěla bych ještě všem poděkovat za tu podporu, je vás hrozně moc :)
Prostě 2K přečtení!! Jste úžasní!!
Už skoro naposledy Adios Mučačos!