V lásce je dovoleno všechno

Kapitola 15-Disciplinární řízení

 Hermiona

Ráno mě probudili hlasy. Ne Dracův hlas ale nějaké cizí hlasy. Začala jsem vyšilovat tak jsem se chtěla zvednout. Udělala jsem pár krků a nahlédla ven. Stáli tam tři bystrozorové a byli zabraní do jejich ponuré konverzace. Ale ne....Jestli mě tady najdou tak najdou i Draca...Co teď? 

Vytáhla jsem hůlku z kapsy a potichu zamumlala kouzlo na zneviditelnění stanu. Uspěšně jsem si oddychla a popošla dozadu. Naneštěstí jsem šlápla na ztrouchnivělý klacek, jehož zvuk se rozlehl po nedalekém okolí. Nasucho jsem polkla a koukla na bystrozory. Ti na mě pohlédli a rozeběhli se mým směrem. Začala jsem utíkat. V běhu mi musela vypadnout hůlka,protože jsem ji najednou neměla na místě kam jsem si ji před chvílí dávala. Tohle byl můj konec.

Po chvíli nekonečného běhu jsem už nemohla. Bystrozoři mě začali dohánět. Slyšela jsem jejich křik za zády. Najednou jeden bystrozor začal říkat nebezpečná kouzla. Nohy jsem necítila, docházel mi dech a já myslela jen a jen Draca. Na jeho šedé oči, úchvatné plné rty... Jeho úsměv mě naplňoval až do té chvíle kdy mě zasáhlo kouzlo a já odlétla několik metrů opodál. Do hlavy mi vstoupila palčivá bolest a já se propadala do říše temnot.

*********

Asi po několika hodinách jsem se probudila v temné místnosti bez oken. Hlava, ruka vlastně celé tělo mě bolelo a já si povzdechla. Bez hůlky. Bez Draca. Bez naděje. Nevěděla jsem co dál. Nevěděla jsem kde jsem, kde je Draco. Byla jsem odříznutá od světa. Snažila jsem se rozdýchat to rozrušení a přemýšlela. V Azkabanu být nemůžu, to je kravina. Tím pádem jsem někde na ministerstvu. Teda asi. Zvedla jsem se a strachem se mi třáslo celé tělo. Zadržovala jsem slzy bolesti a popošla kousek dál do temnoty. Snažila jsem se nahmatat zeď ale marně. V neustálém tichu se ozvalo tiché odfrknutí. Rozbušilo se mi strachem srdce. 

"Haló je tu někdo?" zoufalost se z mého hlasu přímo odrážela. Nic se ale neozvalo. Můj přerývaný dech se odrážel od stěn. Pak najednou se někdo začal smát. Instinktivně jsem se rozběhla a hledala nějakou cestu ven. Doběhla jsem ke zdi a poslepu hledala nějaké dveře. Nějaký jiný povrch,kliku nebo tak něco. Nikde nic. 

Běžela jsem dál podél stěny dokud jsem o něco nezakopla a nespadla tvrdě na obličej.Zaklela jsem a doufala že jsem si nic vážného neudělala. Chvíli jsem tam jenom tak seděla a dumala co budu dělat dál dokud mě nevyrušil hlas hned vedle mě "Když o mě zakopneš tak se snad aspoň omluvíš ne?" Ironie a posměch se osoba ani nesnažila zakrýt. Ta osoba musela mít asi nějaké zranění nebo tak, nebylo ji vůbec rozumět. Spíš to bylo takové přiškrcené žvatlání ze kterých jste si musely domýšlet zbývající slova. Ucouvla jsem dozadu a neměla slov. Co bych mu na to měla odpovědět? Ptala jsem se sama sebe. "Neumíš mluvit nebo co?" hlas zazněl znovu, ale nebyl to ten ironický hlas byl už trochu naštvaný jako bych udělala něco necudného. 

"Kdo jste?" Vykřikla jsem do tmy. "Ty se vážně ptáš kdo jsem? Já se za tebe přimluvím protože se cítím provinile a ty potom nepoznáš ani můj hlas? To vážně Mio?" Rozchechtal se a já si najednou uvědomila kdo na mě mluví. 

Spadl mi kámen ze srdce, obejmula jsem Harryho a oddychla si úlevou. "Jak ses sem dostal Harry?" Řekla jsem otázku která celou dobu visela ve vzduchu. "No..." odmlčel se na chvíli "nevěděl jsem kam si šla ,ale nikdo mi to nevěřil. Myslely si že ti napomáhám a teď jsem tady. Chtěli mě dokonce poslat do Azkabanu ale nakonec Starostolec odhlasoval že by to byla kravina, že budem pokračovat příště takže jsme na ministerstvu a čekáme na další řízení. Ron se nás z toho nějak pokusí vysekat." 

Pokusil se o úsměv ale vznikla z toho jenom taková gimasa. Povzdechla jsem si. Aspoň že je Draco v pořádku. Teda doufám. Chytla jsem Harryho za ruku a hlavu si opřela o jeho rameno. Nějak se to vyřeší. Musí. Slza mi stékala po tváři až na Harryho rameno. Zachvěl se a jemně mě obejmul. Já se neudržela a propadla v pláč.  "To bude dobrý Mio...Neboj" Chlácholil mi do ucha Harry. Najednou mi připomněl Draca. Skousla jsem si ret a sem tam si povzdychla. Znovu jsem si lehla na Harryho rameno a oba jsme usli opření o ledovou stěnu.

Vzbudil nás až světlo a řev neznámého bystrozora. "HEEJ! Vy dva vstávejte máte řízení" Nemohla jsem dýchat. Nevěděla jsem co říct. Ani se pohnout najednou nešlo. "Slyšíte mě?!" Zasyčel bystrozor podruhé. Jeho hlas se odrážel od stěn jako ten můj a já neochotně vstala. Harry udělal to samé a šouravým krokem jsme došli k osobě u dveří. Bystrozor nás odvedl do výtahu který se po chvíli rachotivě zavřel. Sjeli jsme asi o pár pater výš a dveře se znovu otevřely. Přišla asi pětice bystrozorů a ti nás společně dovedli k velkým železným dveřím. Zalapala jsem po dechu. Ukápla mi slza načež mi Harry stiskl ruku. Pohlédla jsem na něj a našla v jeho očích naději. Ano, vždyť máme naději! Nevzdávej se Mio!  Podívala jsem se na Harryho a nepatrně na něj mrkla. Trochu se pousmál a já věděla že se z toho dostaneme.

Železné dveře se rázem otevřeli a my oba ztuhli. Všichni se na nás ze shora dívali jako na vrahy. Jakoby jsme udělali něco hrozného. Nasucho jsem polkla a vyrazila s Harrym dopředu. Soudce se na mě podíval skrz brýle a posměšně si odfrkl. "Tak ať to máme co nejdřív z krku" Řekl si spíš pro sebe. Celý Starostolec se postavil. "Dobrý den" Zařval soudce na celý sál. "Dobrý den" Řekli všichni sborově. "Tímto, předvádím obžalované Hermionu Jean Grangerovou a Harryho Jamese Pottera, za utajování jednoho z nejnebezpečnějších smrtijedů- Draca Malfoye. Souhlasíte?" Otázal se nás soudce.

Harry chtěl něco říct ale já ho přerušila. "Já ano ale Harry ne!" Můj hlas se rozezněl po celém sále. Všichni na mě pohlédli. Věděla jsem že můžu mluvit jenom když mě vyzvou ale já nemohla mlčet! Nervózně jsem si skousla ret a čekala co mi na to řeknou. "Tím se tedy chcete přiznat slečno Grangerová?" Vyletělo mu obočí do výše a já se nemohla škodolibě pousmát. "Ano přiznávám. Skrývala jsem ho u sebe doma a chtěla s ním utéct. Harry mě chtěl zastavit ale nedokázal to. Takže jeho musíte pustit. Na tom trvám." Všechny jsem překvapila. Vlastně i sebe. Vyzvedla jsem bradu do výše a čekala na rozsudek. Bylo mi jasné že to nebude nic pěkného, ale schovávala jsem u sebe smrtijeda...Tak co bych chtěla? 

Celý starostolec se na mě vyjeveně díval jakoby pořád nevěřil tomu co jsem řekla. Nakonec se soudce prudce nadechl a promnul si ruce. "Kdo je pro odsouzení obžalovaného- Harryho Jamese Pottera?"  Snad deset lidí z padesáti zvedlo ruku. Já jsem se usmála. Věděla jsem že Harryho nepotrestají. "A kdo je pro Pottero sproštění viny?" Hrozně moc lidí zvedlo ruce takže to bylo jasné. "Joo" Zaradovala jsem se tiše a Harry se nedokázal neusmívat. "A kdo je pro odsouzení Hermiony Jean Grangerové?" Mě i Harrymu úsměv z tváře ihned zmizel. Oba jsme věděli že jde do tuhého.

Zdravím Amigos! Chci se omluvit že jsem dlouhou dobu nevydala žádnou kapitolu ale potřebovala jsem oddech. Potom bych chtěla všem poděkovat! Jste úžasný! 1.7k!! Vy jste se zbláznili! Furt zírám na obrazovku a říkám si kde se stala chyba :D No nic budu muset na Wattpad napsat stížnost. :DD Dále bych chtěla upozornit že jsme skoro u konce takže promiňte. Jo a chtěla bych psát novou povídku jakože zase dremione a že by si Draco bral Astorii Greengrassovou a najednou b se tam nějak připletla Hermiona a tak... Myslíte že by to bylo dobrý? Prosím do komentářů mi pište jestli jo nebo ne, potřebuju to vědět :) No už jsem se omlouvala io děkovala takže další díl bude co nejdřív! Vote a komentíky vždycky potěší! Taaakže Adios Mučačos!! :)