V lásce je dovoleno všechno

Kapitol 5-Velké rozhodnutí

"Lumos!".Podívala jsem se po nohy a
Nemohla jsem tomu uvěřit.V krvi tam ležel Draco Malfoy .

Hermiona

Měla jsem dvě možnosti,buď hned půjdu na ministerstvo a nahlásím ho nebo schovám u sebe doma a budu riskovat že mě načapají Ihned jsem se rozhodla pro tu první část když jsem si ale všimla že se pohnul a zajíknul bolestí. Podívala jsem se na něj pořádně a uviděla jeho nohu ze které pořád vytýkala krev.Měla jednu velikou ránu po zasažení nějaké kletby.Nemůžu ho jít zachránit Ohrozím tím sebe.NE! On by to pro mně taky udělal.Ale zase mi říkal mudlovská šmejdko....to je dilema!Jo vezmu ho dovnitř ale jenom ho uzdravím a zeptal se ho na pár otázek

Rozhodnutá jsem Draca odtáhla k sobě domů.Muselo ho stát hrozné usilí aby se sem přemístil.Ale proč se přemístil ke mě? Pořád dokola jsem si kladla tuto otázku.
Draca jsem položila na pohovku a podívala se pořádně na tu jeho poraněnou nohu.Zblízka to bylo ještě horší.Všude byla krev která nešla vůbec zastavit.Ta otevřená ráno byla příšerná,tak jsem použila kouzlo na zacelení rány a seběhla jsem do kuchyně pro lektvary.Našla jsem ještě trochu lektvaru pro dodání krve,na utlumení bolesti,na spánek a mast na jizvy.

Donesla jsem je ke stolku hned vedle pohovky.Jenom jsem ke Dracovi přišla,otevřel oči a bolestí zasténal.Podíval se na mě a jako by se mu zatajil dech.Jeden druhému jsme se dívali do očí.Jak se na mě díval tak mi přišlo jako by se jeho zářivě šedé oči vpíjeli do mysli.Při tom pohledu mi přišel svět o poznání lepší...
Ach ty oči a ty plné rty jsou jako čerstvě natrhané maliny,jeho zářivě platinové vlasy byly snad světlejší než si pamatovala a nemohla se od něj odtrhnout.Ne!Je to Malfoy,Hermiono!Ten není hezký ani sladký,vůbec!

Přišlo mi to jako bych se probudila z transu.Otřepala jsem se a chtěla vzít lektvar ale jeho ruka mě najednou zastavila.Poskočilo mi srdce a otočila jsem se na něj."Děkuji.......nemusela jsi to dělat............máš to u mě Grangerová" Řekl polohlasně a znovu zaskučel bolestí.Ustaraně jsem se na něj podívala a podala mu lektvar na doplnění krve.Neochotně si ho ode mě vzal a napil se,polkl a nedokázal zakrýt znechucení.Už ale nebyl tak bledý a vypadal o poznání zdravěji.Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.Podala jsem mu lektvar proti bolesti a vzal si ho.Několikrát polkl a oddychl si úlevou.
Sice už bylo vidět ze nohu tak nepropíná ale bylo vidět že dýchá nepravidelně.Zděšeně jsem se na něj koukla."Děje se ...snad něco.... Granger-"ani to nedořekl a rozkašlal se ale hned zase přestal,vyjekl totiž bolestí a já hned věděla co mu je.Rozepla jsem mu košili a uviděla nateklou bouli těsně pod srdcem.Zlomené žebro,přesně jak jsem si myslela.
Kouzlem jsem mu sundala košili a dostala jsem výhled na jeho krásné svalnaté tělo.Úplně jsem se rozplývala a až po chvíli se zase vrátila do reality.Kouzlem jsem mu kost narovnala a nechala srůst.Jenom to ruplo a Draco potichu zaskučel.
Nakonec jsem mu dala vypít už poslední lektvar na spaní.Když se napil tak mu víčka klesla a hned usnul.Donesla jsem mu deku kterou jsem zakryla a pod hlavu mu strčila polštář.
Podívala jsem se na hodiny které ukazovali 0:32.Dolehla na mě únava a já jsem si sedla vedle Draca a hned usla.

Draco

Přemístil jsem se před její dveře.Ona byla moje jediná naděje.Objevil jsem se před jejímy dveřmi a pocítil palčivou bolest pod srdcem.Začalo se stmívat a já stratil vědomí.

Probudil jsem se až na gauči.Nevěděl jsem kde jsem a doufal že mě Hermiona neodnesla na ministerstvo. Začal jsem být zoufalý když ale najednou přišla s rukama plnýma lektvarů,položila je vedle mě posadila se na okraj gauče.Usmála se na mě a zadívala se mi do očí.Najednou jako by všechna bolest ustala.Její oříškově hnědé oči se mi vryly do paměti.Ach,ty krásné kadeřavé vlasy,ty oříškové oči a ty rty které bych nejradši ochutnal.
Nechápu jak jsem ji mohl nazývat mudlovskou šmejdkou.
Za tohle jsem otce nesnášel.když jsem byl malý pořád mi opakoval že kouzelníci s nečistou krví si nejsou rovni s těmi co ji mají čistou.

Teď ale vím že to není pravda.Hermiona je ta nejchytřejší čarodějka kterou jsem kdy potkal.Není něco s čím by si neporadila.Je hrozně okouzlující...

Všiml jsem si že se chtěla natáhnout pro lektvar ale to už jsem chytil její ruku.Lekla se a zděšení v jejím obličeji nedokázala zakrýt.Pousmál jsem se a řekl přerývaným hlasem."Děkuji.....Nemusela jsi to dělat.....máš to u mě Garngerová" Tak moc jsem ji chtěl říct Hermiono ale ne co by si o mě pomyslela....
Když mi dala dva lektvary po kterých jsem se málem pozvracel,tak se potom natahovala pro lektvar na spaní ale najednou se na mě podívala zděšeně koukala."Děje se....snad něco....Granger-" Začal jsem kašlat když mě začalo píchat pod srdcem a já to nevydržel a musel vykřiknout.
Ona se na mě jenom podívala jako by to čekala a rozepla mi košily.Byla tam boule která mi přišla čím dál tím větší.Hermiona mi ale kouzlem odstranila košili a zasněně se podívala na moje tělo.Musel jsem se pro sebe trochu usmát.Otřásla se a mávnutím hůlky mi kosti okamžitě srostly.Jenom to ruplo a já slabounce zaskučel.Doufal jsem že to neslyšela.
Podala mi lektvar na spaní a já ho ochotně pijmul.Párkrát jsem si lokl a podal lektvar Hermioně.Víčka mi začala klesnout a já se s radostí ponořil do říše snů.

Takže tady to pojatý z obou pohledů doufám že vám to nevadí a že pochopíte že to je myšleno v tu samou chvíli (Já vim ze to chápete ale stejně to radši napíšu)
Přijde mi totiž lepší když sem tam si to představitel jak se cítí z obou stran.
Doufám že se vám tato kapitola aspoň trochu líbila,předem se omlouvám za nějaké ty chyby a prosím zanechte komentář se svým názorem