Špatná strana

Pomsta za krev

„Ale no tak," žadonila jsem. „To mi přece nemůžeš udělat!"

„Ne? Sleduj," řekla s pomstychtivým úšklebkem moje nejlepší kamarádka. Zmijozelku v sobě nezapřela.

„Becky," prosila jsem dál a dělala na ni psí oči. Doufala jsem, že to zabere.

„Co z toho budu mít?" zeptala se zamyšleně a pozorovala moje reakce. Něco za něco. Typické.

„Hm..." zamyslela jsem se. „Dohodnu ti rande s Dracem." Perfektní výměnný obchod!

„Tak fajn, ty vyděračko jedna!" neodpustila si Rebecah rýpnutí. Věděla jsem to. Dracovi neodolá nikdo.

Nemůžu říct, že tohle jsem nechtěla. Těšila jsem se na to. Na den, kdy se konečně pomstím. Už dávno jsem si všimla jak moje „milovaná" sestřička pokukuje po Ronaldovi Weasleym. Naneštěstí on je takový trol, že si toho nevšimnul. A to mi hrálo do karet. Perfektní plán, který nemohl ztroskotat.

Rebecah je pěkná štíhlá blondýnka. Přestoupila do Bradavic v třetím ročníku z Krásnohůlek, když se s rodiči přestěhovala do Anglie kvůli jejich práci. Becky má platinové vlasy o odstín tmavší než můj adoptivní bratr. Krásný souměrný obličej, perfektní postavu, dokonalé nohy ale co je hlavní, je to přesně Weasleyho typ. Becky je sice zmijozel každým coulem, ale co by neudělala pro rande s Dracem?

Byl pátek odpoledne. Rebecah vypadala naprosto nádherně a dokonale. Zatočila se přede mnou, čímž si žádala o pochvalu svého zevnějšku. Spokojeně jsem pokývala hlavou. Měla na sobě přiléhavé červené šaty, které přesně kopírovaly její dokonalou postavu. Boty měla na podpatku, zvýraznilo to její dlouhé nohy.

Věděla jsem, že až Snape zjistí, o co se jedná, mohla bych dostat další pokárání. Případnou ztráta bodů, pokud by se to zvrhlo na boj s magií, jsem přehlížela. Nevím sice, proč mi vrátil mou hůlku tak brzy, ale nehodlala jsem to zjišťovat. Nehodlala jsem mu za to ani děkovat.

S myšlenkami na Severuse Snapea jsem vyšla po boku Becky na školní dvůr. Měly jsme v plánu se procházet školními chodbami, dokud je nepotkáme. Nemusely jsme chodit dlouho. Na celou trojku jsme narazily asi po deseti minutách smíchu. Stáhla jsem kamarádku za roh a rychle jí upravila drobné detaily jako přehozený pramínek vlasů a poslala ji do boje.

Becky rázně vykročila a už si to šinula přímo k Weasleymu. Neohlížela se, aby mě neprozradila. Kdyby mě trojlístek viděl, bylo by jim jasné, odkud vítr vane. To jsem nemohla dopustit. Můj malý nevinný plán musel vyjít.

Becky se poslušně přivlnila k Ronaldovi, vzala jeho obličej do dlaní a vášnivě ho políbila. Hermiona na ten výjev zírala s otevřenou pusou a nehodlala věřit svým očím. Stejně se tvářil i Harry. Magie zná mnoho možností jak ublížit, ale bez ní, je to od zmijozelů překvapivější.

Vyběhla jsem zpoza rohu a doklusala až k nim. Odtrhla jsem svou kamarádku od Weasleyho. Becky si znechuceně otřela ústa do kapesníčku, který jsem jí nabízela. Prohlédla si zkoprnělé trio kritickým pohledem a ušklíbla se.

„Hermiono, řeknu ti, líbá příšerně," pronesla zcela klidně k mojí sestře. Neubránila jsem se úsměvu. Hermioně vhrkly do očí slzy.

„Ale no tak, snad se tady nerozpláčeš," popichovala jsem ji s radostí.

„Buď ticho Grangerová!" upozornil mě Potter a objal Hermionu. Přistoupila jsem k němu nebojácně blíž.

„Donuť mě," hlesla jsem mu blízko u obličeje, pohrdavě si odfrkla a udělala krok zpět. Na rty se mi vrátil úsměv, který jasně dával najevo, kdo je tady v přesile. Nebelvíři to nebyli.