Špatná strana

Boj o Bradavice

Stála jsem u znehybněné vrby mlátičky, když se v Prasinkách ozval alarm, oznamující někoho, kdo se přemístil. Nevěnovala jsem tomu moc pozornosti. Stačilo, aby kdokoli otevřel jen dveře, a ječivý alarm se znovu spustí.

Čekala jsem dlouho. Když mi došlo, že nikdo nepřijde, sáhla jsem do kapsy jeansů a vytáhla falešný galeon. Nápis, který byl na jedné straně ještě před asi třemi hodinami, nahradil jiný. Harry v Bradavicích.

„Do hajzlu," zaklela jsem a poklusem se vydala zpět do hradu. Ve vzduchu byl cítit pach bitvy. Bitvy, která se nesporně zapíše do dějin a ve které budou hrát ústřední roli Bradavice. Spěchala jsem, jak jen jsem mohla. Musela jsem ho najít a říct mu kde je Vold... však každý ví. Nebo ne.

Změnila jsem směr. Vyběhla jsem po točitých schodech a bez zaklepání vtrhla do ředitelny.

„Obávám se, že se budete muset vrátit za dveře a zaklepat." Ani nezvhédl a dál si cosi psal na svém stole.

„Přestaňte hrát to divadlo Snape! Potter je v Prasinkách. I když teď už nejspíš přímo tady na hradě!" vychrlila jsem ze sebe a očekávala pochvalu.

Neřekl ani slovo. Vstal a rychlým krokem vyšel z ředitelny. Ozvalo se tiché zatroubení, které ohlašovalo studentům, že se mají sejít ve velké síni. Stále jsem šla za ním. Plášť se za ním věrně kroutil a vlál. Dokonale kopíroval Snapeovy pohyby.

Vešel do velké síně. Nikdo ze studentů ani nedutal. Zůstala jsem skrytá před síní. Instinkt mi napovídal, že tak to bude lepší.

„Mnozí z vás jsou jistě udiveni, proč jsem vás sem svolal v tuto hodinu," začal. „Dozvěděl jsem se, že dnes v podvečer byl v Prasinkách viděn Harry Potter. Pokud," řekl výhrůžně, „se někdo pokusí, z řad studentů, či profesorského sboru, panu Potterovi pomáhat, bude potrestán způsobem odpovídajícím vážnosti svého provinění. Bez výjimky. A za každým, komu se prokáže, že o těchto událostech věděl," významně pohlédl na McGonagallovou a Křiklana, „ale neoznámil je, bude naloženo jako se stejně provinilým." Ve velké síni se rozhostilo ticho. „Nyní, vyzývám každého, kdo má o pohybu pana Pottera nějaké informace, aby ihned vystoupil vpřed." Ticho. Ozývalo se jen praskání ohně a nic víc. Ani kroky ani šuškání, nic.

Podívala jsem se dovnitř a na maličký okamžik se střetla s pohledem nynějšího ředitele. Pak se všechno stalo moc rychle. Ozvalo se nevěřícné vzdychnutí a z jedné z řad vystoupil Potter. Nevěřila jsem vlastním očím. Studenti začali štěbetat a tak jsem neslyšela co Harry Snapeovi říká, ale pak... kolem mě prošlo několik kouzelníků a čarodějek, evidentně z řádu.

Jeden z bystrozorů se na mě zkoumavě zadíval. Rozzářeně jsem se usmála a šťastně vzdechla. Mrknul na mě. Jen co se otočil zády, jsem si naštvaně ulevila.

„... on. Řekněte jim všem, jak to bylo. Jak jste se mu podíval do očí, muži, který vám věřil a zabil ho. Řekněte!" Snape vytáhnul hůlku a McGonagallová Pottera zaštítila vlastním tělem s hůlkou taktéž připravenou k boji. Vyslala pár útočných ohnivých kouzel. Snape se jen tak, tak dokázal zaštítit Protegem. Některá odklonil tak, že zasáhla Carrowovy. Pak se Snape proměnil v netopýra a vyrazil oknem ven.

„Ne," hlesla jsem. Místnost naplnil jásot. Otočila jsem se na patě a než se stihlo rozpoutat peklo, už jsem byla na pozemcích. Nevěděla jsem kam jít. Musíš se vrátit a udělat to, co jsi chtěla udělat původně. Musíš jít za Potterem! Domlouvala jsem si.

Rozběhla jsem se zpět. Vběhla jsem do velké síně. Nikdo tam nebyl. Pohled mi zabloudil k oknu, kde zela díra, kterou by proletěl větší netopýr.

„Sakra!" Kolem školy se tvořila modrá kupole magie. Přeběhla jsem k oknu. Na školním dvoře stáli dospělí kouzelníci. Učitelé i členové Fénixova řádu a z jejich hůlek vycházela ona modrá magie.

„Sakra!" zopakovala jsem. „Magický štít." A ne jen tak ledajaký. Skrýval v sobě protego, Fianto Duri a ještě další ochranná kouzla. Na hradbách stály kamenné oživlé sochy. Celý hrad chránil své obyvatele. Spojením těchto kouzel vznikne něco jako stěna, přes kterou neprojdou mozkomorové, a když se o to pokusí člověk, kouzelný štít ho promění v popel. Jak se odtud dostanu?

Studenti, kteří byli stále ještě ve škole, pobíhali po chodbách, a buď se snažili pomoct, nebo z hradu co nejrychleji vypadnout. Vyběhla jsem na hradby mezi kamenné strážce a prokličkoval mezi nimi. Famfrpálové hřiště bylo v troskách a vysoké tribuny byly v plamenech a jedna po druhé se kácely k zemi. Všechno se dělo moc rychle.

Rozhlédla jsem se a uviděla jsem paprsek jasného modrého světla. Narazil na bariéru a po chvíli ji zničil. Už jsem nehodlala otálet. Nechtěla jsem nikoho z obránců hradu zabít. Tedy prozatím. Kličkoval jsem, jak to jen šlo. Měla jsem jediný cíl. Najít Harryho Pottera.

Běžela jsem po schodech. Otočila jsem hlavu, abych zjistila, jestli mě někdo nesleduje. Narazila jsem. Náraz mě posunul jen o pár centimetrů dozadu. I to ovšem stačilo na to, abych šlápla na kraj jednoho schodu a skutálela se dolů.

Pak se to stalo. Vlezl mi do hlavy. Rhis, je to důležité. Nesmí přijít do Chroptící chýše. Harry Potter tam nesmí přijít. Věřím, že se rozhodneš správně. Věřím ti. Rhis on nesmí... Uťala jsem spojení s profesorem Snapeem. Velice mi pomohl. Teď vím kde hledat Temného pána.

Posadila jsem se a chytila jsem se za bolavou hlavu.

„Au," pronesla jsem, když jsem si sáhla na modřinu na obličeji.

„Jsi v pořádku?" Nade mnou se skláněl Potter. V odrazu na jeho brýlích jsem viděla, jak se mi zablesklo v očích. Ten nápad byl geniální! Pohled mi spočinul na mojí povedené sestře.

„Jo zrovna vás hledám. Harry," obrátila jsem k němu veškerou pozornost, „vím kde je."

„Co?" zpozorněl.

„Spíš kdo, Harry. Voldemort. Je v chroptící chýši. Musíme tam jít, hned!" řekla jsem naléhavě. Na chvíli se zamyslel.

„Jak víš, kde je?"

„Já... na tom přece nesejde! Musíme tam jít. Mám plán. Já a ségra se postaráme o Nagini a ty zabiješ Voldemorta. Utíká nám čas." Postavil se a natáhnul ke mně volnou ruku. Chytila jsem se ho a on mě vytáhnul na nohy. Pak jsme se vydali k Chroptící chýši.

Neutíkali jsme, jen jsme šli. Cestu z hradu přes nádvoří jsme si museli skoro probojovat. Všude to vřelo bitvou a nad hlavami i kolem nich nám létaly kletby a kouzla. Navzájem jsme se chránili.

Jen co jsme se dostali z pozemků, věděla jsem, co bude dál. Nezbývalo moc času. Dali jsme se do běhu. Oni běželi zabít Voldemorta a já, já jsem běžela zabít... jeho.