Špatná strana

Nový režim

„Jak jsi mohla být lehkomyslná?" Hezké synonymum pro slovo blbá. To si musím zapamatovat.

„Nebyla jsem lehkomyslná..." odporovala jsem chabě.

„Tak proč jsi potom připravila Zmijozel o padesát bodů?!"

„Sklapni, Draco. Nebelvír přišel o dvě stě. Ztrácejí na nás téměř pět set třicet bodů. Laskavě nevyšiluj." Už jsem radši nezmiňovala to, co mi udělal.

„Ještě stále je tu McGonagallová, která svůj milovaný nebelvír nenechá prohrát."

„Draco, víš co? Jdi se bodnout." Otočila jsem se na patě a zamířila ven ze společenské místnosti. Jako by se celý svět už tak nezbláznil...

Brumbál. Ten, koho měl Draco zabít, byl Brumbál. Jak je možné, že jsem to neviděla? Nikdo neví, kdo to řediteli školy udělal. Jedinou věcí je spojitost se smrtijedy.

Koho zajímá, že Draco málem přišel při svých pokusech o Brumbálovo zabití o život? Ani ten idiot Snape, kterému jsem bezvýhradně věřila, ho nedokázal zachránit. Vlastně kde se ztratila teorie, že to vlastně on zabil Brumbála, aby se mohl stát ředitelem Bradavic a dodat tak Tomu-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit prvotřídní bezcitné čistokrevné kouzelníky?

Nemá cenu spekulovat. Brumbálova Armáda je den ode dne větší a silnější. Zvětšuje se s tím, jak pomalu Carrowovi mučí, div, že nezabíjí, šmejdy a soucitné kouzelníky.

Brumbál patřil do mého plánu. Jeho smrt mi udělala velice tlustou čáru přes rozpočet. Veškeré moje plány byly v háji. Bylo potřeba vymyslet nové. Díky bohu, že jsem tak chytrá. Netrvalo to ani týden a nový plán byl na světě. Zahrnoval i tu nejpravděpodobnější událost, která se nakonec i stala. Snape se stal ředitelem.

Od té doby už uběhla spousta času. Celá škola byla vzhůru nohama. Studenti utíkali. Skrývali se. Kdo by se neskrýval? Dokonce i já jsem to schytala. A nebylo to příjemné.

Rozhlédla jsem se po chodbě. Nikde nebyl ani živáček, ale to neznamenalo, že na mě v příští chvíli nevyskočí jeden z vyučujících smrtijedů.

Rychle jsem zamířila do dívčích umýváren. Zavřela jsem dveře a klesla na kolena. Zkontrolovala jsem všechny kabinky, jestli v nich nikdo není. Díky bohu nikde nikdo.

Vstala jsem. Proč to vlastně dělám? Proč takhle kontroluju, jestli jsem tu sama? Nedělám přece nic co je proti pravidlům...

Přešla jsem k umyvadlu a opřela se o něj. Drtila jsem ho rukama, až mi zbělely klouby. Při pohledu do zrcadla jsem se málem rozplakala.

Bývala jsem tak krásná a teď mi bude obličej hyzdit ta hnusná jizva. Ne, není veliká, ale není neviditelná a hlavně, je tam. Tam na pravém spánku. Je tam už dlouho. Stihla se už zahojit. Stalo se mi to, když do školy přišli smrtijedi.

Jednomu z nich jsem odmítla poslušnost. Uhodil mě a já jsem spadla a narazila na kámen. Asi dva týdny jsem byla v bezvědomí na ošetřovně. Bylo to ošklivé, ale kouzla mi ránu brzy zahojila.

Teď se k té jizvě ještě připojil obrovský monokl. Už jsem neudržela slzy. Proč se tohle děje zrovna mně? Jsem zmijozel! Jsem čistokrevná! Jsem Malfoyová!

K monoklu a nespočtu dalších modřin jsem já i další studenti denně přicházela na hodinách černé magie. Přece jen, když sebou mlátíte v křečích o zem, sem tam si nějakou modřinu uděláte.

***

„Vyberu někoho z vás," oznámil nám Amycus Carrow na hodině černé magie. „Ty," promluvil a ukázal na mě prstem.