Špatná strana

Křehké spojenectví

Přecházel po místnosti a sem tam střelil pohledem na Brumbála, který upíjel svůj přeslazený lipový čaj a prohlížel si zčernalou ruku. Vadilo mu, jak si ji prohlíží. Jako by to byl jen nějaký exemplář, který najde jen jednou za život, ale jeho ztráta nikoho nebolí. Už to nemohl vydržet. Nervozita a strach o toho starého blázna, o Rhis a bohužel i o Draca ho sžíraly s neuvěřitelně velkou silou.

„Můžete s tím přestat?!" vypěnil. Stařec na něj pohlédl a kývnul k malému křesílku. Severus rozkaz okamžitě pochopil a velice neochotně se posadil. Opřel se, lokty položil na opěradla a spojil špičky prstů. Vždy ho tato pozice dokázala spolehlivě uklidnit.

„Citronový bonbon?" zeptal se Brumbál mile a posunul k němu misku s kulatými mudlovskými cukrovinkami. Snape se zatvářil znechuceně, přísně na něj pohlédl přes špičky prstů a přemýšlel, jestli to ten stařík myslí opravdu vážně. „Tak tedy ne," odpověděl si Brumbál sám, přitáhl si misku a do úst si vložil tři nechutně sladké bonbony.

„Albusi," začal Severus opatrně, „mám o ni strach. Začíná se zaplétat do nebezpečných věcí."

„Jistě je dcerou své matky. Mám pravdu?"

„To mi právě dělá starosti. Má drahá Vanity. Udělala chybu, když chtěla odejít a jako výmluvu si vybrala svou dceru. Měla předvídat, že ji Pán zla zabije a pak se zaměří na Rhis."

„Cože ti dělá starosti, drahý chlapče?" Severus oslovení drahý chlapče nesnášel, ale dnes se rozhodl ho ignorovat a přejít bez komentářů.

„Chce se stát Smrtijedem. Je rozzlobená, že její nevlastní bratr dostal znamení a ona ne. Byla u mě. Chtěla mou pomoc. Bojím se, že něco vymyslí sama. Vlastně se bojím, že už něco vymyslela."

„O Rhis se neboj, Severusi, je chytrá a poradí si. Ona nebude na straně Voldemorta."

„Sám tomu nevěříte. Nikdy se v lidech nepletete. Stalo se to jednou. Víte moc dobře, že Rhis jde tvrdě za svým cílem. A její cíl je stát se smrtijedem."

„Ach, ano. Ale není žádný zločin doufat v to nejlepší. Mimochodem, když jsme u těch smrtijedů..." Ta nevyřčená otázka byla Snapeovi naprosto jasná. Poposedl si a srovnal záda. Netušil jak začít a jak to starci říct co nejopatrněji.

„Albusi, Voldemort... Mstí se za Luciusovo selhání. Na jeho synovi. Dal Dracovi úkol, který není schopen splnit..."

„Pro Merlina, Severusi, přestaň chodit kolem horké kaše."

„Dostal za úkol zabít vás." Ticho. Jediné zvuky vydával fénix, který si na svém bidýlku čistil a úhledně srovnával peří.

„Severusi," přerušil tísnivé ticho ředitel, „musíte toho chlapce zachránit. Jeho duše není ještě natolik poškozená. On mě nezabije. To vy." Severusovi chvíli trvalo, než mu došla Brumbálova slova.

„To snad nemyslíte vážně! To nemůžete myslet vážně!" vyskočil z křesla.

„Jistě, je tomu tak těžké uvěřit? Severusi, ty musíš. Není zločin pomoct starému nemocnému muži." Pohlédl na svou zčernalou ruku. Lítostivě se usmál, upil z šálku a do pusy si strčil další citronový bonbon.

Profesor Snape, nedokázal pochopit, s jakým klidem ředitel vše přijal. Měl toho praštěného výstředního starce rád i proti své vůli. Nemohl uvěřit, že ho žádá o něco tak absurdního, ale zároveň věděl, že to myslí smrtelně vážně. Rozrušeně rozrazil dveře a zamířil tou nejkratší cestou do sklepení. Potřeboval se co nejdříve dostat do svých komnat. Potřeboval se uklidnit, nějakým způsobem uspokojit svou špatnou stránku. Potřeboval někomu bezdůvodně srazit body.