Disappointment (Cameron Dallas Fan Fiction CZ)

17. Vila

Zastavili jsme před jednou vilou. (Viz obrázek) Kde to sakra bydlí? Tam by se tetin dům vešel ještě pětkrát!

„Neni to tak velký,jak si myslíš. Po pár minutách zjistíš,že je to vlastně malý domeček."

Teď nevím jestli to myslí vážně nebo si ze mě dělá legraci. „Vždyť je to obrovský!! Tetin dům by se tam vešel ještě tak pětkrát!" „Uvidíš sama. Tak šup, zvedáme kotvy. Už chci suchý oblečení."

Vzala jsem ze zadního sedadla jídlo a můj mokrej cardigan. Vyšli jsme z auta a hned běželi ke vchodu. Tentokrát už měl připravený klíče a nemusel je hledat,jako předtím. Díky Bohu. Říkám docela často..

Vešli jsme dovnitř a já byla zase uchvácena tou krásou jeho domu. Spíš jeho rodičů. Rozhlížela jsem se okolo a připadala jsem si jako v pohádce. Krásný pocit. Všechno bylo sladěný do bílé a černé. Sem tam se mihla šedá. Hned mě napadne jenom jedna věc co se týká šedé barvy, a to - 50 ODSTÍNŮ ŠEDI!! Jenom legrace. Fuj,na BDSM fakt nejsem. A nechápu, jak se může žena podřídit takovýmhle způsobem. No,ale to je jejich věc a jejich choutky. Nic pro mě.

Trochu jsem se oddálila od myšlenky na dům. Někdo mi zaluskal před obličejem. Ježiš co furt? Neruš,když přemýšlím!

„No tak promiň no, myslel jsem, že si chceš nechat uschnout oblečení. Ale přece nebudu rušit, když naše Veličenstvo přemýšlí." Řekl to tím humorným tónem. UPS, zase jsem řekla něco nahlas.

Už jsem otevřela pusu, že se omluvím, ale on mě přerušil. „Neomlouvej se. Začínám si zvykat, že tě vždycky musím nechat chvilku v klidu v tý tvý bublině, když se seznámíš s něčím novým. To lidí dělají, když mají nějakou tu poruchu no," řekl to omluvně a začal se usmívat. Věděla jsem, že to nemyslí vážně.

„Poruchu? Možná jo, když se bavím s tebou! Ha! Teď jsem tě setřela." „Nikdo mě nebude stírat v mém vlastním domě!" Začal se nebezpečně přibližovat. „Myslíš v domě tvých rodičů? Yes, já dneska jedu! Musím si to napsat do deníčku, že jsem setřela Joshe! Toho co nemůžu prý v "jeho" domě stírat." Škodolibě jsem se zasmála. „Zkus si to napsat na čelo a schválně kdo by to dodržel. Mužů ti to napsat lihovkou na čelo. Nápis: Prosím nestírat!" Přitom jsem dělala rukama gesta a představovala si to, jak by to asi vypadalo. Moc hezky asi ne. „A pod to napsat do závorky: JENOM VERBÁLNĚ! Víš co, někteří lidé by si to mohli přebrat jinak a ještě by ti ten nápis stírali z čela a to bychom nechtěli."

„Už si skončila svůj monolog?" „Už jo." „Skvělý, pojď se mnou." Následovala jsem ho po schodech nahoru. Všude po zdech byly fotky jeho rodinných příslušníků, včetně samotného Joshe. Aww, Josh měl ďolíčky, když byl malý. U jedné fotky jsem se zastavila. Byla to společná fotka jeho rodičů. Už vím po kom má, tak krásný modrý oči a bradu vytvarovanou, jak pro modela. Proč mám vždycky tak divný přirovnání??

Nechala jsem své přirovnání být a šla až nahoru, kde měl Josh pokoj.

V prvním patře bylo hned několik pokojů. No nedivím se, z venku vypadala obrovsky, tak jak to bude vypadat asi zevnitř. Musela jsem se zasmát svým myšlenkám. „Jinak si v pohodě?"zeptal se pobaveně Josh, který už byl zalezlý v jednom z pokojů. Tady by se dala hrát dobrá schovka..Musím to Joshovi někdy navrhnout.

Šla jsem za tím hlasem. Druhý pokoj nalevo. To si budu muset zapamatovat. Tolik pokojů, kdo se tady má vyznat!? Vešla jsem do toho pokoje a byla jsem překvapená. Člověk si myslí, že vejde do klučičího pokoje a všude bude poházený špinavé oblečení, krabice od pizzy, talíře od jídla,které bylo snězené asi před třemi týdny a tak.