Disappointment (Cameron Dallas Fan Fiction CZ)

10. Minulost a vzpomínky

"Wow, fakt hezky tančíš. Nechtěla bys mě to taky naučit?"zeptal se škádlivě Cameron,který stál na posledním schodu. "Jako klidně,ale jedna hodina stojí přes 200$ a pomůcky si musíš sehnat sám,"dořekla jsem a přitom jsem na něj mrkla. 

"Takhle svádíš kluky? Mrkáním? Řeknu ti jedno,v dnešním světě to ostatní holky dělají jinak. Doslova dělají." "Já ti taky něco řeknu, JÁ NEJSEM JAKO OSTATNÍ HOLKY!" "Ooo někdo je tady naštvanej." "Víš co, támhle jsou dveře,otevři si je a vypadni!"

"Jjj-áá-já.." "Ty nic,ty jít ke dveřím,otevřít a vypadnout." On už nic neřekl,poslechl mě a odešel. Jsem naštvaná z vlastních důvodů. Už mě nebaví jak všechny holky musí být stejný,ten samej stereotyp..

Dovařila jsem jídlo přesně když se teta vrátila. "Ahooj zlato,jsem doma. Cítím tady správně kuře na kari?" "Jojo. Jsem v kuchyni." "Neříkej. Čekala jsem,že budeš na záchodě,když vaříš,"zasmála se teta svému vlastnímu vtipu. "Hahaha. Jak vtipné tetičko,"dodala jsem sarkasticky.

"Jdu se převlíct a opláchnout si ruce,tak zatím prosím prostři ano?" "Jojo." 

Prostřela jsem stůl a mohlo se jíst. "Kde máš Camerona?"zeptala se teta zěvdavě.

"On už musel jít,"řekla jsem první věc co mě napadla. "Aha,škoda že nezůstal na večeři. Určitě by mu chutnalo." "Spíš by se svojí blbostí otrávil,"řekla jsem potichu. "Co si říkala?" "Nic,nic. A jak ses jinak měla ty? Všechno v práci dobrý?" "Jojo,nemusíš si s něčím dělat starosti. Mimochodem šla jsem zařídit i pár dokumentů,aby si mohla od pondělí chodit do místní školy."

"Do školy?" "No,nenechám tě flákat se celé dny po L.A. to se neboj." "To jsem nemyslela,já jenom jestli bych nemohla třeba až od září,nebo tak něco.." "Nene,je konec ledna,ideální nový začátek. Aspoň se seznámíš s novými lidmi." "Super,"řekla jsem ironicky. Dojedli jsme,uklidili,řekli si dobrou noc a šly jsme do svých pokojů.

Šla jsem ke skříni tam si vzala pyžamo a šla do koupelny. Měla jsem náladu na vanu,tak jsem si ji napustila,svlékla se a hezky se tam "naložila". Zavřela jsem oči a začala jsem relaxovat. Nějak se mé myšlenky dostaly k dnešnímu menšímu incidentu s Cameronem.

Nechtěla jsem na něho bezohledně vyjet,ale vzpomínky se vrátily.

*Flashback*

"Tak co ty hnusná tlustá obludo? Měla jsi dneska už celej McDonald?"zeptala se mě Mindy,která ke mně přišla a sedla si ke mně u oběda. Byly jsme teď v jídelně a všichni sledovali co se bude dít. "Jjá-já,"začala jsem koktat. "No? Co ty? Zapomněla jsi už i mluvit nebo co? Slyšela jsem,že tě tví milovaní rodiče poslali přes léto na tábor pro tlustý obludy jako jseš ty. Ale když se na tebe teď podívám nevidím žádný rozdíl." Mindy se rozesmála a s ní i ty její vzlezdoprdelky,které byly pořád s ní. "Proč mi to děláš?"zeptala jsem se bezmocně šeptem. "Protože jseš nula a ke všemu tlustá. A řeknu ti,NIKDO NEMÁ RÁD TLUSTÝ NULY!" Potom co to řekla vzala do rkuky milkshake a rozlila mi ho celý po obličeji,vlasech a oblečení. "Jsi nula!" "Jsi šprtka!" "Jsi nicka!" "Nikdo tě nemá rád!" Všichni se mi začali smát a nadávat.

*End of flashback*

Takhle probíhala šikana od prvního ročníku střední školy. S Mindy jsem se začala kamarádit už od školky. Byli jsme nejlepší kamrádky,nerozlučný. V našem kamarádství byla,ale ona vždyky ta hezčí,ta populárnější,ta s lepší postavou atd..

Já jsem byla taková nevýrazná šedá myška. A ano byla jsem trochu obézní. Roky ubíhaly a já někdy zpochybňovala,proč se se mnou vůbec kamarádí. Vždyť já jsem úplnej opak. A na druhou stranu jsem byla naivní a očekávala jsem,že to naše kamrádství vydrží dlouho,protože ona jediná mě nesoudila podle toho jak jsem vypadala.