Disappointment (Cameron Dallas Fan Fiction CZ)

6. Cesta Domů A Nový Dům

Nasedla jsem do auta a jela do nového domu. Z fotek vypadá krásně. "Jo, takže žádné randění," řekla teta sarkasticky. "No ano. Dala jsem mu snad své číslo? Nedala." "Zdál se jako milý klučina a ty ho takhle odpálkuješ. "Nebylo to poprvé," zamumlala jsem. "Co si říkala?" "Nic. Už ti někdo volal z úřadu nebo od té letecké společnosti?" "Nene, tobě snad jo?" "No právě, že taky ještě ne." "Neboj, ve zprávách říkali, že pokud něco zjistí, tak to okamžitě nahlásí rodinným příslušníkům. Jenom si hlídej telefon,ať neodmítneš nějaký důležitý hovor." "Ano,já vím." Zajímá mě co budu dělat až mi zavolají,že už našli těla nebo že už ví co se stalo. "Broučku,bude to v pořádku. Hlavně se tolik nestresuj." "Říká se lehce, ale těžce dělá,"odsekla jsem. Otočila jsem hlavu k oknu a koukala na okolí. Jeli jsme asi tak dalších 10 minut než jsme dorazili k tetinýmu domu. (A/N: obrázek je u druhé kapitoly :)). Vystoupila jsem z auta a byla jsem ohromená. Ono to vypadalo lip než na těch fotkách. Byla to obrovská vila s velikým bazénem venku. "Wow,"bylo jediný co jsem řekla. Vypadalo to tam skvěle. "Pojď dovnitř,ukážu ti kde budeš mít pokoj." Následovala jsem tetu do domu. Uvnitř to vypadala ještě líp. "Máš to tady doopravdy krásné,teto." "Děkuju,roky práce se vyplácí,"usmála se na mě a zároveň mě vedla nahoru do prvního patra. "V přízemí je kuchyň,koupelna s toaletou,obývací pokoj a nějaké pokoje navíc. V prvním patře bude tvůj a můj pokoj plus pokoje pro hosty a každý pokoj má svoji koupelnu. V dalším patře jsou další pokoje,no uvidíš sama. Tak a jsme tady. Tvůj pokoj. Doufám,že se ti bude líbit." Jak to řekla,tak jsem otevřela dveře. A zase jsem byla překvapená,čekala jsem,že to bude obyčejný pokoj s bílými zdi. Jak to vidím,tak se mi nebude chtít nic předělávat. Pousmála jsem se na sebe,začíná to skvěle. Pak jsem si,ale vzpomněla co mě sem přivedlo a úsměv se mi z tváře vytratil. "Tak co líbí se ti?" "Jojo,je krásnej. Ještě ti jednou děkuju,teto. Upřímně řečeno nevím,co bych bez tebe dělala." "Nemáš vůbec za co děkovat,zlato. Přestaň s tím,jinak se tady obě rozbrečíme a make-up bude v hajzlu,"dořekla teta a začala se smát. Já s ní,vždy dokáže rozesmát když je nejhůř. "Tak já tě nechám,aby sis vybalila a odpočinula. Musíš být unavená z toho letu." Objala mě a nechala v mém novém pokoji. Sama. Přestaň na to myslet! Rodiče by chtěli,abys byla šťastná,tak začni trochu žít podle jejich přání! Mé vnitřní já mělo pravdu. Nechala jsem kufry kuframa a hádejte co jsem začala dělat. Samozřejmě jsem vylezla na postel a začala skákat jako pětileté dítě! Tohle mě nikdy neomrzí. Po chvilce mě to už omrzelo a začala se procházet po pokoji. Byl tam krásný výhled. Přímo na pláž. Mohla bych si to vyfotit,řekla jsem si. Vyfotila jsem to a chtěla dát na Instagram,ale nevěděla jsem heslo na Wi-Fi. Otevřela jsem dveře od pokoje a začal běžet dolů po schodech jak dement a přitom řvala: "Teto,teto,musíš mi pomoct! Je to otázka života a smrti!" "Ježiši,copak se děje?" Teta byla celý vyděšená. Já jsem byla zase udýchaná. Řeknu vám,tyhle schody jsou teda něco. Příště zvážím to běhání po nich. "No,tak co se děje?" "Jo,tohle. Uhm jaký,že je heslo na Wi-Fi?"zeptala jsem se s úsměvem na tváři. "Panebože,ty si snad ze mě děláš legraci." Teta dostala záchvat smíchu. "Já jsem tady celá vyděšená z toho co se ti mohlo stát a ty,že chceš heslo na Wi-Fi. Prej otázka života a smrti." "No,ale je to pravda. Vždyť víš život teenagera je trošku jinej než ten váš dopěláckej,"mrkla jsem na ní. "Ty seš mi ale kvítko. Pripomeň mi, že ti musím zařídit data. Tví rodiče tě fakt nevychovali špatně. Hned pro to heslo zajdu." Zářivě jsem se na ní usmála. No,tak jsem to trochu přehnala s tím životem a smrtí,ale však víte. Imstagram nebo nic. "Tady ho máš." "Děkuju." Šla jsem zpátky nahoru. Dala jsem fotku na Instagram a řekla si,že je čas si vybalit. Měla jsem vybalit jenom jeden velký kufr a dvě příruční zavazadla. Tak začneme, měla by to být hračka.

O hodinu později:
Trochu jsem se zmýlila. Bylo to náročný, hlavně když vás to vůbec nebaví. Dám si přestávku. Lehla jsem si na postel a pustila si televizi. Přitom jsem byla obklopená svýma věcma. Někdo zaklepal na dveře. Čekala jsem,že to bude teta tak jsem honem ryche vzala nějaký tričko a začala ho skládat. Cameronova hlava vykoukla ze dveří. "Jsi to ty." "Co tady děláš? Jak si vůbec našel kde bydlím?" "To víš Cameron Dallas má svý zdroje." "Jo,jasně." "Copak děláš?" "Zabydluju se tady a vybaluju." "Chceš s tím pomoct?" "No tak dobře,když si přišel až sem se nabídnout,tak tě přece neodmítnu." "Hodná holka. Tak dáme se do toho."

O další hodinu později:
"Dej to sem Camerone!" "Nedám,mlé,"vyplázl na mě jazyk a začal běhat po pokoji s mojí oblíbenou podprsenkou. "K čemu ti sakra bude moje spodní prádlo? Kdyby sis nevšimnul,holky se na podprdy nebalí!" "Nikdy,nevíš." "Věř mi,že ti žádná holka nedá,když na sobě budeš mít MOJÍ podprsenku a v ní pomíky!" "Tak jak jí teda zbalím?" "Máš na mysli nějakou konkrétní?" "Ani,ne. Jenom bych to chtěl vědět,abych mohl využít své mužné stránky." "Dobře,řeknu ti to,když mi vrátíš tu podprsenku." Neochotně mi ji vrátil. "Ha,nechal ses napálit. Nic ti neřeknu. Jdi si to zjistit někde jinde." Zamračil se. "A když mi neřekneš tohle,řekneš mi aspoň tvé číslo?" "Bys chtěl co? Přece jsem ti řekla,že si ho musíš zasloužit." "Vždyť taky jo. Vynaložil jsem takové úsilí tě najít a přijít vybalit." "Nikdo tě o to neprosil,"vyplázla jsem na něho jazyk zpátky. "A navíc,tomuhle říkáš pomoc? Od začátku tu jenom sedíš na MÉ posteli,koukáš na MOJÍ televizi a když ses konečně odhodlal něco dělat tak to bylo to,že si mi ukradl MÉ spodní prádlo a začal s tím běhat po celém pokoji. Tomu teda říkám pomoc." "No aspoň něco,"dořekl a daroval mi jeden ze svých zářivých úsměvů. "Nene,žádný číslo nebude." "Když mi ho neřekneš ty,tak si ho obstarám sám." Zprvu jsem vůbec netušila co chce udělat. Až když vyšel z pokoje a běžel dolů za tetou mi to došlo. Vystartovala jsem a běžela za ním. "Dobrý den,jsem Cameron Dallas. Macyin nový kamarád. Mohl bych Vás požádat o Macyino číslo prosím?" Teta se nejdřív podívala na něho,potom zpátky na mě. Jasně jse jí ukazovala,ať mu ho nedává. Vrtěla jsem hlavou,a naznačovala NE! No a co udělala,samozřejmě že přesný opak.

A/N:
Další část je na světě. Moc se omlouvám, že mi to trvalo. Za to, to je ale nejdelší část :) obětovala jsem několik hodin učení tak doufám, že se vám to bude líbit :)