3. Rozloučení

2.3K 109 12
                                    

Ráno jsem se probudila do opuštěného bytu. Sedla jsem si na postel a porozhlédla jsem se okolo sebe. Takové ticho. Sáhla jsem na polštář, který byl celý promočený od toho jak jsem probrečela celou noc. Moc jsem se nevyspala. Vstala jsem z postele a zamířila si to do koupelny, kde jsem se chtěla trochu upravit, abych vypadala jako člověk a ne jako příšera!

Když jsem byla v koupelně koukla jsem se do zrcadla. No super já teda vypadám! Tak krásná, že by se ke mně nepřiblížil ani medvěd, který by na mě chtěl zaútočit. (Macy je hodně sarkastická :D) No, tak můžeme začít s upravováním. Vyčistila jsem si zuby, učesala se a lehce namalovala. Vyšla jsem z koupelny a podívala se na hodiny. Bylo 7.37. Letadlo mi letí v 10.30,ale na letišti bych měla být nejpozději v 9.15. Bylo léto,takže jsem si oblékla (viz obrázek). Kozačky jsem si vybrala, protože jsou strašně pohodlný a mám je už asi tak 3 roky a stejně jsou boží! Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle. Heleme se, mise jménem: "Udělat ze sebe člověka" se úspěšně povedla. Šla jsem do kuchyně, abych do sebe nacpala nějaký jídlo i když jsem neměla vůbec žádnou chuť něco sníst. A to je co říct, jindy jsem strašnej žrout :D

Po nějakých těch vaflích jsem se koukla na mobil kolik bylo hodin. Bylo 7:56. Měla jsem ještě trochu času, tak jsem se šla projít po domě. Když jsem vešla do pokoje rodičů, tak jsem si vzpomněla na tolik krásných vzpomínek. Zase jsem cítila ten pocit, když se snažím spolknout ten velký "knedlík" v krku. Vždycky dostávám tenhle pocit, když se snažím nebrečet. Macy, teď musíš být silná! Vzchop se! Rodiče by nechtěli, abys probrečela celý dny! Every ending is the new beginning, even though it's the sad one..

Prošla jsem i ostatní pokoje a usoudila jsem jedno. Že mi to tady bude strašně moc chybět. Tady jsem si poprvé zlomila ruku, když jsem sjižděla po zábradlí dolů. Tady jsem dostala svoji první pusu. Tady jsem se poprvé naučila uvařit jídlo, které se mohlo sníst. A ne jako to jídlo co jsem vyráběla ve své mini troubě. A tady jsem zjistila, že mí rodiče zemřeli..

S tímhle domem je spojeno tolik vzpomínek, na které nedokážu nikdy zapomenout... Už jsem to nemohla dál vydržet. Pokud tady zůstanu ještě jednu minutu, tak se rozbrečím tak moc, že nebudu moct přestat, rozmyslím si to a zůstanu tady. Ale já nemůžu. Nedokázala bych dělat nic jinýho než koukat na naše alba fotek, videa z dovolených a nakonec bych se z toho zbláznila.. Vzala jsem kufr, tašku přes rameno a šla. Naposledy jsem se ohlédla, setřela slzu a jela na letiště.

A/N
Taaak a je tady nová část. Tahle je ještě trochu smutná. No jo no,loučící část :(. Příští bude trochu veselejší, slibuju :) Ti co čekají na objevení Camerona Dallase, tak se možná taky dočkají :D musím to ještě naplánovat :) skončím tady jinak vás uvidím k smrti :D komentujte a sdílejte :) váš názor určitě ráda uvidím.

Disappointment (Cameron Dallas Fan Fiction CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat