Jak jsem poznal vaši matku ~ Proti všem ~ Barney & _____

Část 5. - Teď, nebo nikdy!

Teď, nebo nikdy!

Z  POHLEDU BARNEYHO

Dorazil jsem domů a padl jsem do postele.
Předpokládal jsem,že mi nepůjde usnout, ale opak se stal pravdou.
Ani jsem si nesundal kravatu!
Ráno jsem se probudil se zděšením...
Zděsilo mě, že jsem zaspal do práce ale hlavně.... zmačkal jsem si oblek!!
Rychle jsem si převlékl oblek  a vyletěl jsem z domu.

Až venku mi došlo, že mám vlastně dneska volno.
Domů už se mi ale vracet nechtělo, tak jsem si zašel do centra na snídani.
Po snídani jsem vyrazil k Tedovi do bytu...
Ted měl dneska taky volno, tak mě napadlo, že bychom mohli dát nějaký pivo a jen tak pokecat, aspoň bych přišel na jiný myšlenky.

Cestou k Tedovi jsem koupil nějaký piva a čínu.
Sehnat jídlo na Manhattanu není problém...je to jako hledat kvalitní obleky u mýho krejčího - prostě máš to hned.
Takže jsem doběhl k Tedovi.
Vyšel jsem schody a zaklepal jsem na dveře.
Vlastně vůbec nevím, proč jsem zaklepal...nikdy neklepu....
Tyjo, jsem fakt mimo...
Potřebuju nutně to pivo. Pořádně se s Tedem zlískáme, to bude boží...
Když mi otevřela Lily s vypitým pivem v ruce a s úsměvem od ucha k uchu, došlo mi, že na tohle mi těch 9 piv stačit nebude.
"Čaaau Barneeey!" vyhrkla na mě Lily s naprostou spontánností, která odpovídala těm prázdnej flaškám od piva, který se povalovaly po stole.
"Jé, čau kámo. Pojď dál." vykoukl na mě Ted a pomohl Lily s návratem ke stolu.
Super, aspoň někdo střízlivej.
Já totiž rozhodně dneska střízlivej neskončím.

"Čau lidi. Přinesl jsem další piva."
" Jé, dej je sem, budou se hodit." řekla Lil a říhla si.
"Lily zapíjí žal z Marshallova odjezdu do Minnesoty" řekl Ted na vysvětlenou.
"A očividně se jí to daří." neodpustil jsem si tuhle poznámku.
Lily se jen opile pousmála, chytla mě za rukáv a strhla mě na gauč.
Já s sebou jen škubl...
Dělá mi problém být s ní v jedné místnosti, natož s ní sedět na jednom gauči.
Nervózně jsem se vrtěl a neskutečně jsem se potil. Sundal jsem si oblek a přehodil jsem ho přes gauč.
"Barneeeyy, dej si pivečko. A vůbec, odvaž se trochu... Tyjo, nikdy mě nenapadlo, že já budu říkat Barneymu Stinsonovi, aby se odvázal. Počkaaaat! Že ty jsi zamilovanej??! Která je ta šťastná?? Pochlub se nám!"řekla Lily a upoutala tak pozornost Teda i Zoey, která právě vycházela z koupelny.
" Ccccc, já - Barney Stinson? Ty z toho chlastu blázníš, Lily" řekl jsem s úplnou hysterií v hlase.
" Pártyyy!" zařval jsem nesmyslně a kopl jsem do sebe půlku piva.
Fuj, to bylo o fous.
"Jdeme se Zoey na chvíli do knihovny. Barney, zvládneš to tu s Lil, viď?" řekl Ted.
Než jsem stihl něco namítnout, už byli pryč.

Sakra, málem jsem to nedal a teď ještě tohle.
Musím si dát další pivo...no..pro jistotu dvě.
Jsem sám s opilou Lily v prázdným bytě.
Ted se Zoey pryč, Robin v práci, Marshall v Minnesotě.
Je to jak v nějakým podělaným filmu.
Lepší příležitost už asi mít nebudu.
Teď, nebo nikdy!
"Lily, musím ti něco říct. Něco důležitýho"
"Ano Barney? Chceš mi snad oznámit jméno budoucí paní Stinsonové?"
Teď!
"Vlastně,..."
"Jsem doma..." ozvalo se z ničeho nic od dveří.
Byla to Robin.
Zase mě zachránila.
"Chtěl jsem říct,že už musím domů. Mějte se." řekl jsem a vystřelil jsem z bytu. Ani jsem si neuvědomil, že jsem si tam nechal oblek.
Robin zůstala stát u dveří se stejně podezíravým pohledem, kterej měla včera v baru.
Vyběhl jsem  z domu a zůstal jsem stát na ulici jako opařenej.
Začal jsem si uvědomovat, co se všechno mohlo stát.
Kdyby Robin přišla jen o pět vteřin pozdějc, mohlo být už všechno jinak.
Mohl jsem nám úplně zničit naše přátelství a nebo zničit manželství tomu nejférovějšímu chlapovi, kterýho znám /sorry Tede...furt kámoši?/...
Sešel jsem do baru a tam jsem se fakt pořádně ožral.
Ráno jsem se probudil na schodech před barem.
Vůbec jsem nevěděl, co se dělo ale jedno jsem věděl určitě.
Musím to už někomu říct!