Jak jsem poznal vaši matku ~ Proti všem ~ Barney & _____

Část 6. - Nechtěné odhalení

Nechtěné odhalení

Z POHLEDU BARNEYHO

Když jsem si vzpomněl, co všechno se včera událo, uvědomil jsem si, že bych měl někam na nějakou dobu odjet, než Robin doopravdy pozná,co se mnou je. Přišel jsem domů, sbalil jsem si věci a jel na letiště. Cestou jsem zavolal do GNB, že jsi dneska beru neodkladné volno.

Vletěl jsem do haly a koupil jsem letenky na ten nejbližší let, bylo mi úplně jedno, kam to bude.

Až po nástupu do letadla jsem zjistil, že jsem na cestě do Minnesoty. Nic horšího se snad ani stát nemohlo. Začal jsem panikařit a neměl jsem ani tušení, co dělat.  Neměl jsem na vybranou... Zavolal jsem Marshallovi, ať pro mě přijede na letiště. Prostě budu dělat, že jsem přijel na návštěvu za kamarádem.

Asi po hodinovém letu jsem vystoupil z letadla. V hale už čekal Marshall s úsměvěm od ucha k uchu. Napadlo mě, jak by se asi tvářil, kdyby věděl, že asi před 24 hodinami jsem se pokoušel vyznat jeho ženě lásku. Ne, na tohle radši ani nebudu myslet.. Prostě budu božit jako normálně.

"Čau kámo, zapařímeee!" vykřikl jsem naprosto nesmyslně.

" Čau Barney, jsem fakt rád, že jsi přijel." řekl Marshall a vypadalo to, že má vážně radost.

Tahle ta situace se mi zdála strašně ironická. Připadal jsem si jak nějakej had, kterýho si Marshall hřeje na prsou. Takže jsme se přivítali a jeli jsme k Ericsonovým.

U dveří nás už vítala paní Ericsonová s náručí plnou křupek. Teď jsem si připadal fakt mega blbě.

Takže následovala hodina naprostýho přežírání. Během tohohle svátku obžerství si bohužel i Marshall všiml, že se mnou něco je.

"Kámo,co ti je?Máš nějaký problémy? "  řekl z ničeho nic Marshall až mi málem zaskočilo.

"Ne, nic... Všechno je boží." řekl jsem a doufal jsem, že už to dál nebude rozmazávat.

"Ale notak, kámo. Já poznám, když ti něco je. Notak, vyklop to." 

Vážně už jsem nevěděl, co mám dělat. Bylo to jakoby mě svíral nějakej svěrák, kterej se furt utahuje a utahuje a utahuje..

" Jo kámo, mám problém. Problém se kterým si nevím rady. " 

Už jsem vážně odhodlanej. Řeknu mu to. Teď hned.

"Poslouchám, Barney... počkej, skočím si jen na záchod." řekl Marshall a vytrhl mě tak z mé nejdůležitější řeči v životě..

V duchu už jsem si začal připravovat řeč.

Marshalle, zamiloval jsem se do tvé ženy. Je mi to líto tak, jak mi nikdy nic víc líto nebylo, ale je to tak. Vždycky když ji vidím, mám v sobě takovej pocit bezpečí a klidu.

Jo, to je dobrý. Teď už jen otevřít pusu a vyslovit to. Až se Marshall vrátí, řeknu mu to. Zvládnu to. Musím!

Už jsem byl úplně odhodlanej, když v tom jsem uviděl fotku Lily s Marshallem. Byli tam tak šťastní......a pořád jsou, tak proč bych jim to měl kazit ?!

Musím odtud hned vypadnout!

" Tak kámo, jsem tady. Co jsi mi to chtěl říct?" ozvalo se od dveří.

Sakra, jsem v háji. Musím si rychle něco vymyslet.

" Marshalle, musím neodkladně do New Yorku, volala mi Robin, že něco nutně potřebuje. Musím letět. Stihnu ten let za třičtvrtě hodiny. Měj se kámo." řekl jsem a vylítl jem z domu.

Marshall se se mnou rozloučil, zavřel za mnou dveře a pak udělal to nejhorší, co v dané situaci mohl. Zavolal Robin, jestli by jí taky nemohl nějak pomoct. Ta jen nechápavě mlčela a snažila se pochopit, o co jde. Po chvíli jí to ale všechno došlo. Spojila si to s těma mýma dřívějšíma výjevama a Marshallovi všechno odsouhlasila.

Sakra, vždyť ta holka mě zase zachránila!

Já už jsem seděl v taxíku a řítil jsem se směrem k letišti. Po chvíli jsem dorazil na letiště, koupil jsem letenku a nastoupil jsem do letadla.

Po hodině jsem přistál v New Yorku.

Nevěděl jsem, kam jít. Do baru jsem jít nemohl, protože by tam určitě byla Lily a já bych se zase ožral. Protože bylo celkem brzo, rozhodl jsem se, že se ještě stavím v práci.

Když jsem ale došel do kanceláře, kde bylo ticho a prázdno, všechno to na mě padlo. Najednou jsem si uvědomil, že u Lily nemám šanci. Hrozně jsem se naštval a začal jsem mlátit do všeho, co jsem uviděl. Už jsem to v sobě nemohl dusit. Všechno jsem tam rozkopal. Opřel jsem se o stůl a snažil jsem se to rozdýchat. 

" Proboha Barney!" ozval se známej hlas od dveří. Byla to Robin. Koukala na mě s naprostým zděšením ve tváři.

Otočil jsem se na ni a vychrlil jsem ze sebe pisklavým hlasem: " Robin, co tady děláš?!"

"Chtěla jsem se pro tebe stavit, jestli bys nezašel na oběd. Barney, tohle mi budeš muset vysvětlit." 

Robin se na mě dívala takovým ustaraným pohledem, bylo vidět, že jí tyhle moje stavy dělají starosti. Bylo hezký vidět, že jí na mě záleží. Vlastně bylo fajn, že mě takhle přistihla. 

Takže jsme si sedli a já jí to všechno dopodrobna vysvětlil.