Jak jsem poznal vaši matku ~ Proti všem ~ Barney & _____

Část 15. - Nech to být!

Nech to být!

Z POHLEDU BARNEYHO

"Ty jo. Myslíš, že tě Robin poznala?" řekl Ted hned po tom, co jsem dovyprávěl.
"Pochybuju..."
Řekl jsem a poprosil jsem Teda, aby mi půjčil svůj oblek.
Jo vím, je to Ted...ale lepší nějakej oblek než žádnej.

"Barney, musíš jí to říct! Uděláš ohromnej dojem! Zachránil jsi jí!"
"Ne, Tede! Nechci."
"Barney, proč??"
"Nech to být! Nechci se takhle vnucovat. Robin nemá zájem, balí Carla a já jí to nechci komplikovat ještě víc." řekl jsem a padl jsem na gauč. Byl jsem úplně vyřízenej.
"Coo? Carla? Ale..Robin miluje tebe, Barney." řekl Ted a čekal, jak zareaguju.
Jenže to já už spal jak nemluvně.
Usnul jsem tak na 3 hodiny.
Když jsem se probudil, Ted už chrápal vedle v pokoji.

Bylo mi dost blbě, ale řekl jsem si: kocovina s druhou kocovinou se vyruší.
Jo, byl to mega blbej nápad, ale o tom až později...

Dokulhal jsem se do baru.
Sedl jsem k baru a hodil jsem do sebe jednu skotskou...
Ale když jsem pořád myslel na Robin, kopl jsem do sebe další a další..

Po chvíli  jsem dostal další "skvělej" nápad...
Řekl jsem si : jeden chtíč s druhým chtíčem se vyruší.

Rozhlédl jsem se po baru a rozhodil jsme sítě.
U jukeboxu jsem viděl jednu celkem slušnou osmičku, tak jsem vyzkoušel Lorenza von Matterhorn a ...všechno do sebe zapadlo.

Asi po pěti minutách už jsem stopoval taxík.
A do 15 minut jsme byli u mě na gauči.

Z POHLEDU ROBIN

Asi ve 3 ráno jsem celá podělaná došla domů.
Vůbec jsem nemohla spát.
Když jsem přišla domů, Ted seděl u stolu.
Zřejmě taky nemohl spát... Dost mě zajímalo proč.

"Ahoj Tede, neuvěříš co se mi stalo,..."
"Byl to Barney, Robin." řekl Ted a s provinilým pohledem zdrhl do pokoje.
" Cože? Co jsi to... Tede???!! " zařvala jsem a vlítla jsem k němu do pokoje.
"Tede! Dělej, vyklop to!"
"To v tom Bronxu...ten chlap na zemi byl Barney. Uviděl tě tam a tak se do toho vložil.
Nechtěl, abych ti to říkal, ale... to prostě nešlo."
"Proboha! Co se mu stalo? Kde je? Jak je na tom?!"
" Nevím, kde je. Usnul tady, ale když jsem přišel, už tu nebyl.  A nebere mobil...asi je doma..."
Okamžitě jsem vyrazila k Barneymu, vzala jsem z domu nějaký obvazy a náplasti a letěla jsem.

Vyběhla jsem schody a uviděla jsem, že má Barney pootevřený dveře.
Proboha, co když omdlel za dveřma?!

Vtrhla jsem dovnitř a ....uviděla jsem Barneyho jak leží bez košile na gauči vedle nějaké holky.
Barney se probudil a nemohl věřit svým očím..
Hodila jsem po něm obvazy a začala jsem utíkat pryč.
Vyběhla jsem z domu a začaly mi téct slzy.
Zůstala jsem stát na ulici s prázdným pohledem.

Po chvíli vyběhl Barney, ale to já už jsem utíkala pryč.
"Robin, počkej prosím!"
"Na co Barney?! Ničíš mě.. Jela jsem za tebou ve 4 ráno s náručí plnou obvazů a najdu tě tam takhle.
Nech mě už na pokoji!"
Zahnula jsem za roh a nastoupila jsem do taxíku.