Jak jsem poznal vaši matku ~ Proti všem ~ Barney & _____

Část 18. - Noční můra

Noční můra

Z POHLEDU BARNEYHO

"Barney, jak ti je? Jak se ti to stalo?" řekla Lily s jemnou hysterií v hlase.

"Já... já nevím. Bolí mě hlava a moc si toho nepamatuju."

"To bude dobrý, kámo." řekl Marshall a tajně mi dal do stolku pár kousků pěkně mastný pizzy.

"A kolik je vůbec hodin? Co je za den?"

"Je čtvrtek, něco kolem třetí. " řekl Ted a s poloprázdným výrazem koukl do zdi.

"Tede? Něco tě žere? Vypadáš hůř než já... a to je teda co říct, kámo." řekl jsem a trochu jsem se usmál, ale moc to nešlo.

Ted koukl na Lily s Marshallem a provedl s něma jeden z jejich rychlých telepatických rozhovorů:

Lidi, mám mu to říct? Mám mu říct, že Robin právě teď letí někde nad Severním ledovým oceánem??

"A vůbec... Kde je Robin?" vyhrkl jsem a narušil jsem tak jejich telepatohovor (patentováno!).

Lily se koukla na Teda vražedným pohledem a navázala spojení:

Ne, Tede! Nic mu říct nesmíme! Víš, co říkal doktor na chodbě... Barney se nesmí rozrušovat. A předpokládám, že tohle by ho dost rozrušilo.

Marshall se po chvíli taky připojil:

Lidi, Barney má dost lesklý vlasy, žejo? Žejo???! Taky jste si to všimli!

Lily s Tedem koukli na Marshalla totálně nechápavým pohledem a potom Lily vyhrkla:

"Robin dělá reportáž o smradlavejch sýrech ve francouzské čtvrti."

Fakt nenápadný, Lil. - Prohlásil Ted v jejich telepatické konverzaci

"My už půjdem, brácho. Pořádně to vylež." řekl Marshall a všichni tři rozpačitě zmizeli ve dveřích.

Po chvíli jsem zase usnul.
Když jsem se probudil, na nočním stolku ležely všechny moje osobní věci - takže i můj mobil.

Nad displejem svítila dioda, což znamenalo, že mi někdo píše.
Mohl to být jen nějakej otravnej prodejce, nebo to taky mohla být Robin.
Ikdyž jsem věděl, že nesmím, vzal jsem mobil a koukl jsem, od koho je ta zpráva.

Bylo to od Robin:

Ahoj Barney,
ať už to mezi náma bylo v poslední době sebedivnější a ať už jsem já byla sebenaivnější, chtěla bych ti říct, že jsi moc vážím toho, co jsi pro mě udělal.
Zachránil jsi mi život a ikdyž jsem v tom hledala něco, co v tom nebylo, chci ti moc poděkovat.
Odjíždím na dva roky do Paříže a doufám, že až se vrátím, bude všechno v normálu.
Měj se a promiň za ten trapas.
Robin

Po přečtení téhle zprávy jsem doufal, že tohle všechno je nějakej hodně blbej vtip nebo dost hnusná noční můra...