Část 20. - Osudná noc

116 13 0

od klarkabab

od klarkabab

Osudná noc

Z POHLEDU ROBIN

Seděla jsem na zemi a snažila jsem se popadnout dech.
Moc to ale nešlo.
Pokusila jsem se zvednout, ale omylem jsem zavadila o obraz, který visel na stěně.
"SAKRA!" zařvala jsem a vlastně mi vůbec nedošlo, že mě bylo slyšet po celém oddělení.
No...super..teď jsem se i pořezala.
Popadla jsem kabelku, která se mi válela po zemi a rozutekla jsem se s brekem domů.

Z POHLEDU TEDA

"Tede. Nenechávej mě tady. Já se tady zblázním a navíc...
Co to bylo?!" vyhrkl Barney, když uslyšel podivnej zvuk, kterej vycházel z chodby.
"Nevím, kámo. A neboj, zítra ráno mě tu máš zas...i s Marshallem a Lily."
"Tede!" vykřikl Barney, "PLACÁK!!"

Plácnul jsem si s Barneym a vyšel jsem z pokoje.
Málem jsem šlápl do střepů, který se válely po zemi.
Tyjo...divný ...střepy a kapky krve...
Došel jsem na recepci a poprosil jsem sestru, aby to nechala uklidit.
"A prosím ihned mi volejte, kdyby bylo s Barneym něco nového, ano?" poprosil jsem sestru.
"Dobrá... A mám informovat i tu dámu, co tu byla před chvílí?" řekla a pěkně mě tím zarazila.
"Ehh...dámu?" řekl jsem zmateně.
"No ano. Tu dámu, co tu byla. Před chvílí ve spěchu odešla. A nechala tu zavazadla."
"A...a řekla vám jméno?"
"Ne, pouze mi tu nechala kontakt."
"Dejte mi ho! ..prosím" vyloudil jsem ze sebe

Asi po deseti minutách přemlouvání mi ho sestra dala.
Nemohl jsem to vydržet a na to číslo jsem si z recepce zavolal.
"Ahoj. Tady Robin Scherbatská. Prosím, zanechejte mi vzkaz." ozvalo se z telefonu a já v tu chvíli naprosto ztrnul.

Co?? Cože??? Robin je tady?? Proč nepřišla za Barneym?
Musím ji najít!
Vyletěl jsem z nemocnice a nastoupil jsem do auta.
Po 15 minutách jsem byl doma.
Vyběhl jsem nahoru a začal jsem prohledávat byt.
Nikde nebyla.
Na střeše, v koupelně, v pokoji - prostě nikde.

Napadlo mě zavolat Lily, ale ta by hned začala šílet, tak jsem zavolal Marshallovi:

"Marshalle, je u vás Robin?"
"Tede, tys něco měl? Jak by mohla být u nás, když je teď někde v Paříži u Eifellovky." řekl Marshall se smíchem v hlase.
"Marshalle! Prostě je tady! Byla v nemocnici, ale nedošla k Barneymu."
"Cože? Tady není, Tede. Ale pokud není doma ani tady, tak kde? V práci!" vykřikl Marshall s nadšením
"Ne, tam není. Už jsem tam volal. Ani nevěděli, že je v New Yorku. No nic, počkám do rána, jinak volám policii. Měj se " řekl jsem a ukončil jsem hovor.

Fakt jsem nevěděl, co dělat.
Potřeboval jsem si vyčistit hlavu.
Navlíkl jsem si čepici a vyrazil jsem do večerního zasněženýho New Yorku.

Na rohu ulice jsem si koupil horkej čaj a pořádně mastnou koblihu. Vážně jsem potřeboval doplnit cukry.

Došel jsem až do Central Parku.
Noční New York je nádhernej.
Stál jsem a jen jsem se rozhlížel po okolí...
Když v tom jsem uviděl ...Robin
Seděla na lavičce, celá zasněžená, a jen se klepala...

Rychle jsem k ní přiběhl a narazil jsem jí na hlavu mou čepici.
Sedl jsem k ní a chytil jsem jí kolem ramen.
Byla celá promrzlá...
"T...Tede, jjak jsi mě ttady našel?" řekla Robin rozklepaně.
"Ále...vždyť víš, že jsem tak trochu detektiv." řekl jsem a lehce jsem se usmál.
Kouknul jsem se na její ruce, měla je celý pořezaný.
"Robin, musíme domů." chytil jsem jí za pas a opatrně jsme se rozešli domů.

Došli jsme domů.
Závazal jsem Robin ruku, zabalil jsem ji do deky a uvařil jsem kotel čaje.
Nalil jsem to do ní a ona konečně začala rozmrzat.
Na nic jsem se jí neptal, ikdyž rozhodně bylo na co...
Měla toho dost...
Dopila čaj a usla.
I na mě toho bylo až až.
Skočil jsem do sprchy a šel jsem spát.
Achjo...další strašnej den