Boy who changed my life |Vadak

14.

Pohled ve třetí osobě

V obchodě stála dívka.
Dívka, Vadimovi velice známá.
Dívka, kterou miloval.
Dívka, která mu popletla hlavu za jeden jediný večer.
Dívka, na kterou nikdy nezapomene.

Vadim

Není to sen?

Vypadá, tak jak si ji pamatuju...

Krásně dlouhé kudrnaté vlasy, co dosahují až k jejímu pasu.

Pomněnkově modré oči a dokonale rudé rty.

Když jsem jí uviděl, málem se mi podlomily kolena.

,,Wow, sluší ti to," pochválí mi vzhled.

,,Asi jsem zmužněl."

Kryple.

,,No, to teda." zasměje se.

,,Nakupuješ?" usmál jsem se.

Neeeeeeeeee.

Podívala se mi přímo do očí.

To se mi nelíbí.

Pohled jsem jí ale opětoval.

,,Hele, Váďo... Zlato.. Já... Ta párty.. Nechci tě ranit. Myslela jsem, že si užijeme a pak každý půjdeme svou cestou. Mluvila jsem s Teri."

Ne, vůbec jsi mě neranila, ty bezcitná mrcho!

Lituju tvoje další oběti.

,,Cože?" zasípal jsem.

,,Je mi to líto, Vadime. Nemiluju Tě. A nikdy jsem nemilovala..."

Nahrnuly se mi slzy do očí.

,,Takže jen sex na jednu noc?"

,,Jen? Snad sis to užil ne?" ironicky se zasmála.

,,Já jsem se do tebe zamiloval."

Její výraz ztuhnul.

Zamračila se a řekla:

,,Ne, to byla jen touha, Vadime."

Ne, nebyla.

Co o tom můžeš vědět, ty děvko!

Ty ani nevíš, co to láska je!

,,No jasně." ztěží jsem řekl, protože jsem měl sucho v krku.

,,Zapomeň na mě. Máš na lepší holku." přistoupila ke mně a naposledy mě políbila.

Když se ode mě odtrhla, pocítil jsem několik emocí najednou.

,,Počkej."

,,Ano?"

,,Takže víš, že jsem si jako naprostej idiot vzal tvoje číslo od Teri?"

Vyvalila na mě oči, jako kdyby to pro ni byla úplná novinka.

,,Což-ee jsi?"

,,Slyšelas." odsekl jsem.

,,Proč. Proč ses mi neozval?" řekla překvapeně.

,,Ozval. Ale nedalas mi šanci. Psal jsem Ti jako anonym."

,,Co to je za blbost, Vadime! Mě nikdo takový nepsal."

Teď jsem byl mimo zase já.

,,Tak komu jsem to teda psal?" nevěřícně jsem se poškrábal na krku.

,,To nevím. Nezlob se, ale už budu muset jít. Měj se hezky, Vadime. Věřím, že ta pravá na Tebe někde čeká." sladce se na mě usmála a odkráčela pryč.

Nebudu brečet. Teď ne.

Snažil jsem se tomu zabránit tím, že jsem si otřel oči rukávem košile a povedlo se.

Je to ukončená kapitola, kašli na ní, Váďo.

Je to kurva těžký!

Jak jsem se mohl v někom takhle splést, do prdele!

Můj život stojí za hovno!

Musím přijít na jiné myšlenky..

Přesunul jsem se k hromadě s krabicemi mléka, rychle jsem jedno popadl a hned jsem to šel zaplatit.

Po cestě z obchodu se mě zmocnil strašný stesk, lítost, vztek... Měl jsem náladu rozbíjet věci. Možná i zabíjet.

Když jsem byl před barákem, napadlo mě, že si zapálím.

Navíc, nechci, aby mě tak Abby viděla.

Jen to ne.

Sedl jsem si na lavičku, vzal jsem do pravé ruky zapalovač a do levé cigaretu.

Co kdybych napsal Teri?

Potřebuju se někomu svěřit a hlavně uklidnit.

To sám nedokážu.

Vadim: Ahoj

Teri: No nazdar! :D Jak se máš?

Vadim: Na hovno, ty?

Teri: Zlato, co se děje? :/

Pozná, když jde o něco vážného.

Normálně píšu pozitivně.

Vadim: Chce se mi řvát a zároveň brečet.. Prý to bylo na jednu noc! Kurva, jednu noc! A já myslel, že ke mně cítí něco víc...

Teri: Potkala jsem jí...

Vadim: A to jsi mi to jako zapomněla říct nebo co?!

Zobrazeno

Víš co, Terezo? Jdi do prdele!

Všichni jděte do prdele!

Proč já? Proč je všechno na nic?

Trochu smutnější díl :(

Snad se líbil :))

⭐ nebo koment potěší

G. ❤