Boy who changed my life |Vadak

9.

Abby

Už jsme skoro tam.

Občas se na sebe podíváme, ale nic víc..

Já to prostě nevydržím..

,,Tak ty se mě pokusíš políbit a pak se mnou najednou nemluvíš?" vyštěkla jsem.

V okamžiku, kdy mu zamrzne tvář si uvědomím, co jsem to právě vypustila z pusy.

,,P-p-romiň, nechtěla jsem-"

Vadim

Co? Dělá si ze mě prdel?

,,Hele, Abby, já... Chápu, že se na to ještě necítíš. Mluvím s Tebou! No, tak se teda omlouvám, že jsem Ti chtěl dát pusu."

Tak moc jsem chtěl ochutnat tvé rty. A to se známe jen pár hodin. Vidíš, co se mnou děláš?

,,Za to se neomlouvej," odsekla.

Fajn.

Vlastně ani nevím, co bych si měl myslet. Cítí ke mně něco?

Nebo jí to vylekalo?

Abby

Kdybys jen věděl, jak těžko se mi teď bude žít. Cítím se zlomená. Potřebuju ty střepy zase slepit dohromady..

Chci být šťastná a odteď dělat správná rozhodnutí.

Políbila bych Vadima, ale ještě na to nejsem připravená..

,,Nechápeš moje pocity. Nemůžu si hned s někým něco začínat.  Bojím se. Bojím se, že mi bude ublíženo,"

Proč mu to vykládám?!

Vadim se uprostřed chůze zastavil a otočil se čelem ke mně.

Vadim

,,Abby... Neboj se. Časem se to zlepší. Nechtěl jsem Tě vylekat," 

Usmála se na mě a poté si se mnou propletla prsty.

Poté nastalo hrobové ticho.

Po pár minutách jsem se ujal slova.

,,Pokud se Ti u nás nebude líbit, řekni,"

,,Ehm, dobře,"

,,Nebo pokud Tě budou kluci nějak otravovat,"

,,Jasně,"

,,Jsou to blbečci, ale je s nima sranda."

Zasmáli jsme se.

,,Kdyžtak mě zavoláš a já si je tam srovnám,"

,,Tak fajn,"

Už jsme skoro byli u cíle.

,,Už tam skoro jsme,"

,,Fakt?"

Musel jsem pustit její ruku a sáhnout do kapsy od bundy pro klíč.

Abby

,,Panebože, Vadime, to je nádhera!" nedokázala jsem skrýt své nadšení, když jsem se rozhlédla.

,,Máme tu krásný park s fontánou, no,"

Stále jsem byla v úžasu.

,,Líbí se mi tu," přiznala jsem.

,,To nejlepší Tě teprve čeká,"