Boy who changed my life |Vadak

7.

Vadim

Nejspíš už mi hrabe.

,,Ale jako nebránila bych se..." řekla a zasmála se.

To já taky ne, kočko.

,,No.. Ale.. Kdybys tu nebyl, tak..
bych asi skončila špatně.. Kdo ví co by se stalo? Ani já to nevím! Potkala jsem Tebe.. Jsi strašně hodný a..."

Ó bože, ona zase brečí.

Na scénu přichází Vadim Utěšovač.

,,Dělal jsem jen to, co mi přišlo v tu chvíli správný. Už nebreč prosím, už je to dobrý," snažil jsem se jí uklidnit.

,,Doufám, že chcípne a už nikdy ho neuvidím."

,,To Ti slíbit nemůžu, ale zavolám na policii." řekl jsem vážným tónem.

Ona se na mě jen otočila a mlčela.
Měla celé uslzené oči. Poznal jsem na ní, jak se strašně trápí.

,,No, mě budou hledat kamarádi. Já tu nebydlím. Jsem tu jen na pár dní.. Pak Ti to vysvětlím. Tak jestli chceš, pojď se mnou, než se nějak rozhodneš. Nechci Tě tu nechávat samotnou,"

Wow, dobře Vadime, dobře.

,,A nebudu tě otravovat? Zavolám kamarádce nebo tak.."

,,Ty a otravovat? Prosímtě.. Tvoji kamarádi to věděli?"

Trochu mě ta myšlenka zarazila.

,,Ehm, ne. Nikdo to neví. Až na Tebe," řekla a lehce se usmála. Mě do smíchu teda rozhodně nebylo.

,,Mohl Ti fakt ublížit! A jestliže jsi měla aspoň jednu kamarádku, které ses mohla svěřit a neudělala jsi to... Byla to chyba. Sama sis tím ublížila. Jo, možná tomu nerozumím, ale...."

Už nemůžu. Trhá mi to srdce.

,,Jen tak mimochodem, známe se hodinu a už mi chceš radit? Přesně tak. Nerozumíš tomu."

Neznámá

Naštvaně jsem se zvedla a chtěla odejít, jenomže on mě chytil za zápěstí a přitáhl zpátky na lavičku.

Jeho oči byly plné soucitu a lítosti. Chtěla jsem ho obejmout, ale teď jsem byla celá bez sebe. Ani nevím, proč jsem se tak naštvala!

,,Tak si to vyjasníme. Já Ti chci pomoct. Sám od sebe. Tečka. Takže mou pomoc přijmi a nebo si dělej, co chceš. Nechápu, proč jsi na mě najednou hnusná. Taky jsem Tě nemusel zachraňovat!"

Nenene, uklidni se. Tohle jsem nechtěla.

,,Promiň, moc promiň," řekla jsem a znovu ho objala.

Dost ho to zaskočilo, ale objetí opětoval. Svou ruku přesunul k mým vlasům. Je tak hezké, když vás někdo hladí ve vlasech..

Co když s ním chci zůstat? Jo jasně, vůbec ho neznám, ale právě v tuto chvíli nevím, jak bych bez něj dokázala žít. On mě zachránil a záleží mu na mě. Aspoň do doby, než se všechno urovná. No tak, řekni mu to. Dělej. Dělej. Dělej. Dělej. No tak.

,,Tak jo."

Ježiš, já to fakt řekla.

Pořád jsme byli v objetí. On se odtáhl, nadzvedl obočí a řekl:

"Co?"

"Půjdu s Tebou."